pakobylka

Životopisné drama, jehož středobodem je komplikovaný vztah matky a dcery. V podstatě pojednává o tom, že děti obyčejně milují své rodiče, ať jsou kýmkoli ... ať se k nim chovají jakkoli. A Joan Crawfordová ? Jakou byla matkou ? Hrála v první řadě svůj part velké hvězdy, na veřejnosti i v soukromí - a děti byly jen jejím nástrojem, jednou z rekvizit bez práva na vlastní hlavní roli ... nebo dělala co mohla, limitovaná svým dětstvím a svým údělem - perfekcionalistka, necitelná k sobě i k druhým, sebeukázněná i hysterická (což jsou svým způsobem spojené nádoby), chorobně posedlá touhou po dokonalosti a po čistotě ? V každém případě se jedná o VELICE poučné vyprávění, neboť děti - ať vlastní či nevlastní - nikdy nebudou bez chyb ... a nejsou zodpovědné za naše problémy, za naše prohry - a dokonce ani za naše sny a přání, kterými jsme je opředli ... a spoutali.

Cosi jako cílená sebedestrukce. Vyprávění, jehož základ je velice prostý - a starý jako lidstvo samo. Působil by chudě a banálně ... bez všech těch třpytivých cingrlátek a barevných tretek, které jsou na něj navěšené. Jenomže právě o to jde ... o zasazení příběhu do atraktivního prostředí, o výběr originálních postav a jejich charakteristických rysů, o zahalení dějové osnovy do lehounkého závoje tajemna. Nebo jinak - záleží na celkové kompozici, na sladění barev, na hře světel a stínů - jako u každého dobrého obrazu. A jen tak na okraj: Kdo z nich jednal vždycky na rovinu ... bez postranních úmyslů ? Kdo z nich si zaslouží váš soucit ... nebo alespoň pochopení ?

Dokonale vyvážené ... včetně těch nejmenších detailů - a především: Dokonale PRAVDIVÉ. Neboť lidské myšlenky a lidské skutky nelze striktně rozdělit na černé a bílé ... v žádné době - tím spíš ne v časech temna, které s sebou přinášejí velice specifické a velice těžké zkoušky - takové, s jakými se jindy nepotkáte. Tak vstupte ... do světa, který neztratil jemné odstíny všech dostupných barev - byl jen přinucen skrýt je pod loajální šedí.

Komedie, které po právu patří čestné místo ve světě ryze českého humoru a ryze české fantazie ... ve světě, který je ve všech ohledech velice osobitý a prakticky nenapodobitelný ... ve světě, který je výhradně naším vlastnictvím, neboť jsme národem, z něhož vzešli dobrý voják Švejk i Jára Cimrman.

Legenda o návratu. Stala se jedním z těch malých, leč neopomenutelných zázraků, k nimž můžeme vzhlížet takřka se stejným nevěřícným úžasem, s jakým naši předci obraceli oči k nočnímu nebi - k bledému Měsíci ... a k tisícům mihotavých hvězd. Protože je výsledkem těžké bitvy, jejíž aktéři odmítli akceptovat prohru ... bitvy, do níž zapojili veškerý svůj um a vynalézavost - vlastnosti, které v sobě člověk objeví mnohdy až v mezní situaci. Legenda, převedená na filmový pás s respektem, který jí přísluší.

Nepraktický snílek se srdcem na dlani versus střízlivý pragmatik s duší obchodníka ? Nebo to bylo docela jinak ? "Pravdomluvnost" snímku nehodnotím, neb se nejedná o dokument, leč příběh jakoby svým způsobem míjel zásadní a přelomové okamžiky, které se týkají podnikání obou bratrů. V lepším případě se jich jen letmo a opatrně dotýká, aby je bez hlubšího zájmu odsunul na okraj rodinného dramatu, což občas mírně narušuje časovou kontinuitu dějové linie. Škoda, neboť styl zpracování vcelku věrně zachycuje odraz epochy, která určovala osudy všech zúčastněných ... 3,5 *

Byly "jen" čtyři ... a pohnuli zemskou osou, když rozdělili dějiny na dobu před nimi - a po nich. Byli "jen" čtyři ... je to dost nebo málo - na to, aby unesli vlastní slávu, která jim vzala radostnou dychtivost mládí ? Nejde o to přinášet nové informace. Důležitý je POCIT, nic víc ... a CESTA - zpátky časoprostorem do zlatých šedesátých, kde můžete nasát autentickou atmosféru a oživit polozapomenuté vzpomínky těch revoltujících, svobodomyslných let, která svým způsobem zasáhla celou planetu. Jako svůj odkaz nám zanechala písně, které se staly jedním z mnoha pilířů, o něž se opírá naše kultura - a jedním z mála důvodů, jimiž lze (snad) obhájit existenci lidské civilizace.

Cukrkandlová sci-fi pohádka na dobrou noc - přestože se nevyhýbá nadmíru dojemným scénkám, které se vztahují k časovým limitům lidského života. Popravdě ... pokud mám být upřímná - podezírám ji, že je záměrně vyhledává. Krom toho: Prezentovaný náhled na svět - potažmo na existenci jedinečné bytosti obdařené umělou inteligencí - neodráží tak docela náhled můj osobní, neb je přece jenom maličko přes čáru. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- ON toužil po společnosti sobě rovné - nebo alespoň po rodině, kterou měl (nebo která spíš měla jeho) a o kterou přišel spolu s nově nabytou svobodou. Ale o koho vlastně OPRAVDU stál, ke komu si vytvořil velice blízký osobní vztah ? K "Malé slečně" - k nikomu jinému ... kdokoli další mohl být "jen" jejím otiskem - více či méně věrnou kopií, která zaplní prázdné místo. Jaký názor by asi měla ONA sama ... "Malá slečna" - na nerovný a svým způsobem sobecký svazek, který celou svou vahou dopadá na ŽENU, protože z něho nemůže vzejít žádné potomstvo ? Andrew - přes veškerý technologický i medicínský pokrok - nebyl Pinocchiem, dřevěným panáčkem, kterému bylo umožněno stát se opravdovým chlapcem. Pořád zůstával umělou inteligencí - byť se tělo, které ji věznilo, víc a víc podobalo člověku. Jenomže ... je něco násilného a zvráceného v těch proměnách, které nedokážou přetvořit podstatu věci. Buď jak buď, Amerika se opět předvedla jako země neomezených možností ... pro robota s vlastním tučným kontem. Ale já osobně mám neporovnatelně hlubší vztah k Terminátorovi ze 'Dne zúčtování" (1991). Slaboučké 3*

Jak je možné, že filmoví tajní agenti - potažmo jejich tělesné schránky - nechátrají ? Nanejvýš jim přibude pár vrásek, ale to je obyčejně činívá ještě interesantnějšími. Pořád marně čekám, kdy se jim při neopatrném prudkém pohybu nenápadně pošoupne meziobratlová ploténka a zlomyslně tak ochromí jejich akční potenciál - nebo kdy pro úpornou bolest kyčelního či kolenního kloubu v důsledku nemilosrdně postupující artrózy nebudou schopni superrychlého běhu či velkorysých skoků. A ono kde nic, tu nic. Patrně (na rozdíl ode mě) používají ty jediné správné a osvědčené přípravky, které jsou nám i jim dennodenně vnucovány prostřednictvím neúnavně opakovaných reklamních spotů. A tak i Ethan Hunt může směle a bez oka mrknutí absolvovat další dobrodružnou a nebezpečnou misi, aniž by dal najevo jakoukoli fyzickou slabost. Jeho příběh je důvěrně známý a přece nový. Nikdy nevstupuje do stejné řeky - jakoby stál na rozvodí mnoha impozantních toků a mohl si vybrat, který z nich použije pro svůj téměř nesplnitelný úkol tentokrát. P.S.: Ženský element je neobyčejně přitažlivý - nejen z hlediska vizuálního ... i neobyčejně přínosný - nejen pro Ethana Hunta.

Obecně mívám ráda komplikované příběhy, v nichž se prolíná či střetává vícero dějových linií a lidských osudů - ať už preferují úsměvnou či vážnou polohu. Jenomže "Magnolia" maličko nevybíravě přechází rovnou do ofenzívy a používá přitom poněkud vyděračské metody a podpásové údery. Jakoby chtěla diváka vmanipulovat do role rukojmí - za jeho i za své vlastní hříchy. A tak nakonec nevzbuzuje soucit ani pocit viny - naopak: Vyvolává vzdor, pramenící z nesouhlasu ... jako vždycky, když psychologický nátlak překročí únosnou mez. Mimo to - sama je trochu pokrytecká. Kupříkladu takový Tom Cruise alias Frank TJ. Mackey - jakkoli excelentní ve své roli, chová se naprosto nelogicky ... po všem, co prožil. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Očekávala bych, že bude pořádat kurzy pro klamané a podváděné ženy - namísto toho učí muže vzorcům chování svého otce. Proč ? Pokládá snad v hloubi duše svou matku nikoli za oběť, ale za viníka, který si přístup svého protějšku ZASLOUŽIL ? V tom případě by ale reportérce nevykládal cosi v tom smyslu, že matka ho v jeho práci - či vlastně show podporuje. Nedává mi to žádný smysl ... kromě cíleného citového vydírání, jehož účinky na mě testují scénárista spolu s režisérem. Je to zvláštní, ale přes všechny zjevné i skryté nedostatky bych se dokázala ztotožnit s celou škálou hodnocení od 5* až po odpad, takže čistě pro pořádek a pro klid mysli zůstávám u zlaté střední cesty - a výsledkem jsou umírněné 3*.