Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (432)

plakát

Stranger Things (2016) (seriál) 

Stranger Things mají přesně to poctivé retro kouzlo, co tu už dlouho chybělo. Jako by to snad natočil Steven Spielberg, protože si nejednou nostalgicky vzpomenete na film E.T. V této sérii vše funguje skvěle už od začátku: kvalitní postavy a příběh, který očividně kopíruje kde co, ale podle mě to vůbec nijak nevadilo. Celková stylizace do retra a mírného klišé tady nepřestavuje vůbec žádný problém. Zajímavé je i prolínání dětského a dospělého vidění světa, které doplňuje napínavou atmosféru. Všechny milovníky dobové hudby potěší soundtrack, kde se to temnými tóny synťáků jen hemží. (hodnocení po 1. sérii)

plakát

Strážci Galaxie (2014) 

Poslepovaná variace na části příběhů z všemožných Star Warsů a Star Treků a s vypůjčeným vizuálem Thora. Guardians of the Galaxy jsem jako komiksovou předlohu neznal ale některé ohlasy naznačovaly odlehčenou sci-fi, která tu dlouho nebyla. Marvel sice tímto filmem střílí do vlastních řad a je pravda Guardians of the Galaxy jsou zcela jiným typem neotřelých hrdinů, ale neubránil jsem se dojmu z opatrnosti a neochoty jít více k parodii. Ano, jsou zde slušně vymyšlené scény s originálním humorem ale těchto scén bylo až překvapivě málo. Naše partička má celkem dobré a zajímavé postavy s nápaditými charaktery, ale opět, bylo zde málo scén když to opravdu vyniklo. Příběh si okatě hraje na vážná sci-fi a věřím, že to bylo záměrem ale chyběly mi prvky, které by diváka trochu více ujistili v tom, že se přeci jen dívá na komediálně laděné sci-fi o záchraně světa partou loserů, kteří když je potřeba, tak se postaví na nohy a jdu bojovat za dobro a ne na pokračování sterilního Star Treku. Možná jsem v tomto moc vyhraněný ale: na klasické sci-fi je to moc naivní a na zábavnou ujetou jízdu je to zase málo ulítlé. Takže výsledek je tak nějak na půl cesty. nicméně to nebrání se pokochat pěkně nabarvenou Galaxii a užít si srandovní postavy. P.S.: Film má opravdu skvělý soundtrack, který je zvláštní tím, že neobsahuje žádné originální (nově složené) skladby.

plakát

Strážci Galaxie Vol. 2 (2017) 

Dvojka v mnohém kopíruje jedničku: vizuál, vymakané efekty, soundtrack, praštěné postavy a děj, co je vlastně děsná blbina ale tak nějak vás přece jen baví. Žádnému jinému filmu bych to neodpustil, ale Strážci to umí dobře uhrát tou svoji "poetikou" nebo jak to nazvat. Děj sice občas drhne, ale nikdy to nepadne úplně dolů. Když to vezmu kolem a kolem, vtípky tam jsou, vesmírné souboje jsou špica a občas se povedeně zahláškuje a nebo si někdo střihne dobrej gag. Sice sázka na jistotu, ale nadprůměrná.

plakát

Studio 30 Rock (2006) (seriál) 

Minimalistický mix všeho možného i nemožného co si lze při tvorbě televizní show představit. Je až neuvěřitelné, kolik se toho dá vytěžit z tak omezených možností hlavních postav, které se v podstatě objevují stále v těch samých situací. Tina Fey zkrátka umí: jednoduché a zábavné skeče, žádné roztahování a všudypřítomné rýpání nejen do typických nešvarů televizní zábavy, ale i do postav samotných. Hostující herci, taktéž výborný nápad. Oblíbená postava: Alec Baldwin

plakát

Sucker Punch (2011) 

Hodně šťavnaté, multidimenzionální pseudo sci-fi které zaujme svojí rozmanitostí scén a které boří hranice jednotlivých žánrů. Podle hodnocení vidím, že ale asi nebude pro každého. Ano, občas Snyder zajde do hodně odvážných mezí a občas balancuje nad scenáristickou propastí absurdit, ale film jako celek působí velmi nápaditě a neokoukaně.

plakát

Super 8 (2011) 

Dětská naivita a nevinnost společně se vším co patří k dobrodružným snímkům z 80. let od Spielgerga, v moderní formě s efekty z dílny J.J. Abramse. Super 8 je potřeba brát jako film který se ohlíží za dobou "jak se to točilo tenkrát". Nejde o přetechnologizovaný mega-spektákl, ale o poctivou příběhovou linii a plno "klasických" Spielgergovských scén. Ano, konec je možná už za hranicí ultra-klišé, ale přesto vše si myslím, že Super 8 dokázal jaksi zpomalit bezhlavý vývoj v tomto žánru a naposledy ukázat to nejlepší ze "staré školy".

plakát

Světová invaze (2011) 

Ale jo, od filmu jsem nečekal víc než střílení všude kolem a řeči o sounáležitosti vojáků a taky víc nedostal. Efekty jsou ok, stejně tak i základ děje, vše ostatní je "klasikou" žánru.

plakát

Světová válka Z (2013) 

Kdybych hodně přeháněl, napsal bych, že je tento film v lez čem unikát, protože nenásilně spojuje různé přístupy k celkem provařenému tématu, což se jiným vůbec nepodařilo. Nejde o klasický hollywoodský blockbuster, i když kampaň kolem filmu možná tvrdí opak. Předně je potřeba říci, že World War Z je velmi netradičním zombie sci-fi dramatem, ve kterém Marc Forster rozjíždí podívanou s nepředvídatelným průběhem filmu. Je zde jako by více rovin, ve kterých se má divák pohybovat a z každého si užít jen něco. Narážím na to, že film balancuje mezi sociální "zápletkou", jaká byla například v Nákaza a klasickou sci-fi výpravkou jednoho spasitele Já, legenda (zde se nabízí mnohé podobnosti, ale ty zde vynechám kvůli spoilerům). Zde jakož to hlavní postava je Brad Pitt, hraje bez nadsázky hraje tatíka od rodiny, co kdysi dělal cosi pro OSN a už chce mít pokoj, ale když se začne šířit virus co mění lidi na stvůry, je povolán zpět a začíná jeho dobrodružná cesta za odhalením původu viru... Už od začátku jsem v mnoha scénách cítil trochu ironický podtext nebo vyšší záměr a s čím dál tím víc rozjíždějícím dějem jsem jen zíral co všechno tam ten Marc Forster ještě chce dát. Něco v ději například vypadá jako klišé, ale je to poddáno tak, že to vlastně klišé není a bez problémů to tam zapadá. Hodně částí filmu je natočeno tak, že si divák vlastně říká "Ok, to jsem čekal" ale v zápětí je vyveden z rovnováhy právě tím, že si režisér pohrál s jeho úsudkem. Film obsahuje pár vyloženě drobností, které sice nemají prakticky význam z dějového hlediska, ale pro budování autentické atmosféry mají určitě nemalou roli. Další věcí je práce s kamerou a vlastně i celkové zpracování hromadných akčních scén, zde to nemá chybu jde o hodně silnou stránku filmu. Jak děj přebíhá sem a tam, tak dvě hodinky utečou celkem rychle a rozhodně jsem se nenudil, nicméně občas jsem měl pocit, jako by se vlastně nic "nevyřešilo". Tímto je postižena především poslední třetina filmu, která, jak jsem se někde dočetl byla kompletně přetočena, protože se původní konec zdál tvůrcům nepoužitelný. Co říci, snad jen, že konec je na mě až moc komorní. Pokud bych si chtěl hodně zakonspirovat, tak bych řekl, že někdo ze studia Forsterovi do té práce kecal a že se ti nahoře nemohli rozhodnout, zda z toho udělat inteligentní sci-fi nebo letní rodinné zombie sci-fi (nevím jak v kině, ale unrated bluray stálo za to :) a občas je vidět že střihačské nůžky měly dost na pilno. Každopádně, World War Z je pro fanoušky žánru rozhodně zajímavým filmem, který nesází na jednu kartu se scénářem, ale snaží se kombinovat více nápadů. Pro ostatní to zřejmě bude opravdu jen zombie sci-fi s hromadou (ne)mrtvol a masivními scénami plných krve (i když té nebylo zas tolik, vyloženě brutální záběry zde nejsou a spíš se jen "naznačuje"). Osobně jsem při sledování kombinoval obojí a film jsem si taky užil.

plakát

Svět pod hlavou (2017) (seriál) 

Po všech stránkách velmi vydařený počin stavějící na kombinaci lehkého humoru obrušující nelehkou dobu a poctivý krimi nádech scénáře s výbornými herci. Neužil-Trojan, vynikající dvojka která seriálu dodala velmi osvěžující dynamiku. Neméně důležité jsou tématicky pojaté jednotlivé díly, kdy se sice seriálem táhne jedna linka, nicméně na ní jsou navěšeny zajímavé odbočky a promyšlené nápady. Díky tomu se divák ponoří do atmosféry doby a místa a je s hlavním hrdinou "za jedno". Zkrátka, hodně povedené. Takhle si představuji kvalitní českou seriálovou produkci.

plakát

Svět podle Daliborka (2017) 

Vít Klusák je pro mě zkušeným dokumentaristou s osobitým stylem a vždy jsem v komentářích bránil jeho naturalisticky autentické doku experimenty. Nicméně v případě Světa podle Daliborka se musím opravdu přiznat, že netuším, jak to celé uchopit. Ve většině scén jsem prostě neměl dojem, že koukám na dokument. Tím pádem se výpovědní hodnota v podstatě sveze téměř na nulu. Jako hraný dokument je to hodně bizarní, ale ne takovým tím vtipným způsobem. Právě naopak, dost často mi bylo fakt psychicky nevolno. Co si z toho všeho odnést? Můžeme se dohadovat, kdo koho víc ve filmu převezl. Jestli Daliborek a spol., kteří dostali zaplaceno za šaškování před kamerou a obzvlášť Daliborek Klusáka využil k šíření svých těžko pochopitelných myšlenek. A nebo, jsou hlavní protagonisté opravdu tak hloupý a využil je naopak Klusák, který na tom celé postavil toto divadlo s tím, že to bude více či méně nahrané. Opravdu nevím. Co mě dostalo byl závěr: to zřejmě opravdu nahrané nebylo a těžkost a emotivnost celé scény byla naprosto neuvěřitelná.