Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (1 646)

plakát

War Machine (2017) 

Trochu válečná satira, trochu drama, trochu komedie. Problémem tohodle filmu je, že všechno nakousne jen tak napůl, Míčoud se bojí přitlačit na všech frontách. Afghánská Hlava XXII se bohužel nekoná, přitom tu ale potenciál byl, protože párkrát se film slušně zahryzne. Plus Kingsleyho prezident, to je zřejmě nejuvědomilejší postava celého cirkusu. Jo a Brad ztvárnil toho vylízance ale dokonale.

plakát

Městečko South Park - Buttersova vlastní epizoda (2001) (epizoda) 

Chris chodí na jebačky do gay bordelů a Butters ho odhalí, načež Lindě přeskočí a pokusí se Butterse zabít. Vše je vtipně rozvedeno, nicméně nadstavbou je přítomnost John and Patsy Ramsey a Garyho Condita, nad kterými se vznášela obvinění z vražd, za což si je tady Parker se Stonem vychutnali (včetně O. J. Simpsona). Nakonec byli ale ti tři zproštěni obvinění, takže se jim Parker se Stonem posléze omluvili za jejich zobrazení v této epizodě. Se Simpsonem je to samozřejmě případ jiný...

plakát

Městečko South Park - Broadwayské bratrování (2011) (epizoda) 

Parker se Stonem zde promítli svoje zkušenosti s Broadwayí (v té době dokončovali práce na The Book of Mormon, za který se jim kritici odvděčili několika cenami Tony), přimíchali trochu subtextu s BJema, Spidermana (jeho stunt a následky, hlavně pro malého vegana, mě rozsekaly) a Shelleyin minipříběh. Perfektní epizoda.

plakát

Městečko South Park - Típni to (2003) (epizoda) 

Oboustranná argumentace ohledně kouření, doplněná o porovnání s přežíráním. Rainerova armáda upírů je super, stejně jako reakce kluků na "vzdělávací" vystoupení ze začátku a svalování viny na tabákové firmy.

plakát

Na nože: Glass Onion (2022) 

Tohle bylo překvapivě slabé. Divné postavy v těžko uvěřitelné situaci, nevyužitý Craig a rozuzlení, které se od půlky filmu vyloženě nabízí, tudíž na konci není žádné překvapení. Stopáž díky tomu působí přemrštěně. Johnson by si pro sebe měl pustit první film, aby si připomněl, proč měl takový úspěch.

plakát

Tři bratři (2014) odpad!

Naprosto nesourodý Eintopf prošpikovaný protivnýma písničkama s debilnimi texty, zahrané neherci v amatérských kostýmech. Nedokážu si představit, jak zlitý museli všichni bejt, aby něco takovýho vzniklo. Spálit všechny kopie a zapomenout.

plakát

Avatar: The Way of Water (2022) 

Aby bylo jasno, tak hned na začátek musím říct, že Jimbo opět upekl film kvalit, kterých dosáhne jen málokdo. ATWoW je opět důvodem, proč má smysl jít do kina, a to třeba i několikrát. Má ale i slabé stránky. Tou první je scénář, který je ještě jednodušší než v prvním filmu. U A1 se to dalo pochopit, protože přinášel novou a drahou technologii na úroveň, kde ještě nebyla, takže rizika bylo dost a u příběhu se logicky muselo vsadit na jistotu. Jenže tady mohl Cameron jít klidně do Full-Terminator paradoxů, protože času na důkladnější vysvětlování má habaděj - bohužel je to ale pravý opak. Film se pak dá rozložit do jednoduchého schématu "úvod, stať, závěr", přičemž každá má zhruba hodinu (hodinky jsem pochopitelně nesledoval). Úvod je decentně napěchovaný událostmi a vojenskou akcí, kde se člověk nemá šanci nudit. Pak ale přijde prostřední část, která je z mého pohledu problematická. Ponoříme se do vody a člověk jen s otevřenou pusou kouká, co vše tvůrci vymysleli za bytosti (kdyby tak tolik svých nápadů vložili do vzpomínaného scénáře). Voda navíc vypadá absolutně reálně, takže při každém ponoru jsem měl tendenci se nadechnout. Technická stránka se tady prezentuje v maximálním rozsahu - v tomto je film absolutně nedotknutelný. Jenže ouha, s příběhem se skoro nic neděje. Až mi přišlo, že se tady Cameron opájí vlastní dokonalostí. Ano, při prvním zkouknutí se divák opájí také, jenže při druhém už to tak nebude - opravdu se skoro nic neděje a je mi líto, ale musím uznat, že tady to byla nuda. Spíše techdemo než film. Pak naštěstí film nabere na obrátkách a jde se do táhlého finále, kde se využívá akce, vody a postav v plném rozsahu. ATWoW má oproti A1 kromě pokročilé technologie další věc navíc - emoce. Konkrétně rodinné. A vlastně každý dějový posun s nimi souvisí, což se mi líbilo. Postavy jsou jednoduše rozeznatelné, každá má svůj charakter, takže to budí ty správné emoce. Když to shrnu, tak ATWoW přinesl spoustu zábavy, ale zároveň zklamání ze scénáře. Doufám, že tady Cameron nezabředne do marvelovských vod, které přinášejí prázdný až hloupý obsah v barvičkovém obalu.

plakát

1899 (2022) (seriál) 

Každý díl jsem ohodnotil 4 hvězdami - celou dobu mě bavilo záhadu luštit, druhů záhad tu bylo opravdu mnoho a mě zajímalo, jak tenhle zdánlivý mišmaš bude držet pohromadě. No a pak přišla poslední scéna, rádoby mindfuck, jenže on to je v reálu čutanec do koulí (nabízí se tu porovnání s Bobbym v Dallasu). Příliš překombinované pro takovou banální zápletku. Ztráta času. Slováků nejoblíbenější režisér a scénárista se tentokrát nevytáhl a jak se zdá, s Darkem vyplácal svoje nápady.

plakát

Perníkový táta (2008) (seriál) 

Natočeno bylo spoustu skvělých seriálů. Pokud bych si ale měl vybrat pouze jeden, bez jakéhokoliv váhání sáhnu po BrBa. Opravdu bezchybně napsané drama, kde se buduje psychologický základ, každá postava má svou motivaci a vyvíjí se v čase, takže vskutnu nic nepůsobí nepřesvědčivě. Některé postavy si člověk oblíbí, některé bude nenávidět (duo píč), u některých svůj názor v průběhu otočí. Ale vše tak, jak tvůrci zamýšleli. Seriál graduje s každou sérií a druhá půlka poslední série je taková smršť dokonalosti, až mě z toho mrazí i při psaní těhle blitek. Musím uznat, že poslední sérii jsem vždy hltal po několika dílech za sebou, ale po Ozym jsem dostal takovej válec, že jsem si musel odpočinout. Předposlední díl svým cliffem opět naladil, poslední díl mě nechal sedět s otevřenou pusou a v duchu jsem dával Gilliganovi standing ovation. Jsem si jistý, že tenhle seriál z mé filmotéky nikdy nezmizí a budu se k němu neustále vracet.

plakát

Rammstein: Adieu (2022) (hudební videoklip) 

To úsilí vkládané do každého videoklipu je ohromující. Práce Spectera Berlina je znát (předtím Deutschland) - kdo má nové album naposlouchané jako já, možná bude ze začátku překvapen sladěním melodické a pomalejší písně s tématikou klipu, ale opět je to perfect match. Mutter 22.