anais

Výtvarně, technicky, hudebně...opět geniální. Ale bohužel trochu selhává scénář, který příběh zbytečně dělí na dva celkem rozdílné světy, přičemž pořádně nevynikne ani jeden - chlapecké dobrodružství na tajuplném ostrově je prokládáno technicistním světem dospělých, kteří se honí za patentem nehořlavého plynu. Ani jedna větev pak nemá potřebnou dramatickou kontinuitu. Ke chlapcům nepřilneme tak, jako v Cestě do pravěku, a příběh dospělých je spíš dozvukem velkých témat Vynálezu zkázy a Barona prášila. Film však selhává ve srovnání se svými předchůdci, ale sám o sobě je opět naprosto neuvěřitelnou podívanou. která nemá ve světové kinematografii obdoby.

První Krausova verneovská tv adaptace je trochu ve stínu jeho Dvaceti tisíc mil pod mořem. Přitom má vynikající obsazení (i v nejmenších rolích největší hvězdy:), evidentně velmi nízký rozpočet, a přitom kvality těch nejlepších rozhlasových her, ve kterých záleží na kvalitě přednesu, srozumitelných dialozích a poutavém příběhu.

Hraná disneyovka trochu v duchu verneovek, s parádní staroškolskou trikovou stránkou, na které stojí za zmínku hlavně všudypřítomné "matte" malby. Obecně je tento film považován spolu se starší disneyovkou In Search of the Castaways za jeden nejlepších příkladů této klasické techniky. Dokonalou výtvarně-technickou stránku shazuje jednoduchý příběh a špatné herecké výkony, ale kouzlo přímočarého dobrodružství z toho i přesto dělá fajn film.

Severní stěnu zdolala jako první česká kapela Ufajr! A jestli budete mít možnost shlédnout film s jejich doprovodem, čeká vás naprosto neskutečný zážitek. Všude slyšíte - "Vím o filmu díky Tarantinovi!" Blíží se doba, kdy se bude říkat "Bez Ufajr si to neumím představit!"

James Wan vstoupil potřetí do stejné řeky (tedy strašidelného domu), a opět mu to vyšlo. Insidious 2 je dalším důkazem, že je prakticky jedno "co" divák sleduje, ale jakým způsobem je látka zpracována. Wanova režie by se dala označit doslova za zvukomalebnou - lekačky jsou inscenovány s takovou přesností a pochopením principů vyvolání strachu, až se člověk diví, že to nikdo jiný tak daleko nedotáhl - přitom se opakují stále ty samé prvky - zrcadlo, stará skříň, dětské hračky atp. Zatímco první díl mě trochu naštval nepřiznaným kopírováním Poltergeista, Insidious 2 méně nápadně, ale přesto celkem evidentně tvoří paralelu ke Kingovu/Kubrickovu Osvícení.

Od momentu, kdy jsem zjistil, že se hlavní vojenská instituce ve filmu jmenuje "Kombinované miniaturní obranné síly" jsem to tak trochu přestal brát vážně. Film se s vědou moc nepáře, a je spíš přehlídkou nádherných psychadelických scénérií, ať už ve formě kulis nebo barevných projekcí. Ty patří spíš do doby první série Star Treku, ale i tak je na co se dívat. Mnozí v tomto filmu vidí odraz Podivuhodných cest Julese Verna. Krom objevitelského tématu neprozkoumané krajiny, k tomu přispívá i zkušená režie žánrového Richarda Fleischera, který 12 let před tím natočil pro Disneyho 20 000 mil pod mořem.

S prvním dílem je to samozřejmě naprosto nesrovnatelné - i když se Frank Miller scénáristicky a Idvin Kerschner režisérsky (!) snaží vkládanými reklamami o satirický tón, tak nějak z toho leze jen přímočaré akční béčko. Ale lepší. Na druhém Robocopovi je totiž vidět vysoký rozpočet a přinejmenším závěrečná půlhodina, ve které se perou Robocop 1 a Robocop 2 je vlastně naprosto fascinující - střídají se tu záběry mechanických loutek, herců v kostýmech, stop-motion, zadní projekce atp - a to skutečně ve vrcholné formě, těsně před nástupem CGI, a tedy koncem jedné holywoodské éry. Na toto pokračování se tedy nemusí nahlížet jen jako na slabší odvar jedničky - není to bohužel nic víc, ale ani nic méně, než slušné akční řemeslo ze sklonku 80.let, s mistrovskou trikovou stránkou. (satira, přesah, Ježíš... to tu nemá smysl hledat).

Grand Budapest Hotel funguje spíš jako animovaný film, ve kterém všechny postavy dělají předem naprogramované pohyby. Málokdo dostal šanci rozvést svůj charakter za rámec nadsazené zkratky, a málokterý z řady slavných jmen ve filmu, má dostatek času na to, aby si divák jeho postavu vůbec zapamatoval. Měřítkem možná nejrozmáchlejší Wesův film, připomene svým zpracováním spíš Fantastic Mr.Fox než jiné hrané filmy. Výtvarná/technická stránka filmu je neskutečně dotažená.

Hodně to připomíná Tropa de elite 2, a kdo předchozí Padilhův opus viděl, nemůže být překvapen. Ve filmu je totiž kladen mnohem větší důraz na zákulisní diskuze, než na přímočarou akci. Tenhle Robocop je o člověku, který byl připraven o možnost rozhodovat sám za sebe, mnohem víc, než satirou na současnou společnost. K té se mimo jiné vyjadřuje možná až příliš doslovně v osobě Samuela L. Jacksona. Vytratila se tak Verhoevenovská mnohoznačnost, ale objevil se celkem silný lidský příběh (který trochu shazují holywoodská klišé o rodině). Z principu bych všechny remaky zatratil, ale Robocop dokazuje, že když se neopisuje přes kopírák, ale látka se pojme trochu jinak, může vzniknout originální subjekt. (a ti herci tam jsou skutečně výborní!)

Skutečně těžké hodnotit, když člověk zná knihu. Mohlo to být mnohem delší a tím pádem komplexnější, takhle některé dějové posuny vyzní příliš zrychleně... Ale je pravda, že věrněji předloze to snad ani zrealizovat nešlo - film nikdy nepřekročil hranici směrem k holywoodskému kýči, a od Endera si do poslední minuty filmu všichni drží celkem velký odstup - žádný polibek s Petrou, který jsem tak nějak očekával, se neodehraje. Je to prostě tak, jak to má být, a Ender tak není zdaleka klasickým hrdinou. Ale to nejlepší je bitevní místnost - většinou si odlišnosti od knih ve filmových adaptacích člověk bere osobně, a nelíbí se mu... V Enderově hře se podařilo na 100% naplnit literární vizi, aniž by to působilo nepatřičně. Naopak!