Ryuuhei

Anime zasazené do Jižní Ameriky? Proč ne. Celkem se mi z prvních dvou dílů zamlouvá zasazení i obě hlavní hrdinky, jen mi tam vadí ta extrémní nerealističnost a v podstatě i nesmrtelnost postav založená na pouhém štěstí a hlouposti ostatních. Prakticky nikdo se neumí trefit, od civilistů, až po policisty, zatímco hrdinka je jako neporazitelný superčlověk. A tohle zrovna nemám dvakrát v oblibě, připomíná mi to Kovboje Bebopa, který mi právě tímhle pojetím vůbec nesedl. Uvidím, zda se pustím i do dalších dílů, ale subžánr Road Movie a pouto mezi hlavními hrdinkami, které se bude jistě prohlubovat, za to teoreticky stojí.

Řeknu rovnou, že původní filmy si mě nezískaly. Možná na ně kouknu někdy pro jistotu znovu, ale nevzpomínám na ně jako na snímky století. Ale toto přímé pokračování bylo zkrátka velice příjemné. Do poslední chvíle jsem vůbec nečekal, že se tu objeví i původní představitelé a zajímavě zahrají na notu nostalgie. To, co tady svedlo pár minut, nedokázal třeba poslední Jurský svět za polovinu stopáže. Zábavný filmek, který si budu muset dát po čase znovu, protože jsem hodnocením mezi nadprůměrem (3*) a dobrým filmem (zde udělené 4).

Nebyl jsem si téměř do konce jistý, jestli se má jednat o parodii žánru, nebo prostě jen nepovedený nový příspěvek do něj. No, asi to byla ta druhá možnost. Film mě těžce nebavil. Dějově nekonzistentní, zaměřoval se vyloženě na nezajímavého Barnabáše a všechny ostatní postavy jen naťukl, ale nevěnoval jim téměř žádný prostor. Děj byl ujetý, zvrhlý, ale vše z toho dělal špatně, takže nebyl zábavný, ani pokusy o humor nefungovaly. Tim Burton tímto snímkem klesl na úplné dno.

Vzpomínky na Itálii jsou snímkem, kterým bych doslova definoval „krásný a příjemný film“. Možná s od začátku průhlednou pointou, ale velice sentimentálním nádechem, který na mě ke konci účinně dolehl. A to jsem si jen den předtím říkal, zda jsem ještě vůbec schopen projevit nějaké emoce, protože jsem u žádného filmu neřval už dlouhé roky - no, tady jsem měl co dělat. Hlavní hrdina mi sice přišel jako takový labilní blbeček, ale byla to zkrátka jeho role, které odpovídalo i herecké obsazení. Když si k tomu připíšu přítomnost charismatického Liama Neesona, mám tu dokonalý recept na večerní pohodu okořeněnou sentimentem a atmosférou Toskánska. A na Itálii obecně mám prostě slabost.

Skvělá atmosféra, skvělé zpracování, ale naprosto debilní konec. Viděl jsem i alternativní zakončení, které děj úžasně zaobalilo a změnilo výslednou pointu. Je to škoda, protože film má jinak vše i přesto, že zde figuruje v podstatě jen Will Smith se psím parťákem a doslovná betonová džungle. Vyprávění za pomoci flashbacků a záznamů z dřívějších vysílání taky dobře přiblížilo, co se stalo a čemu lidstvo čelí.

Seriál jsem se rozhodl rozkoukat na základě četných doporučení. Popravdě nejsem fanouškem komedií, asi mi bude chvíli trvat, než na ni přistoupím, vyrelaxuju se a začnu se aspoň trochu „bavit“. Ale zatím musím uznat, že hrdina vážně hraje na notu všech mizerných geeků (vč. mě, samozřejmě) a téma reverzního isekai je natolik originální a neotřelé, že bych to teoreticky mohl i dokoukat. Uvidíme.

Začnu negativy. Cestování časem zde vůbec nedává smysl. Nebudu brát v potaz prostředek, jímž bylo podání ruky (což se dá brát za ohromnou originalitu), ale spíš fakt, že změny v minulosti neměly v podstatě až do konce série skoro žádný vliv na přítomnost. Jakákoliv sebemenší změna by v normálním případě všechno úplně převrtala. Postavy byly místy extrémně shounenovité - některé skoro až neporazitelné, i když jim byl schopen někdo předtím takřka rozmašírovat hlavu ocelovou trubkou - prostě se zakously, zvedly a dokázaly v bídném stavu klidně rozhodnout vývoj celé situace. No a hlavní hrdina byl do toho všeho až otravně ubrečený, neudělal za celou dobu skoro nic a spoléhal se jen na znalosti budoucnosti a že všechno takříkajíc ukecá. Proč tedy dávám 4*? Jelikož měla tato série jinak vše, co si od dobrého seriálu žádám. Akci, napětí, dobře prokreslené vztahy mezi postavami a navrch toho nesmyslné, ale pořád pádné cestování časem, které téma neustálých potyček pouličních gangů a cestu za záchranou nejbližších zajímavě okořenilo. Téměř nikdy se mi nestane, abych sedl, koukal a koukal a najednou skončila epizoda. A já chtěl víc! Série mě držela v neustálém napětí, jak se hrdina vypořádá s mnohdy skoro až bezvýchodnými situacemi a zda se mu opravdu podaří změnit nevábnou budoucnost. A ano, přistoupil jsem díky tomu i na nesmysly s časovými skoky. Autor přece jen nebyl žádný vědec, ale yakuzák - proto uznávám, že své znalosti zde dokázal prosadit a, byť hodně fantaskně a přikrášleně, přiblížit hrubé fungování gangů a mafie obecně. Je to celé taková pohádka, ale sakra dobrá pohádka, která se s ničím nemaže a i když dost spoléhá na sílu přátelství, zachovává si svou drsnost a surovost. Těším se na druhou sérii!

Jsem rád, že se našlo aspoň něco z posledních sezón, co mě první epizodou skutečně zaujalo. Cestování časem zbožňuju a i když si už teď nacházím jisté nesrovnalosti (např. kdyby hrdina opravdu v minulosti udělal i jednu malou změnu, pořád by to mělo ohromný vliv na celou budoucnost a mohl tak dopadnout úplně jinak), taková ta motivace někoho zachránit před jistou smrtí, či originální zasazení do prostředí pouličních gangů, to pořád drží nad vodou a přesvědčila mě, abych pokračoval ve sledování. Samozřejmě tohle je jen začátek a já jsem už teď zvědavý, co se stane příště!

Film je do poloviny prostě jen snímkem o urbexu, přátelství a tom, jak hlavní hrdina dospívá a přestává žít pouze ve fikčním světě své oblíbené filmové postavy. Vše, co vypadalo jako fajn, milý, romantický film, se samozřejmě očekávaně zvrtlo a začal trailery slibovaný masakr, klasické hororové neduhy typu nelogické jednání postav (aneb když se třeba hrdinka zamkne ve stodole namísto toho, aby upozornila své kamarádky o pár metrů dál, že se něco děje) a v podstatě až takovou řadovou vyvražďovačku s očekávaným koncem (pachateli rozhodně nebyly žádné nadpřirozené síly). Co film vykreslil opravdu dobře, tak skupinu přátel, jejich vzájemné vztahy a to, jak to třeba jiskřilo mezi úhlavním představitelem Alexem a Samanthou. Zkrátka maličkosti, které nicméně celou partu přiblížily tak, že si k nim dokázal člověk udělat i nějaký ten vztah - o to depresivnější pocity poté. Stejně parádně dopadl casting, Mathieu Berger se velice blízce podobá Freddiemu Highmoreovi (Arthur a Minimojové) a působí tudíž jako ultimátní hrdina příběhu, který se pro svou vášeň přímo narodil. Obecně mi přišlo, že byli obsazení herci velice talentovaní napříč tomu, že to pro některé byla vůbec herecká premiéra. Ve výsledku jde nicméně o skoro až zbytečný horor, který mohl být klidně pohodovějším dramatem zaměřujícím se spíš na mezilidské vztahy a dospívání, než aby to celé zničil prvoplánovou vyvražďovačkou.

Nic lepšího z žánru hororu kino tuto sezónu asi nenabídne (Arthura se spíš obavám, než abych se těšil, jak se budu bát). Solidně natočené, atmosféra sedmdesátek skvělá, zbytek příběhu spíš fajnový, než aby mě zvedl ze židle. Pokud nepočítám ucuknutí u četných a funkčních lekaček. Části pojednávající o možných variantách útěku byly napínavé, ale zbytek zkrátka něco postrádal, abych film mohl označit za skvělý horor/thriller. Závěr každopádně zajímavý a ve výsledku mohu zůstat u vlažného, ale pořád pádného doporučení.