pakobylka

Veskrze smutný až depresivní příběh ... popravdě nechápu, co by na něm (krom zlomyslného až zlovolného výsměchu) mělo být komediálního. V jeho středu stojí upřímná, čistá a dobrá duše, hluboce oddaná hudbě. Duše snad trochu sebestředná, ale taky nadmíru naivní a důvěřivá, jak už takové upřímné, čisté a dobré duše bývají. A kolem ní ... SAMÍ PARAZITI. P.S.: Drama se inspirovalo životem Florence Foster Jenkins, mecenášky a operní pěvkyně bez hudebního nadání.

Komedie, která se může pochlubit poměrně originálním námětem i zpracováním. Ví, že musí tlačit na pilu, aby uspěla, leč občas tak činí v nevhodných místech a nevhodným způsobem. Nicméně - i tak to ustojí, byť s trochu pochroumanou vizáží ... buranská i elegantní, využívá obě svoje polohy.

Stylový retro příběh ... v tom nejlepším slova smyslu - se vším, co k tomu patří. Unikátní návrat v čase ... v regionu, jehož bohatství i prokletí představovalo černé zlato ... v regionu, jemuž se uhelný prach dostal pod kůži ... 4,5* ... P.S.: Před pár lety jsem navštívila Ostravu, tudíž jsem se podívala i do jejího podzemí - a kromě jiného vyslechla vyprávění bývalého důlního záchranáře. Mívali výrazně nadprůměrné příjmy, ale byly to peníze velice těžce vydobyté a víc než stoprocentně zasloužené.

Čekala jsem pozitivně laděnou až lehce rozvernou ČESKOU vyprávěnku ... kouzelnou vstupenku za hranice všedních dní a všedních domácností - do tajných skrýší a útulných komůrek obývaných lichožrouty. Namísto toho jsem obdržela obehranou a z pohledu národních specifik neukotvenou mafiánskou historku v podání avantgardních požíračů lichých (i sudých) ponožek. To se už vážně nezmůžeme na nic lepšího ? Kam se poděl náš ryze český humor a svérázná poetika ? Jakoby se tiše vytratily z našich životů - alespoň na té profesionální úrovni. Snad se jedná jen o dočasný kolaps ... určitou naději ve mně docela nedávno vzbudily "Smrtelné historky" (2016).

Zhuštěná encyklopedie Druhé světové. Jedná se o francouzský dokument, takže převládá francouzská - potažmo "západní" optika a východní fronta a její význam pro průběh i konečný výsledek války jsou dle mého laického pohledu poněkud upozaděny. Dalo by se říct, že tehdejšímu Sovětskému svazu je věnována největší pozornost v souvislosti s paktem Ribbentrop-Molotov, který bohužel výrazně přispěl k úspěchům nacistického Německa v začátcích konfliktu. Nicméně právě Sovětský svaz za něj následně následně zaplatil strašlivou cenu ... stejně tak jako západní mocnosti za Mnichovskou dohodu. Zaplatil celý svět, vinní i nevinní, zaplatil více než padesáti milióny mrtvých, bezpočtem navždycky poznamenaných a nedozírnými škodami - nejen materiálními - na zbídačené Zemi. P.S.: 1) "Apokalypsa: 1. světová válka" (2014) nabízí maličko ucelenější pohled i širší souvislosti - kupříkladu se podrobně zabývá i příčinami První světové. Snad proto, že si dokázala vybudovat větší odstup - odkaz v pořadí druhého celosvětového konfliktu a jeho přesah do dnešních dnů jsou daleko živější a zřetelnější a tudíž je nesmírně těžké během vlastní tvorby dokumentu zachovávat neutralitu. Apokalypsa Druhé světové se tak - možná cíleně - zaměřuje spíše na výčet faktů a unikátní, decentně kolorované dobové záběry; 2) Nevěděla jsem, že Spojené státy by se nerozpakovaly shodit jadernou bombu i na Berlín ... kdyby ji ve správný čas už měly připravenou k použití ... jen aby zabránily Rudé armádě vstoupit do hlavního města Říše.

Ať už jsou smrtelné či nesmrtelné, jejich poznávacím znamením je FANTAZIE ve své absolutní podobě - TA fantazie, která vyznává svobodu bez jakýchkoli hranic a omezujících přívlastků ... fantazie, která je věrná toliko sama sobě - a věří si natolik, že se nebojí střetu s pravidly svých imaginárních světů ani se zákonitostmi přízemní reality. Umí být provokativně konfrontační i kajícně smířlivá ("Antonio Cacto") ... upřímně zvídavá i až nezemsky cituplná ("Maják") ... tvrďácky (ne)kompromisní i správně cynická ("Velkej chlap"). Přitom jen tak na okraj ještě stihne osvětlit široké veřejnosti, že hrdinní drakobijci jsou vesměs "Na draka". Zcela zasloužených 5*

Velice nekonvenční a nepoddajná záležitost, věrně kráčející ve stopách OBOU hlavních protagonistů, neboť Dorothy Tutin alias Sophie Brzeská byla Scottu Antonymu rovnocennou partnerkou. Byli jako dva vzájemně spřízněné a už ze zásady vzpurné plamínky - živoucí, žhnoucí a nespoutané ... zdálo se, že je nemůže natrvalo zchladit žádná vodní lázeň - než přišel mrazivý dech První světové.

Jeden z mnoha ... western, který se snaží zapůsobit co nejvíce a unavit se přitom co nejméně, takže kupříkladu o smrti manželky bývalého šerifa se dozvíte jen z doslechu. Do etnických problémů taky moc nezabřednete, neboť prakticky všechny sporné otázky světa - nebo alespoň Divokého západu - lze čistě a spolehlivě vyřešit prostřednictvím: 1) koltů zavěšených proklatě nízko 2) nebo nějaké úctyhodnější palné zbraně. Přitom - podle všech předpokladů - střelecké umění záporných hrdinů zpravidla nedosahuje kvalit střeleckého umění hrdinů kladných. Náznak milostného románku pak svým načasováním zpochybňuje nejen hloubku a ryzost citů minulých - a částečně i současných ... ale i hloubku a ryzost citů jako takových. Podprůměrné 3*

Příběh, který navzdory nosnému námětu působí v některých ohledech maličko ... řekněme neprůbojně. Nicméně detailně přibližuje jak začátky vývoje raketových systémů dlouhého doletu v nacistickém Německu za Druhé světové, tak i nezměrné úsilí Britů o jejich likvidaci, přičemž ani jedna ze stran si nemohla dovolit brát jakékoli ohledy na životy jednotlivců ... 3,5*

Zručně natočené, leč místy poněkud nelogické. Super-nebezpečný terorista je přepravován uprostřed dopravní špičky a super-tajní agenti vedou sáhodlouhé rozhovory prostřednictvím super-chytrých mobilů. Leč karty jsou rozdány a rozličné akce zahájeny, aby se mohly nejprve cíleně ponořit do chaosu - a teprve v samotném závěru se zase efektně vynořit a dojít k netrpělivě očekávanému rozuzlení. Divák i filmový průmysl tak víceméně dostanou, po čem touží, a mohou v příkladné symbióze dál kráčet vstříc světlým filmovým zítřkům. P.S.: Jistěže existuje "vyšší dobro", nicméně metody jeho prosazování jsou maličko děsivé a žádná ze zainteresovaných stran zrovna neoplývá morálními zásadami. Nebo jinak - mám určité pochybnosti o správných a špatných stranách našich barikád. Existuje spíš něco jako špatné a ještě horší strany (pochopitelně i strany NEJHORŠÍ, vznikající mnohdy jako vedlejší produkt hrátek stran špatných a ještě horších). Nic pozitivního, řekla bych ... nicméně - jak známo - naděje či spíše víra v nadějné vyhlídky umírá poslední.