PetrPan

Třetí "kalašovka" a asi s nejodpornějším kriminálním případem, který snad až s kapkou černého humoru řeší major Kalaš na "dovolené".  Ve Strachu lehce doznívala pro režim paranoidní padesátá léta, Vrah skrývá tvář svým depresivním, syrovým a tichým pojetím doslova hypnotizoval a Po stopách krve se vlní v rytmu československé nové vlny s množstvím neherců i ve významnějších rolích, což ještě o kapku vylepšuje už i dříve výborné civilní pojetí. Opět nechybí profilování psychicky narušeného vraha a znovu si mě příběh parádně  povodil od jednoho podezřelého k druhému, aniž bych vytušil toho pravého dřív než pan režisér chtěl. Nemám zatím důvod Kalašovi měnit absolutní hodnocení.

V některých komentářích jsem se dočetl, že Contractor je oldschoolová záležitost nebo, a to bylo vůbec nejlepší, že je "takticky věrohodný". V prvé řadě, a to je třeba zdůraznit, je nudný.  Akční film bez akce nebo drama bez tématu, ať si vyberete cokoliv, tam Contractor není jen v polovině cesty, on tam prostě vůbec nemíří. Do teď přemýšlím, čím vlastně tenhle film měl být. Když už dojde na akci, tak není ani pubertálně přepálená ani věrohodná, jen hloupá. "Taktická věrohodnost" je nejvíce patrná při přepadení bezpečného domu jednotkou "profesionálů", která  zkrátka celá  nakráčí do pokoje s amatérskou bombou a pochopitelně co? No, vyletí do vzduchu. Celé Německo hledá teroristy, kteří jim vystříleli půlku policejního sboru, ale do kanálu poblíž přestřelky se několik dnů nikdo nepodívá. Celkově scénář psal idiot, supertajná a bohatá organizace chce rozpoutat prakticky apokalypsu a vše se nakonec, zřejmě takticky věrohodně, smrskne na vtipnou přestřelku bez bot na ranči a tím vše končí (jak nás hlavní hrdina věrohodně přesvědčí).    Hloupé, neakční, bez emocí a zkrátka a jednoduše nezajímavé. Takticky věrohodný odpad.

Další čistokrevná detektivka s majorem Kalašem, kde už Hrušínský svým charismatem zastínil i Brzobohatého. Inteligentní krimi, kde se postupně vykrystalizuje několik podezřelých a osobně jsem netrefil, byť to bylo vlastně těsně vedle.  Zaujalo i profilování vraha s dr. Plzákem, dle mého vcelku novátorský přístup nejen v tehdejší kriminalistice. Černobílá kamera, bezútěšné exteriéry a všudypřítomné ticho, jenž rámovalo veškeré dění. Balkón na Hrubém Rohozci s psychicky zničenou Radkou úžasný a scéna s upadlým zábradlím až dechberoucí.  Připomenutí po dlouhých letech a maximální spokojenost.

Abych pravdu řekl, tak už se mi přes veškerou snahu o ještě větší prasárničky (onanující panenka)  začínají Chuckyho štrapáce trochu zajídat. Zde ta má nechuť pramení i možná z  psychopatického, ale velmi otravného,  potomka Glen/Glendy , jenž měl být  vtipným odkazem na majitele Batesova motelu, koneckonců památná scéna ze sprchy je tu rovněž použita.  Ani přes množství dalších, mnohdy i povedených, odkazů na ikony žánru či spoustu krve a brutální vraždy jsem se nemohl zbavit lehkého pocitu trapnosti z křečovitosti a recyklačních nešvarů téhle série. Nicméně za střeva ven či kostlivce ve skříni zůstanu u slabších čtyř hvězd i tady

Chtít vydělat na popularitě porovnávání koulí mezi pány Stathamem a Johnsonem je zcela jistě logické, ale kromě téhle bromantiky až macho gay motivace je třeba dodat i něco jiného. Hm, tady se rozhodně povedl Idris Elba  aneb "Já jsem černý Superman!" a doslova pak zhnusí třá mamá Samoa a celé to samojské  rodinné srdíčkování, blé. Akce pak slušně a pohledně přepalovaná, přesně jak má dnešní jednodušší teenager, tedy obvyklý třicetiletý singl návštěvník kin , IT specialista a domácí honič, rád.  Za tu dvojku prima slídilů, ale ty dvě taky dám.

Povedené akční monster béčko s báječnými, leč digitálními,  potvůrkami či vzhledem k finále možná i jen jednou potvorou, rozhodně však ne chobotnicí. Bodycount je tu pak až neuvěřitelný, byť většina se odehraje mimo záběr, tak pohledu na výsledek pekelného řádění bestie/í nejsme ušetřeni, a to ani v případě útoků v pozornosti kamery. A pozor zde digitální efekty příjemně ustupují těm mechanickým s roztékajícím se latexem. Adrenalinová, přímočará a vlhce čvachtající kousavá a kluzká řežba. Čtyři chapadélka s Adélou na hrotu.

Z příběhů s majorem Kalašem zatím znám, a rád si opět zopakuju, Vrah skrývá tvář a Na kolejích čeká vrah. Jak by řekl jeden náš bývalý předseda vlády(dej mu pámbů věčnou slávu), jedná se o křišťálově čistou detektivku. Žádné postranní (zbytečné) motivy, žádná složitá rodinná pouta pánů detektivů či cokoliv podobného a přesto to funguje na jedničku a nemáte pocit, že koukáte na dokumentární, tedy chladně odtažitý, záznam detektivního vyšetřování.  Lidský rozměr dodávají herecké výkony, a to nejen pánů Hrušínského a Brzobohatého, ale zejména všichni ti vyšetřovaní podezřelí, u nichž máte pocit, že je určitě znáte ze sousedství, Tomu se říká civilní herectví a přesně takové patří do realistického detektivního příběhu, jakým tenhle první Kalašův případ bez pochyb  je. Napětí by se pak v mnoha scénách dalo krájet a o zvraty inteligentního detektivního příběhu taky není nouze. Špionážní příchuť pak neměla pražádné znaky propagandistických prorežimních hloupostí, tohle se mohlo odehrát i na opačné straně ostnatého drátu.  Závěrečné odhalení u soudu  rovněž slušně šlehne. Čtyři hvězdy, ale jen proto, že si nechávám malou rezervu pro další části.

Gagman Villaggio a jeho komedie na podobné či vysloveně stejné brdo. Jednou za čas ale dokáže pobavit. Vyhrál jsem v loterii je jen dalším sledem jednotlivých skečů, nic víc, nic míň. Většinou jsou scénky  jen úsměvné, ale taneční finále v divadle, různé formy likvidace sousedské rodiny a zejména devastace soukromé sbírky sběratele historických artefaktů stojí minimálně za fajnové tři hvězdy.

Čtvrtým dílem se z Dětské hry stává  definitivně černá komedie a z Chuckyho  de facto antihrdina, vraždí převážně hajzlíky  a nevinní umírají buď mimo záběr nebo při kruté nehodě.  Jeho sekundantka je sexy jako člověk i trochu úchylně i jako panenka, čehož  je beze zbytku a s potutelným úsměvem využito i při nezapomenutelné sexuální panenkové scéně -  "Vzal sis gumu? Jsem celej z gumy, jestli sis nevšimla!" - Vraždy jsou pak opět vtipně nápadité a odkazy na ikony žánru příjemné, začátek na policejní stanici až orgasticky. Čtyři bez váhání.

Zpočátku typicky britská a povedená komedie, po objevení se zombíků ještě přidá na síle. U házení desek jsem se nahlas smál, ale  pak překvapivě přibývají vady na kráse. Humoru ubývá, patetické scény nejsou překvapivě (tak jako v lepším Zombielandu) přerušeny či shozeny a ani nákrok k hororu se nedaří. Pegg a hlavně Frost dokonalí, zdatně sekunduje ještě Lucy Davis, zbytek nemastný, neslaný a třeba postavu Dylana Morana bych úplně vyškrtnul. I když jeho konec v tomto světle potěšil. Neviděl-li bych americký a lepší Zombieland, asi bych tu nechal slabší čtyři hvězdičky, ale já ho už konečně viděl.