Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krátkometrážní

Recenze (100)

plakát

Mission: Impossible - Fallout (2018) 

Zatímco se jiné akční série už po prvním dílu dokáží přiblble točit v kruhu a jen si s každým novým přírůstkem kazit jméno, Mission: Impossible je se svým šestým dílem v nejlepší formě, asi tak jako i nezničitelný Cruise, který tu dává slušně zabrat o polovinu mladším borcům (a hlavně teda sám sobě) a vy mu to bez problému věříte. Intenzivní akce je do puntíku perfektní po všech stránkách, zatímco emocionální jádro a vtip filmu se navzájem skvěle doplňují a povznášejí celý ten zážitek až někam do vesmíru. Sloní plátno jasnou výhodou, ale já bych se na to s otevřenou pusou koukal i kdekoliv jinde. A určitě i ještě někdy budu.

plakát

Než přišla bouře (2018) 

Silný a vyloženě dojemný příběh, ale lehce zapomenutelné a místy i nešťastné filmové provedení. Trochu netradiční vyprávění, sympatičtí herci i jeden docela chytrý zvrat sice potěší, ale ve výsledném dojmu se to všechno ztratí pod tíživou expozicí a netvůrčím přístupem. Ve srovnání s nedávnými příspěvky žánru (třeba i Everestem stejného režiséra) to je ošklivý průměr.

plakát

Psí ostrov (2018) 

No, pane Andersone, tak tohle se Vám taky povedlo. Snad se mi to tak strašně líbilo kvůli tomu, že to byl pro mě Wesův první film, co jsem viděl v kině, nebo jsem jen vždycky měl nutkání slyšet Billa Murrayho dabovat psího maskota, ale popravdě toho asi bude mnohem, mnohem víc, jelikož si nemůžu vybavit jediný aspekt, který by mi na tomhle snímku vadil. Stop motion animaci na velikým plátně vidím vždycky hodně rád a v tomhle případě je znát tolik práce a pozornosti ke každému detailu, že se mi ani nechce pomyslet, jak dlouho se to celý muselo natáčet. Příběh sice není žádný Shakespeare, ale dialogy mezi psy typu "What's your favourite food" jsou bezkonkurečně to nejlepší, co jsem v poslední době ve filmu slyšel. Navíc se film dotkne i docela dost zásadních a politických témat, díky čemuž je to svým způsobem Andersonův nejvážnější film, což (pro mě osobně) je velmi vítaná změna, Nicméně Psí ostrov je pořád především pozitivní komedie s originálním humorem, která v současné distribuci jen těžko najde konkurenci.

plakát

Rudá volavka (2018) 

Tak ono je sice fajn, že se v tomhle filmu dočkáme poměrně explicitní nahoty a násilí, ale pokud se ty šokující skutky dějí tak strašně blbě napsaným a nezajímavým postavám, tak se to u mě jaksi míjí účinkem. A u postav to, bohužel, nekončí, příběh je dost naivní a málo uvěřitelný, dobrý zvrat jsem nezaznamenal ani jeden a celou dobu jsem měl dojem, že se místo thrilleru dívám na pokus o zfilmování průměrného detektivního seriálu. Dlužno teda dodat, že dost pokus marný. A to je fakt škoda, protože lidi co tenhle film natočili mám rád a do budoucna jim moc fandím.

plakát

Strach a hnus v Las Vegas (1998) 

Psychedelická dvouhodinová terapie s doktorem žurnalistiky pod dohledem jednoho z nejlepších režisérů 90. let, ve který Depp s Del Torrem předvádějí fantastické a až mrazivě věrohodné výkony, kterými film vyzdvihují do nebes. Dokonalost.

plakát

Kambodžské jaro (2017) 

Tak za to, že jsem se nejdřív rozhodoval, jestli půjdu na nejnovější animák od Nicka Parka, nebo na zcela neznámý a zdánlivě i nezajímavý dokument o zemi, o který nevím v podstatě nic, natočený někým, o kom jsem v životě neslyšel, se budu celý život jenom stydět. Asi tak, jako by se měli stydět i všichni distributoři, kteří nad tímhle malým zázrakem jen mávli rukou a odsoudili ho tak k neúspěchu. Pro mě je tohle jednoduše ten nejlepší dokument, který jsem kdy viděl, a ani bych se nedivil, kdyby to tak ještě nějakou chvíli zůstalo. Příběh je tak emotivní a dramatický, že si člověk chvílema musí myslet, že to je celý nahraný, se skutečnýma lidma se dá ztotožnit nejlíp a u tohohle filmu to platí dvojnásob. Navíc se to celý věnuje hned několika tématům, skutečně seznamuje diváka s obecně ne moc známými fakty a ukazuje jak jeden, na první pohled malý a marný, čin může ovlivnit mezinárodní dění. Přiznám se, že jsem sice místy trochu pochyboval, že by se kamera na všechny ty místa dostala, ale vzhledem ke všem těm silným záběrům z různých úhlů jsem na to ani nemyslel. Opravdu doufám, že tenhle film uvidí co nejvíc lidí, a že tak kvalitních dokumentů bude víc. Protože tohle je dokonalá ukázka toho, co všechno tohle médium dokáže, ale bohužel taky toho, jak těžký to dokumentaristi v tak kompetitivním průmyslu mají.

plakát

Taboo (2017) (seriál) 

Pokud máte rádi Toma Hardyho a nevadí vám explicitní násilí, nahota, drsný slovník a poněkud upřímnější vyobrazení anglické společnosti v 19. století, tak se vám Taboo bude líbit. Pokud máte rádi Toma Hardyho a již zmíněné výjevy se vám moc nezamlouvají, tak Toma Hardyho asi rádi mít přestanete. Já mám naštěstí tak trochu divnou slabost pro obojí, takže tenhle seriál jsem si dokázal oblíbit ještě během první epizody. Po herecké i technické stránce je to na dnešní konkurenci minimálně dostačující, ale upřímně mě docela zklamala dějová linka, která je na osmidílnou sérii až moc jednoduchá a občas i dost blbě odvyprávěná. A to je moc škoda, protože jinak jsem z toho mám fakt velkou radost a další série mají fakt velký potencionál. Tak snad ho tvůrci naplní.

plakát

Všichni prezidentovi muži (1976) 

Fantastický film, u kterého překvapí nejen relativně krátká doba mezi jeho premiérou a vyobrazenými událostmi, ale hlavně způsob vyprávění. Pan Goldman nejen, že bravurně odvyprávěl obsáhlé životopisné drama s tíživým politickým kontextem tak, aby z toho nebyla jen ukecaná a nudná lekce dějepisu, ale navíc do příběhu vnesl velmi odlehčený a lidský tón (o který se rovným dílem postarala i hlavní herecká dvojice), a to ještě tak, aniž by hlavní téma a myšlenka ztrácely na váze. V osobním žebříčku je to pro mě po JFK nejlepší snímek o novodobých amerických dějinách.

plakát

Akta Pentagon: Skrytá válka (2017) 

Na Spielberga netypicky statický film bez větších zvratů nebo epických sekvencí, ale za to typicky bezchybně natočený a uhlazený standard, na který jsme si u mistra za ta léta navykli. Nějaké té pořádné investigativní novinařiny jako ve Spotlight se sice nedočkáme, ale i tak The Post žurnalistice a honbě za pravdou vzdává hold tak, jak to jen Hollywood ve své nejlepší formě dokáže. Hvězdné dvojici v hlavních rolích přirozeně není co vyčíst a další kolaborace režiséra s Johnem Williamsem je vítaným bonusem, i když se musím přiznat, že až do závěru jsem si soundtracku pořádně ani nevšiml.

plakát

Star Wars: Poslední z Jediů (2017) 

V mých očích jeden z nejzajímavějších dílů ságy. Johnsonova vize je odvážná, ale vítaná změna přinášející super nápady, zvraty, úžasného Hamilla i nechutně roztomilé vesmírných ptáků, které jsou doslova k sežrání. Nebudu lhát, že mi přítomnost odlehčené a poněkud zbytečné dějové linky Finna, nebo naopak absence pořádného duelu se světelnými meči nevadí, ale pokud to bylo třeba k dostání Del Tora do téhle galaxie a k obsáhlejšímu vyvynutí postavy jednoho z nejlepších záporáků, co jsem kdy viděl, tak jsem naprosto pro. Jen doufám, že v devítce budou pro jednou všechny hlavní postavy aspoň při jedné scéně všichni dohromady a nebudou každý sledovat vlastní cestu, ale spíš budou pracovat jako celek. Abych ale řekl naprostou pravdu, tak budu jenom rád, když mistr Abrams přijde s něčím zase úplně jiným a my se budeme mýlit v naprosto všech předpovědích. Jeho kolega nám tu krásně dokázal, že se to může vyplatit.