PetrPan

Největším problémem nízkorozpočtových hororů nejsou triky, ale "herci" a dost často i "scénář", který se podřizuje jedinému autorovu nápadu a zbytek je čiročirá improvizace. A tak tu máme zubatého a z hororového hlediska vděčného klauna (famfáry, to je ten autorův nápad!), jenž pak bez čehokoliv nosného (rozuměj alespoň náznak příběhu, života či tak) v nějaké lokaci, která byla zrovna po ruce, roztodivnými způsoby masakruje většinou  naprosté debily.  Terrifier není žádnou výjimkou a troufám si tvrdit, že bych s trochou kečupu, majonézy, masa z jatek a s kostýmem z výprodeje natočil něco srovnatelného. Čvachtanda je to sice rozkošná, rozříznutí podél obzvlášť potěší, ale  v takovémto podání to prostě nemá ten správný drajv, já u toho koneckonců i usnul a sledoval tak  na dvakrát. S originální maskou pak lze vyhrát soutěž na maškarním plese, ale na celovečerák to opravdu nestačí.  Do dvojky se po tomhle příliš nehrnu.

Michael Winner své "hrdiny" rád nechá střílet do zad. Režisér slavného Přání smrti točí  vcelku nemorální či spíš nemoralizující western, kde  hlavní hrdina nepobíhá jako John Wayne s čistým štítem, ale fanaticky lpí na svých vlastních pravidlech, jež alibisticky vydává za spravedlnost.  Lancaster je jako  temný a sarkastický téměř mstitel naprosto přesný, stejně tak Ryan jako šerif, co ztratil odvahu či Cobb coby velkorančer a záporák s lidskou, tedy nejen výhradně černou, podstatou. Krutý závěr mi pak definitivně otevřel oči ohledně amerického westernu, který rozhodně nebyl jen Waynův svět a tak nabíjím pět kulek.

Jiřina Švorcová poprvé za pultem a hned na to v bahně, jak příznačné pro její kariéru.  Výstavní a režimem pochopitelně překroucená drsárna, kde Lukavský svými ostrými rysy řeže jednoho pohraničníka i diverzanta za druhým.  Když se s ním jde Jelínek projít v dešti, tak místo romantické procházky umře. Když pomáhá Valovi chytit Jiřinu, tak se jim utopí. Když honí diverzanta se samopalem, tak mu postřelí psa a když už usne, tak mu Vala ukradne klíče. Vše se prostě točí kolem poručíka Kota, což mě přivádí k myšlence, že tahle depresivní a temnostinná akční pohádka mohla být lehce odlehčena, kdyby Menšík při oslovování nadřízeného Kota třeba lehce zadrhával...   Formálně nádherný dobrodružný thriller.

Hodně levej film, ovšem ve třicátých to bylo rebelantství a to bylo pánům V+W vlastní v jakémkoliv zřízení. Být rudý  režim o pár let později svobodnější, možná bychom se dočkali i filmu pravého, kde by třeba mladý Worst bořil budovatelům ideály.  Sociální taškařice plná hlášek  a obyčejné lidské touhy po životě a nikoliv ve sračkách, což byla za tatíčka Masaryka bohužel pro spoustu lidí norma.  Máslostroj je pak něco, co se nedá nezapamatovat, kdysi jsem takový auto měl, tedy jen osobní a je třeba říct, že to byl i fajn kočárek a našeho prvního to drndání vždycky spolehlivě uspalo kousek za barákem.

Mazec, a to doslova a s přívlastkem sec.

Blade se zrodil v dobách, kdy ještě Mrvel své vlastní komiksy nemrvil. Nové adaptace se děsím víc než Trinity.  Snipes v druhé ze svých dvou nejlepších rolí  a ukázkový akční horor, kterých se, tedy těch lepších, mnoho netočí. Bladův svět plný upírů si pak sympaticky ani nehraje na normalitu a hlavní hrdina se prochází v kostýmu s mečem na zádech  ulicemi jako by se nechumelilo. Krev prakticky nepřetržitě stříká proudem, temnota kam se podíváš a choreograficky snesitelné souboje. První Blade je legenda.

Óda o naději s falešnými tóny socialistické pospolitosti.  Přemoudřelý důchodce filozof Pešek, jehož by jeho vlastní rodina právem nejraději exkomunikovala, pořádá se svým věčně ublíženým a závistivým kamarádem po dvou infarktech (zřejmě díky té své nátuře) Sklenčkou sraz abiturientů. Největším problémem se jeví velký kamarád, ale toho času třídní nepřítel, Nedbal, jenž o sebe vůbec nedbá a hnije v domově důchodců, kde trhá mouchám a bábám nožičky. Aby té dramatizace nebylo moc je třeba to vyvážit klaunem, a tak přichází  Filipovského furiant a bezstarostný podpantoflák. A kolotoč se roztáčí, Nedbal se propadá hloub, Peškova mravnost bobtná, Sklenčkův vřed puká (Ty jsi nejlepší, Beďare...Tos neměl říkat.. Šána s Píťou tu nejsou a neslyšeli to.) a mrtvá spolužačka nakonec nepřijede... Nedbal z hlubin šplhá na věž kostela, Pešek za ním přilétá na křídlech andělů.. ticho...přichází katarze. "Uvěřil jsem bohatým lidem  a propadl mamonu, já revolucionář...ach, ach"   Marx, Engels, Beatles... Sehraná je tahle fraška ale skvěle, to zase jo.  Omlouvám se milovníkům dramtického umění páně Hubače, ale tohle se mi dost rozleželo.... ovšem jako syreček.

Mlha, zrůdy, Cthulhu  a Vincent Price jako Jekyll a Hyde v Cormanově režii =  vynikající gotický  horor.

Když už vám nezbývá nic jiného než pomsta... Další depresivní snímek v řadě a one man show Jiřího Schmitzera.  Mrkvička slušně sekunduje v roli nešťastného děduly, ale co si budeme povídat, všechna sláva patří plukovníkovi Reinerovi a jeho nesmiřitelné touze po odplatě.  Osobně si říkám, co vlastně chtěli autoři chtěli celým tímhle vyprávěním sdělit, protože po všem tom hledání a ježdění sice přišla kýžená odplata, ale celé to s ní nějak vyšumělo do prázdna.  Chyběla totiž nenávist, kterou by bylo lehké vybudovat pomocí vhodně zvolených flashbacků. A tak přes veškeré mistrovství páně Schmitzera jsem na konci paf nezůstal.. a tak bych si to býval byl přál.  Silné tři.

"Pan farář se přišel ještě podívat. Miluji, odcházím s vírou, pevnou vírou" Citace z posledního dopisu Marušky Kudeříkové. Ta skutečná  byla totiž věřící, a proto mi tady to Maruščino "hanobení" víry znělo tak falešnými tóny. Holt, bylo třeba se přizpůsobit normativu doby.  Vašáryová ale jinak naprosto excelentní, byť na tuhle depresemi zahuštěnou kaši je třeba mít zrovna chuť. Noční  a neospalá projekce  mi ji vcelku zajistila. Čtyři.