anais

Godzilla je překvapivě film, který klade atmosféru nad zábavu. Tma, mlha, absence humoru... Monstra jsou tu vykreslena jako božstva, která ze svého měřítka lidští mravenci ani trochu nezajímají. Lidé je vidí spíš skrz dálkové záběry v televizi, z vysokých budov atp. Nepodbízivostí to vlastně není příliš zábavné ve smyslu tradičního holywoodského blockbusteru, ale je to fascinující podívaná. Edwardsův tým se evidentně inspiroval v Jurském parku (pomalé odkrývání monster, ale i některé konkrétní scenérie - naleziště, či záběry - například ohrožení lidí v dopravních prostředcích) a tím osvěžuje tradiční schema japonských kaiju filmů. Tenhle film totiž není naivní a hloupý, jak často zaznívá. Je to film, který skládá poctu 60 let starému žánru, a skládá ji dost věrně. Včetně symboliky přírody a rovnováhy, která je základem klasických japonských filmů. Vlastně se jedná v mnoha ohledech o tak sofistikovanou poctu, a složitou významovou konstrukci, až se divím, že má v Americe film takový úspěch:) (a za každou cenu se vyhněte 3D - v té tmě a mlze to fakt nemá smysl a vše působí o poznání nepřehledněji)

Druhým Jurským parkem navázal Spielberg na první film v duchu, ve kterém točil například druhé pokračování Indiany Jonese - základní prvky jsou stejné, ale je to trochu rychlejší, bláznivější, a ne každému, kdo měl rád první díl, to sedne. Na oblíbený film, který stál na počátku současného pojetí CGI a stal se tak jakousi modlou přesahující hranice dobrodružného žánru, navázal "obyčejným" dobrodružným filmem, plným geniálně vystavěných scén (auta nad útesem, útok velocyraptorů v poli atp.), přímočarého humoru a rychlé akce. Smůla filmu tak spočívá spíš v tom, že první díl je vnímán jako technologický milník, zatímco druhý je technicky dokonalým filmem tradičního Spielbergova týmu. Nejde o nic víc, než o prvotřídní zábavu. Ztracený svět se docení až za pár let, podobně jako třeba Hitchcockovi filmy.

Film s dokonalým obsazením (Val Kilmer!) a opravdu špatným scénářem - takové množství absurdních náhod jsem už dlouho neviděl. Krom toho film postrádá gradaci, a hlavní přestřelka proběhne cca ve dvou třetinách. Zbytek je e takový zbytečný dojezd...

Chvíli trvá, než to nabere patřičné obrátky, ale pak už nelze říct nic jiného, než nepředvídatelné, skvěle napsané, výborně zahrané, a hlavně naprosto nekompromisní. Kouzlo Breaking bad však leží hlavně v dialozích a postavách. Tady každá ztráta na životech opravdu bolí ...

Tři čvrtiny filmu si bravurně pohrávají s hutnou atmosférou, to vše prokládáno vycizelovanou akcí (beranidlem do skla!, výtah), ale potom se to zvrhne v trikovou megalomanskou destrukci, ve které vše dlouho budované tak trochu zanikne, a zařadí se do marvelovského superhrdinského standardu. Ale převážná část tohoto filmu z něj příjemně vybočuje, a člověka napadá, že Marvel má teď rozjeto podobně, jako Pixar před deseti lety. Kéž by jim to vydrželo déle.

Vernova schopnost překvapivě rozvíjet romantický děj o odplatě je ta tam. Zbyla revoluce a přímočarý příběh bez tajemství, plný teatrálních výkonů a nezajímavých postav. Obecně ti Francouzi Vernea adaptovat prostě neuměli, a tento film je toho důkazem.

Ve srovnání s verzí z 60.let je tento film strnulý a nenápaditý. Někteří herci tu mají fajn momenty (nejvíc asi Labuda), ale jiní jsou odsouzení strojeně postávat a pronášet repliky šustící papírem (chudák Lasica). A ten neviditelný pán se tu chová jako naprostý blázen, když se démonicky směje v momentech, kdy by měl působit nenápadně! Muhahaaa ...

Francouzská televize hlavně v 60.a 70.letech točila jednu adaptaci Julese Vernea za druhou, a tato je pro českého diváka rozhodně nejzajímavější. Filmový děj se totiž odehrává v Praze, a pozorný divák jistě pozná hned několik známých míst, oprýskaných a sešlých - např. trojský zámeček, Ungelt či interiéry Sv.Mikuláše na Malé straně. Film se i přes celkem velké využití exteriérových lokací a občas dynamickou kameru nezbavil nádechu statické televizní inscenace. Francouzi z Vernea neberou akci jako Američané, ani dětské okouzlení jako Zeman - točí ho civilně, až stroze. To je při takřka dvouhodinové stopáži docela náročná podívaná. Jako nejzapomenutější česká verneovka si však pozornost zaslouží.

Díky Cestě do pravěku si Karel Zeman asi mohl dělat co chtěl, protože výtvarné zpracování tohoto filmu skutečně nemá (přinejmenším do té doby) obdoby, a obhajovat něco tak svébytného před současnými producenty by jistě nebylo jednoduché. Zvlášť když si uvědomíme, že Disney natočil 4 roky před tím 20 000 mil pod mořem se zpívajícím Kirkem Douglasem a legračním tuleněm, tedy na první pohled mnohem diváčtější film. Ale risk se vyplatil, a Vynález zkázy je dodnes pravděpodobně nejvěrnějším zachycením atmosféry verneovek (byť s láskyplnou ironií) vůbec. Z dnešního pohledu jsou na filmu vidět určité nedokonalosti - trikové postupy jsou vlastně celkem patrné, hlavně v přechodech mezi hranými scénami, miniaturami, vystřihovanými herci atp... Ale to neubírá filmu nic na jeho kouzlu, a na historickém významu. O tři roky později dovedl Karel Zeman v Baronu Prášilovi své umění ještě o krok dál.

Možná nejzajímavější Zemanem režírovaný Prokouk - sice opět agituje, ale paralelně toho sděluje mnohem víc. Z počátku trochu připomíná americkou grotesku, a hned na to se v neagitačním plánu vrhá do úvahy nad vlivem a smyslem samotného filmového média. Další významy tomu dodá scéna s asertivním barrandovsko-holywoodským producentem, který Prokouka s nezájmem vykopne z kanceláře, čemuž ze stěny přihlíží Donald a Mickey! Možná tu jsou jako zástupci animovaného filmu coby pouhé zábavy, a Prokouk jim svým motivačním přístupem nastavuje zrcadlo proletářsky angažovaného umění:) Ale zas ten konec, kdy Prokouk namíří kameru do diváků skoro jako kdysi Porterův kovboj ... tohle je opravdu moc zajímavý snímek!