anais

Tento díl pana Prokouka je založený na alegorii "úředního šimla", který razítkuje jednu žádost za druhou, a pana Prokouka, coby ševce, který se "nedržel svého kopyta" a stal se úředníkem. Na rozdíl od jiných dílů série, kteří často propagují konkrétní instituci či úkon, tento díl apeluje spíš na obecnou lidskou touhu aspirovat na funkce, na které člověk nemá nadání. Vykládat se to dá různě...

Překrásná barevnost! Poetika trochu připomene Trnku, a to nejen jeho filmy, ale i obrazy a ilustrace. Karel Zeman ve své možná nejlyričtější poloze, a po agitačním prokoukovském období možná poprvé skutečně světově.

Scénář napsal Karel Zeman, ale film už nerežíroval. Snad i proto překvapí, že tenhle pan Prokouk je o poznání dál, než ti původní. Ale vlastně se není čemu divit, protože v té době už měl Zemanův zlínský ateliér za sebou fenomenální úspěch Cesty do pravěku, a pracovalo se na Vynálezu zkázy. Prokouk Zdeňka Rozkopala je v barvě, lehce futuristický, architektonicky bruselský, a vzdáleně mi připomněl Tatiho pana Hulota. Kdo má rád design 50.let, neměl by si tohle dílko nechat uniknout!

Lego příběh je skoro tak dobrý, jako bývali ty nejlepší Pixarovky... Má skvělou výchozí premisu, kulometnou salvu nápadů, je to pro děti i pro dospělé a ke konci fajn pointa... Sice jsem si říkal, jestli je správné sledovat film, ve kterém je vše z Lega, a přitom není, ale ve výsledku je to vlastně jedno... Lego příběh rozhodně není nejlepším animovaným filmem, na to mi to vlastně přišlo moc rychlé (až ubíjející), ale někdo si s tím dal takovou práci, že to určitě překvapí při každém dalším shlédnutí...

Tak tady už jsou nenápadné náznaky Zemanovy lásky k k bizarním technickým vynálezům, které později předvedl ve Vynálezu zkázy či Ukradené vzducholodi. Právě ve druhém jmenovaném jede Karel Effa v kříženci automobilu a koně (!), a v tomto Prokoukovi jako by byly první zárodky podobných nápadů - Prokouk se tu vozí v automobilu poháněném psem a brzděném zajícem, zatímco jiná postavička jezdí na kole smíchaném se psem! Prokoukovi filmy jsou prosté, a jejich poetika vyplývá z jednoduchosti myšlenek a abstrahované geometričnosti jeho světa.

Pan Prokouk je ideovým předchůdcem Pata a Mata - hodně toho poplete, ale nakonec na to přijde, doslova to prokoukne:) První Prokoukův film je agitka na sběr surovin, a ve své neškodnosti je to vlastně něco, co by stálo za to pouštět lidem i dnes - Pomozte průmyslu sběrem odpadu!

Roztomilá kombinace hraného a animovaného filmu. Zatím to je "pouze" spolupráce Karla Zemana se svým jmenovcem Bořivojem, ale už tady je vidět Karlovo systematické a logické kombinování různých typů záběrů a animačních technik, aby obraz působil živě - je tu políčková animace, loutka vedená lanky, statická loutka v souhře s hercem, kreslená animace... A to vše působí přirozeně. Z dnešního pohledu je to (při vědomí, kam až se Karel Zeman během své kariéry dostal) možná trochu málo, ale určité znaky pozdějšího mistrovství jsou patrné již zde.

Líbí se mi, že Miyazaki jen naznačuje, nevysvětluje. I když příběh Naušiky může být naší vlastní budoucností, nechává stále dostatek prostoru pro fantazii. Naušika z Větrného údolí je směsí science-fiction, fantasy, bilogie, steampunku, prastarých bájí, opravdu kruté podívané o střetu člověka s přírodou, a přitom dokáže být i poetickým dětským filmem.

Nevyužitý potenciál jednotlivých postav - zamrzí hlavně plukovník Stars and Stripes, ale vlastně i samotný Kick-Ass, ze kterého se tu stává spíš vedlejší postava... A Hit-Girl? Ta prožívá sice logickou změnu, ale asi bych ji radši vyděl v rozhodnější poloze než vystrašenou před tribunou na konkurzu roztleskávaček... Do toho ta nekorektnost za každou cenu, absurdní zvraty snažící se dát postavám na poslední chvíli aspoň nějakou motivaci, nakousnutá ale nerozvinutá témata... všechno špatně.

Stejně jako Verneova předloha i Zemanova adaptace se satiricky naváží do kolonialismu, opakovaných lidských chyb a kulturních stereotypů. Výtvarně je to celkem velký posun od estetiky rytin k trochu realističtějšímu pojetí. Dříve všudypřítomné čáry jsou tu přítomny pouze sporadicky, většinou na kostýmech, nebo když evokují dřevo (loď). Film mě baví možná o trochu víc, než Ukradená vzducholoď, a jedinou čmouhu na kráse vidím v gumových dinosaurech, kteří jsou tu pouhým odleskem těch z Cesty do pravěku. Evokují spíš ještěry z nějakého béčkového amerického filmu. Dinosauři tu totiž už neslouží jako cíl poznání, ale jako "hrozivá" atrakce.