pakobylka

Kontroverzní ? Jistě. Znevažující ? Zcela určitě. Pobuřujicí ? Ovšem. Svatokrádežné ? Snad. Licoměrné ? Dle mého soudu ANO. Neetické ? V každém případě. Nehodlám oslavovat režiséra jenom proto, že nanejvýš citlivé téma uchopí po svém a ne jenom cynicky rozboří, ale přímo humpolácky rozšlape svatostánek, budovaný po tisíce let. Nečekala jsem to - ne v takové míře ... ne zrovna od Martina Scorseseho. To není o zlidštění a přiblížení Krista a jeho života ... ani o jeho slabosti, která se paradoxně stává i jeho silnou stránkou. Netvrdím, že se zpracování nepřibližuje možné realitě víc nežli tradiční vyobrazení na zdech kostelů. Ale nepokládám za odvážný ani za šťastný počin vykreslit první křesťany - nebo alespoň některé z nich - jako příslušníky radikální, víceméně fanatické sekty ... a do toho přivést na plátno Ježíše, který vyhlíží jako schizofrenik a projevuje se jako schizofrenik. Nemluvě o jeho matce, která vzhledem ani chováním nikterak nepřipomíná notoricky známou podobu Panny Marie. Myslím, že existují náměty, k nimž bychom měli přistupovat s určitou úctou - a v tomhle případě i s ohledem na víru svých spoluobčanů. Protože TOHLE je něco jako posprejovat kostel ... nebo zporážet náhrobky na hřbitově. Proč ? Pro vlastní exhibici ? Děkuju, nechci ... 2,5* P.S.: Jediné, co mě zaujalo a čemu jsem mohla být nakloněna, byla pozměněná úloha Jidáše.

Western, který se staví čelem ke zločincům i k ne zrovna přátelsky naladěným spoluobčanům - a nevyhýbá se ani poněkud kontroverzním tématům či láskyplným citům k opačnému pohlaví. Tak nějak samozřejmě předpokládá, že správný muž se nakonec dokáže se ctí vypořádat se vším, co mu osud a scénář snaživě postaví do cesty. Vyznačuje se snad až naivní upřímností a přímočarostí - a především ne zcela podloženou vírou v sebe a světskou spravedlnost. To ovšem není na škodu, neboť trocha optimismu ve vztahu k lidskému pokolení nemůže nikterak výrazně uškodit. Slabší 4*

Originální detektivní příběh z oněch drsných, nehostinných časů, kdy církev neochvějně stála nade vším a nade všemi ... jakoby její moc zastiňovala i samotné Slunce. Je neprostupný jako večerní mlha a temný jako černé myšlenky, zatvrzelý jako lidská zloba a komplikovaný jako duše hříšníka ... nicméně navzdory vší bídě pozemského života bezpodmínečný jako čistá víra, opravdový jako ryzí cit ... a nesmělý i věčný jako naděje - jako dávná, ničím nezkalená vzpomínka. Jednu z hlavních úloh v něm hraje OHEŇ ... zneužívaný i nezávislý - a nepředvídatelný ve své živelnosti ... krutý i očistný.

Příběh, jehož charakteristickým rysem je úsporný - dalo by se říct polosuchý humor. Pečlivě míří - a ve většině případů střílí do černého. Daří se mu - alespoň zčásti - vystihnout charakteristické povahové rysy, které lze přiřadit typickému občanovi každé z obou velmocí, které stály - a stojí - na svém ... a proti sobě na světovém kolbišti. Škoda maličko "ustřeleného" finále. Nemám pranic proti závěrečné pointě, jen jsem očekávala ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- ostřejší - nikoli fatální (!) - střet obou hlavních hrdinů ... a tak nějak samozřejmě jsem předpokládala, že chtěným či nechtěným řízením osudu dojde ke zničení onoho veledůležitého nosiče, jehož vlastnictví mělo zaručit nadvládu nad světem. V podstatě jde o příběh, který si bez sebemenšího zaváhání vybral cestu ... a neměl v úmyslu jakkoli zpochybňovat její cíl - přesto ... ve finále svým způsobem zpochybnil sám sebe ... 3,5*

----- "Kdybychom znali budoucnost, nevylezli bychom z postele !" ----- Excelentní, leč VELICE egoistické drama, jehož poznávacím znamením je krutost ... cílená i bezděčná, ale za každých okolností značně intenzivní a v podstatě všeobjímající, neboť v rámci užší ani širší rodiny nerozlišuje - NECHCE rozlišovat - mezi upřímností a bezohledností. Takže se připravte na nejhorší, protože právě vlastní příbuzenstvo bývá obyčejně tím, kdo Vám zcela nezištně zajistí takové malé, pěkně vyhřáté peklo na Zemi ... ani se nemusí přehnaně snažit - jde mu to tak nějak samo od sebe.

Příkladně multikulturní, po všech stránkách korektní, líbivě uhlazené, sladce podbízivé a očividně převelice CHTĚNÉ dítě ... jako názorná ukázka a přímo modelový příklad bezproblémového soužití rozličných kultur a náboženství. Víte ... bylo by fajn, kdyby svět fungoval právě TAKHLE - jenomže se obávám, že nefunguje ... 2,5* ... P.S.: Vřele doporučuju snímek "Hádej, kdo přijde na večeři" (1967) - jako nezpochybnitelný důkaz, že i komedie na téma rasismu a předsudků s ním spojených se může vyznačovat neobyčejnou silou a hloubkou a POCTIVOSTÍ ... i přirozeným šarmem a neokázalým půvabem - vlastnostmi, které nejsou úplně obvyklé ve skutečném ani ve filmovém světě.

Bezpochyby umělecké - a adekvátně poetické, leč zároveň i neskutečně úmorné ... skoro až k nepřečkání. Nedokázala jsem se jen tak DÍVAT - musela jsem se nějak odreagovat, abych to celé přežila a uchovala si duševní zdraví. Takže jsem ŽEHLILA, vážení přátelé - ne nějak dramaticky úporně (a úsporně), aby za mnou byl vidět kus PRÁCE ... spíš jen tak lehce, nezávazně, abych se osvobodila - od Oblomova a jeho světa ... a přitom jsem s trochou sadomasochistického uspokojení sledovala, kterak se lze PROTRPĚT životem. Mám pochopení pro hlavního "hrdinu" ... pro všechny ostatní důležité i nedůležité postavy ... dokonce i pro ty, kteří zachytili jejich filmové osudy na filmové plátno - leč víc jak 3* nikomu z nich z mého pohledu nepřísluší.

----- "Clarku, jsem ráda, že jsme se rozhodli být prasata !" ----- Ne lepší, ale ani ne výrazně horší ... ve srovnání s pilotním filmem. Dovolená v Evropě ... BURANSKÁ dovolená v Evropě - možná dokonce víc buranská, než měla v úmyslu, přičemž určitá úroveň bláznovství jí (naštěstí) zůstala ... patrně jako vedlejší produkt tvůrčího hemžení na place. Jakoby měli jen neurčité povědomí o Starém kontinentu ... jakoby mu nebyli schopni porozumět - nejen Griswoldovi, ale prakticky všichni, kdož se na zfilmování jejich v pořadí druhého dobrodružství jakýmkoli způsobem podíleli. Krom toho - obecně nesnáším přeobsazování rolí, třebaže uznávám, že se mu v praxi někdy nelze vyhnout. Jenomže Griswoldovic děti SOUČASNÉ se projevují o poznání méně sympaticky nežli jejich děti MINULÉ, které byly (patrně v důsledku nevyhovujícího termínu natáčení) nenápadně odloženy a vzápětí zapomenuty - v naivní víře, že si toho zábavy chtivý divák nepovšimne, takže ... ne zcela přesvědčivé 3*

Obraz jako zrcadlo duše ... jako nepřímý důkaz všech vašich činů. Škoda maličko plochého, zbytečně zjednodušeného zpracování, které se zhlédlo v interesantně potemnělém vizuálu, tudíž se příliš nebabrá s charaktery hlavních protagonistů - a už vůbec ne s jejich proměnami v průběhu času. Jistě - Dorian Gray má svého našeptavače, ale jeho svodům podlehne na můj vkus až příliš lehce. Přitom se dlouho zdá, že se pouze snaží DOSTIHNOUT svůj pochybný bezskrupulózní vzor - a elegentně tak uchlácholit, případně rovnou obejít své svědomí ... než jeho srdce okorá - a ztvrdne na kámen. Teprve závěrečná hra na pravdu trochu nelogicky uvádí věci JAKOBY na pravou míru. Ale ... je to vážně jenom Dorian Gray - a nikdo jiný ... ten vtělený ďábel bez kouska cti a svědomí, jehož pozdní pokus o nápravu a o nový začátek vedou (tak jako vždycky) ryze sobecké důvody ? Je to vážně jen on, kdo se na nikoho a na nic neohlíží, kdo si bez rozpaků bere a neumí dávat ? Slabé 3*. P.S.: Kolem hororu kráčel věčně mladý Dorian obloukem výrazně nadprůměrného poloměru ... lze-li to tak říct. Možná ho ta dlouhá cesta dílem znavila a dílem znudila, takže ztratil chuť na hlubší osvětlení svého morálního profilu nedovtipnému divákovi.

----- "V týhle zemi přišlo hodně dobrýho nazmar." ----- Velice irské ... prudké, hrdé a nepoddajné ... tudíž vždy připravené i k bitvám předem prohraným. P.S.: Měla bych jen jednu drobnou otázku: Co se stalo s dětmi jeho sestry ? Kdo se o ně postaral ?