Allan

Bez Karla Rodena je to prakticky film o ničem. Příliš bláznivě přepjatý, rozdíly mezi komedií a dramatem byly buď dost drsně sekané nebo naopak velmi nejasné a člověk nevěděl, jakou emoci v něm má daná scéna právě vyvolat. Na tak zoufale obyčejný film se nedá psát sáhodlouhá recenze, tudíž poslední věta: Když už se s tímto filmem nikdy nesetkám, udělá mi to velkou radost.

Jednoznačně o stupeň horší než první film. Už zde chybí taková ta dvojsmyslnost, kdy si přišli na své jak děti tak i dospělí. Troufám si tvrdit, že tvůrci prvního Fimfára si vybrali v podstatě ty nejlepší kousky z celé knihy a je tudíž težké je překonat. Několika uživateli opěvovaný hudební doprovod mi nepřišel zrovna dvakrát skvělý. Bohužel dost nonverbálního humoru je zde založeno na tom, že v pohádce se najednou objeví letadlo, televize, hraje elektronická hudba a podobné berličky, které bohužel vyvolají jen prvoplánový humor, ale na genialitu "jedničky" prostě nemají. Jinak samozřejmě slovnímu doprovodu pana Wericha nelze nic vytknout, je na filmu tím nejpoutavějším.

"Jasnovidka mi předpověděla, že se dožiju 90 let." - "Pro to jsou dvě možná vysvětlení - buď nevypadáte na svůj věk nebo se ta ženská nevyznala v aritmetice." To je jedna z mnoha hlášek, které pomáhají dotvářet atmosféru tohoto velmi netypického Funésova filmu. Řekl bych, že spíše než o komedii se jedná o drama s prvky komedie (zvláště v první části filmu). Polovinu atmosféry filmu tvoří dialogy a Funésovy klasické obličeje a zbytek perfektně dotváří kamera a také bravurní hudba, která mnohdy jako by vyšla z pera Ennia Morriconeho. Již zmíněná první část filmu je mnohem lepší, než ta druhá, která se až příliš násilně mění v situační komedii ve stylu "TV n@va pořádá spektakulární záchrannou akci a vy, milí diváci, budete u toho!". Troufám si dokonce říct, že kdyby se Funés jen trochu krotil, bylo by z filmu zajímavé psychodrama. Je úsměvné, že všichni recenzenti, kteří zde zmiňují krásně absurdní scénu s výbuchem lodi, vůbec nepochopili, že k tomuto filmu je třeba přistupovat jinak, než například k "Četníkům". Pro citlivého diváka je tento film příjemným osvěžením, po kterém mu zůstane lehce melancholická nálada. Trailer filmu k nahlédnutí ZDE.

Zoufale žalostná či žalostně zoufalá komedie. Už dlouho se mi nepodařilo tak moc naletět na hodnocení filmu zde na ČSFD a i když mě DVD stálo v Levných Knihách pouhých 99Kč, je mi těch peněz velice líto. Mám pocit, že se zde recenzuje snad úplně jiný film, nebo ho hodnotí ti, kteří na něj vzpomínají s mnohaletým sentimentem v srdci, když jim ještě bylo -náct nebo -cet. Já nepatřím mezi Richardovy příznivce, zároveň jsem ale schopen uznat, když nějaký jeho film je dobrý (např. Hračka či Náhradník). Smysl téhle NEkomedie mi ale uniká - za 90 minut stopáže jsem se dvakrát pousmál a jednou zasmál a to bylo vše. Všechny potenciálně vtipné situace jsou bezpardónu odfláknuté a kdykoliv přišla na řadu scénka ve stylu "potkají se dva roztržití a je z toho hrozná bžunda", otvíral se mi nůž v kapse.

Režisér Wiktor Grodecki si zřejmě dal předsevzetí vylíčit Česko jako zemi, která se nachází kdesi v období úpadku starého Říma. Už jeho Body Without Soul dával tušit, že je velmi neotřelým režisérem a Mandragorou tento dojem jen podtrhnul. I já, jakožto NEPražák, který nemá o našem hlavním městě vůbec žádné iluze, si myslím, že Grodecki natočil cosi, co ani v kontextu roku 1997 nevyznívá jakkoliv reálně. Jistěže, určité epizodky jsou založeny na skutečnosti, tenhle film má ale problém v tom, že napěchoval všechen myslitelný hnus do dvou hodin, ale nedal divákovi jakoukoliv možnost katarze. Závěrečná "záchodková" scéna je skutečně no comment, to už bylo jak parodie na sebe sama. Co Grodeckému já osobně nezapomenu, je to, že mě uvrhl do velice špatné nálady, neboť jeho film se dostane pod kůži ať chcete nebo ne, zároveň je však zoufale špatný, amatérský a určitým způsobem vědomě zlý.

Nikdy bych si byl nepomyslel, že mě film s Linem Venturou v hlavní roli bude nudit. Omyl, podařilo se. Tento kousek bohužel dokonale zapadá do současného pojetí cyklu Filmové návraty na ČT2 - průměrné, staré a laciné filmy, o kterých nikdo nikdy neslyšel. Rozhodně nemám nic proti starým filmům, ale je třeba přiznat, že vše archivní není vždy perfektní a vše, kde hraje známý herec také není pokaždé bomba. A já mám stále neodbytnější pocit, že nedostatek peněžních prostředků se pomalu ale jistě promítá do kvality jak již zmíněných Návratů, tak i Filmového klubu. Proč by také ne, když za cenu např. Sicilského klanu mohu mít tři jiné, sice hloupé, ale stejně dlouhé celovečeráky. Toto není právě výstižná recenze filmu, ale musel jsem si ulevit a tahle patlanina mi k tomu dala příležitost. Tak promiňte.

Vynikající horor, ze kterého mi už bohužel příliš mnoho podrobností v hlavě nezůstalo. Vzpomínám si však velmi dobře na scénu s rozbitou skleněnou střechou a následným pádem špičatého střepu rovnou do tváře jednoho z hrdinů. Za ten záběr by se nemusel stydět ani Lucio Fulci. Jinak za zmínku též stojí, že svého času to N@va vysílala v 9:30 dopoledne. Dnes by to dávala sotva tak Prima a to ještě ve 2 ráno s třemi hvězdičkami.

Průměrný, nevtipný, zbytečný.

V podstatě žádný z "nových" Columbů me nezaujal a tento díl je toho jasný důkaz. Chudák Patrick McGoohan se snaží jak může, ale na jeho výkon z dílu Za úsvitu už zkrátka nedosáhne. Ani dabingem Stanislava Fišera si nejsem právě v tomto případě příliš jist. A ruku na srdce, Peter Falk už nepředvedl v těchto nových sériích vůbec nic nového. Ano, někdo určitě řekne, že právě proto ho miluje, ale mě už jeho vlezlé a buranské chování docela nudí.

Moje očekávání ohledně tohoto filmu bohužel dost (asi tak o 2 třídy) předčila skutečnost. Nebudu popisovat, jak jsem si "myslel" že bude film natočen, ale zmíním jen jednu věc, která mě velmi nepříjemně překvapila: Petera Ustinova jsem si zde představoval jako zločinný mozek, otce celé akce. A on zatím byl jen takový nemastný neslaný přicmrndavač, jemuž Oscar rozhodně nepřísluší. A doby, kdy Ustinova daboval Čestmír Řanda jsou ty tam. Teď to dělá Jiří Prager a myslím, že je to docela hnus. Jinak klasicky naprosoto nevyužitý potenciál námětu; vždycky jsem si říkal - á, tak teď bude pěkný vtip - a ono nic. 114 minut v podstatě bez nápadu. Filmu samotnému bych dal 2*, ale vynikající soundtrack Manose Hadjidakise mé hodnocení vyšvihnul o hvězdičku výš.