kubilov

Pavel Abrahám provedl husarský kousek, vzdal se zde totiž normálního a po spoustě zhlédnutých dílech Kmenů už i trochu monotónního stylu vyprávění o dané kultuře a nechal to vyloženě plynout samospádem, z čehož vlastně člověk úplně nejlépe pozná, co právě tato subkultura představuje.

Mé první setkání se světem Oz i s čarodějem Oz. Nebylo to špatné, pro děti dobrý, pro mě sice trochu dlouhý ale dalo se. Hlavně díky tomu, že mám rád Jamese Franca a Milu Kunis, které to před tou proměnou slušelo přeci jen o trochu více. K Rachel Weisz jsem poněkud neutrální, ale Michelle Williams zase rád opravdu nemám, čímž ale zdá se docela odbíhám od pointy. Tedy, Raimi se vybláznil s barvami a cgíčkem a vznikla z toho docela fajn pohádka. Přesto přes 200 milionů dolarů za tohle? Nevypadalo to tak, že všechny peníze skončily v tom filmu.

Osm příběhů o někdy běžných, někdy rozhodně ne běžných konverzacích, které můžou nastat po sexuálním styku. Nic víc, nic míň. Člověk by čekal něco zajímavějšího, to je však podkopnuté tou strukturou, kdy je na každý příběh sotva 10 minut. Přesto to za shlédnutí asi stojí.

Eric Bana ještě nikdy nebyl takhle badass a Olivia Wilde dokáže svou úžasnou přítomností ozvláštnit snad každý film. Hlavně díky těmto dvěma a jejich hereckým projevům lze tento jinak ničím extra zvláštní krimi thriller řadit mezi nadprůměrné filmy a udělit mu až 4*. V tak trochu Fargo světě severních Spojených států se totiž nakonec rozehraje působivý film, jehož sledování uteče jako voda, nestačí nudit ani na chvilku a ještě velice slušně zabaví.

Tak Italské manželství nebo Manželství po italsku šlo trochu mimo mě. V jiných případech mám Sophii Loren Marcella Mastroiannho moc rád a můžu je vlastně ve všem, ale tady mi ta melodramatická linka moc nesedla, což však neznamená, že by šlo o špatný snímek. Minimálně ty flashbacky stojí zato.

Příjemná romantická Kramerova komedie na téma: barevný vztah a reakce všech čtyř rodičů na vzniklou nepříjemnou situaci, což je rozhodně téma, které mohlo být v 60. letech v USA dost zajímavé a aktuální. Konverzační romantická komedie se sehraným tandemem Spencer Tracy a Kate Hepburn spolu s mladým Sidneyem Poitierem jako bodem sváru rozhodně není film pro rodinu praktikující Ku-Klux obřady.

Povídkové filmy nejsou ty z nejúspěšnějších, avšak Včera, dnes a zítra je zářnou výjimkou. Aby také ne, když každou ze tří částí táhne skvělá Sophia Loren a s ní Marcello Mastroianni!? Poprvé jako díky profesionálnímu plození dětí unikající zločinec, podruhé jako poněkud záletnická bohatá panička a konečně potřetí jako exklusivní kurtizána, která omylem pomate hlavu budoucímu knězi. Úžasná atmosféra z toho čiší. 4* 3* a 5*

Jako je El Cid neoddiskutovatelným španělským středověkým legendárním hrdinou, takový je i velkolepý filmový opus Anthonyho Manna ze zlatého období Klasického Hollywoodu, který kladl důraz na pořádně rozmáchlou a velkolepou výpravu spolu s úderným heroizujícim příběhem, čímž Cid bezpochyby je. Velký příběh o jednom mocném člověku, který se hluboko v průběhu Maorské okupace Španělska (300 let po začátku a 400 let před koncem) povznesl nad problémy a spojil oba znesvářené světy proti ještě hrozivějšímu a nebezpečnějšímu protivníkovi, za což sám zaplatil životem, stal se však legendou a symbolem nejen samotné reconquisty, ale i prakticky každého španělského boje za cokoliv a pro cokoliv. Charlton byl přesně ten "hero" typ a Sophia zase ten záhadný typ osudové ženy. Veliká záležitost, avšak při tříhodinové stopáži se samozřejmě nedostatky jen nesnadno přehlížejí.

Ve zvláštní nicneříkající ani příliš napínavé atmosféře odvyprávěný příběh jednoho dříve silného muže, kterému paranoia, možná nemoc a zvláštní sny nabourají zdánlivou rodinnou idylku. Michael Shannon svůj part taktak uhrál, to samé Jessica Chastain. Oba se totiž často pohybovali na hranici uvěřitelnosti, ale nakonec celý dojem ze sebe každý alespoň několika herecky povedenými scénami vylepšili. Zvláštním způsobem jímavé.

"Kde je ten Stránskej vyprcanej?"