kubilov

Film ženský jako málokterý jiný. Ženskost, ženské zbraně, ženské starosti, ženské slabosti, ženské předsudky, ženské boje proti předsudkům... A to navíc ve filmu s takto složitě vyprávěným dějem, který tak strašně chce být škokující, až se to v té přestylizovanosti trochu ztrácí. Přesto ještě o fous 4*. Žánrově.

Úchvatné! Absolutně úžasné! Luc Besson ve své mistrovské formě dokázal udělat strhující a pohlcující podívanou i z tak zdánlivě nudné disciplíny jako hloubkové potápění. Nádherná kombinace audia, vizuálu, příběhu, herectví i atmosféry. I ve filmografii Luca Bessona tak trochu zapomenutý film, který je však opravdovým pokladem na dně moře. Navíc s úžasnými exteriéry.

Kathryn Bigelow natočila vynikající válečný film, který zcela po zásluze získal celkem šest Oscarů! Vynikající po technické stránce, po herecké (Renner, Mackie, Geraghty), výborný příběh a ta porce napětí!

Unikátní portrét ne stárnoucího bonvivána, ale starého mládence, který se nedokáže vyrovnat s koncem produktivního období života. Vynikající Leo Suchařípa a ten bizarní konec.

Velice dobré. Technicky a herecky dokonce až brilantní. Podobnost s Flightem Roberta Zemeckise a Denzela Washinghtona logická a ani příliš neruší. Co však trochu ruší je to, že je ten film tak nějak celý vycucaný z prstu, ovšem že by to nějak extra vadilo, to ne.

Shane Black povýšil Kiss Kiss Bang Bang na Nice Guys podobným způsobem jako Robert Rodriguez svého El Mariachiho na Desperada. Reductio ad Hitlerum, dokonalý Ryan Gosling a velice dobrý Russell Crowe, vtipů je tam tři prdele a soundtrack jako od boha. Absolutní top.

I co se týče samotné filmografie Věry Chytilové je Hra o jablko takovým zapadlým a přesto velice kvalitním filmem. Jiří Menzel jako mrzoutský a stoprocentně menzelovský porodník a Dagmar Bláhová na samém počátku své herecké kariéry ve velice bázlivém sbližování se, které vyniká právě optikou neopakovatelné Věry Chytilové. Kodet nebo Lábus ve vedlejších rolích také jistě každého potěší.

Velice obtížné téma. K takovémuto typu filmu se musí přistupovat s extrémní opatrností. Zvlášť pokud jde o tak citlivé národní téma, nemluvě o tom, že ačkoliv je to velké české národní téma, tak jde o americký projekt, na jehož tvorbě se Češi podíleli pouze v druhotných technických a hereckých úlohách. O to je potom pozoruhodnější, že z toho všeho vznikl film vesměs kvalitní a povedený. Události okolo atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha jsou jednou z vůbec nejcitlivějších kapitol českého národa, což se odráží jak v mentalitě národa, tak v kulturní oblasti, protože o samotném atentátu či o událostech více či méně s tím spojených bylo natočeno mnoho filmů a napsány stovky publikací. Samotný atentát si s sebou již od onoho osudného 27. 5. roku 1942 nese těžké břemeno co se týče opodstatněnosti. Jestli vůbec výsadkáři ze Silver A měli právo takovýto čin provést, i když oni sami věděli, že to bude stát ohromné množství lidských životů a že se nacisté rozhodně před ničím nezastaví. Ve filmu je také velice správně naznačené to, že zástupci domácího odboje preferovali atentát například na Emanuela Moravce, avšak nakonec zvítězila potřeba prezentovat československý odboj výrazným a viditelným činem a že nutnost prokázat připravenost přinést i oběti na životech. Operace Anthropoid se nakonec stala jediným významnějším povedeným atentátem na představitele nacistické moci během celé druhé světové války. Na Hitlera, Himmlera či Göringa byly spáchány dohromady až desítky atentátů, avšak žádný úspěšný, a tak si odstranění mimořádně krutého Heydricha vysloužilo v celém protifašistickém světě obdiv a spolu s obludným nacistickým odvetným terorem tak rozproudilo debaty o uznání Československa v jeho předmnichovských hranicích. V srpnu 1942 totiž prostřednictvím Winstona Churchilla svůj podpis pod Mnichovskou dohodou odvolala Velká Británie a v září následně i de Gaullova Francie. Následné kruté řádění nacistů, které mělo být odvetou za Heydrichovu smrt, pak navíc v mnohém usnadnilo uznání pozdějšího odsunu německého obyvatelstva ze strany západních spojenců. Co se týče technické stránky filmu, tak na té je vidět každý investovaný dolar. Kombinace studiových a reálných záběrů je dnes při filmování historických filmů samozřejmostí, avšak ne vždy to dopadne dobře, zde však ano. Režisér Sean Ellis látku studoval po mnoho let a postupně si v ní začal věřit natolik, že celý příběh sám napsal, zrežíroval a i obsluhoval kameru. Uspěl tedy v jakémsi Soderberghovském trojboji. Nutno však podotknout, že i když si Ellis na sebe tímto vším upletl pořádný bič, prokázal, že je schopným filmařem, kterému nevadí ani více rolí najednou. Režijně totiž celý film zvládl nadmíru dobře, obzvláště pak vyniká souhra částečně ruční kamery a režijního vedení v závěrečné kostelní přestřelce, která zcela smete ze stolu chvilkové rozpaky především z první poloviny filmu. Příběhový oblouk je také tím pádem zvládnutý velice dobře. Není tak třeba sdílet názory jiných hodnotících, že je to zvláštně napsaný film, ve kterém nemají herci co hrát. Cillian Murphy tuto teorii totiž s přehledem boří, když se mu povedlo do své postavy velice zdařile promítnout pochyby a lidskost v tváří tvář hrdinství. Jednou z největších otázek celého vzniku filmu bylo to, jak se Sean Ellis postaví ke komercializaci či k jakési mainstreemové divácké vděčnosti. To se nakonec projevilo pouze v krkolomně vystavěné romantické dvojlince v první polovině filmu a nakonec v oné obávané poslední scéně v kryptě, která však nakonec vzhledem k tomu, co o ní kolovalo ještě před promítáním, byla vcelku docela vkusná. Část druhého a celý třetí akt je naprosto skvělý. Od příprav na atentát po samotný konec je to jedna vynikající filmová jízda, která diváka absolutně vcucne a vyhodí jej emocionálně pochroumaného až před závěrečné titulky. Anthropoid je velice důstojným pohledem na obtížný okamžik v historii nejen druhé světové války, ale i v existenci samostatného a suverénního Československa, potažmo Česka. Připomíná tak hrdinskou oběť všech sedmi parašutistů a hrdinů národního odboje: Kubiše, Gabčíka, Valčíka, Opálku, Bublíka, Hrubého a Švarce 18. června 1942 v kostele Cyrila a Metoděje v Resslově ulici a vzdává hold všem téměř šesti tisícům popravených během heydrichiády, včetně generála Aloise Eliáše, generálmajora Josefa Mašína nebo spisovatele Vladislava Vančury. Stejně tak dalším tisícům deportovaným do koncentračních a posléze i vyhlazovacích táborů a v neposlední řadě také připomíná vypálení prakticky náhodně vybraných vesnic odvetou za odstranění zastupujícího říšského protektora. Lidice u Kladna a Ležáky u Chrudimi jsou tak živoucími památníky té zvrácené doby. Konečné vyznění Anthropoidu je tak depresivní, naléhavé a rezonuje ještě několik dní po promítání.

Filmů jako je tento by mělo být podstatně více. Na zločiny nacismu upozorňuje každý druhý dokument a každý pátý film, ale na komunismus se stále zapomíná a je přímo skandální, že nám prakticky nepozměněná bolševická partaj sedí od revoluce dodnes v parlamentu. Padesátá léta minulého století jsou pak úplnou esencí toho nejodpornějšího komunistického hnusu. Vynikající Ondříčkova práce, která byla také po zásluze odměněna, výtečný Trojan a Soňa Norisová. Jeden z nejlepších českých filmů posledních let určitě.

Sám nekouřím, ale kvůli přesvědčovacím schopnostem Aaron Eckharta bych snad asi i začal. Katie Holmes = eternal cuteness.