Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (956)

plakát

Anihilace (2018) 

Během sledování se u mě postoj k filmu měnil, ať už kvůli postupnému odhalování minulosti hlavní postavy nebo kvůli nejednotné kvalitě. Je tu sice plno otázek k zamyšlení, v tomhle ohledu dostál mých očekávání a rozhodně bych ho nedoporučoval jako výplach, na druhou stranu však občas sklouzne do lacinějších poloh, za což možná mohl nedostatečný rozpočet. Ale scéna s bestií pro mě byla jednou z nejodpornějších a nejodpudivějších, jaké jsem ve filmu viděl. Závěr nevnímám katastroficky, naopak jsem celkové vyznění filmu bral jako naději do budoucna. A opravdu mě mrzí, že jsem snímek nemohl vidět v kině, jelikož Shimmer na oko působí nádherně. (Netflix)

plakát

Ant-Man a Wasp (2018) 

Jedničku to překonalo ve všech ohledech, a i když se použijí stejné nápady (Luisovo vyprávění), tak se na ně jde novým způsobem. Humor není dvakrát sofistikovaný, občas se zbytečně zbytečně dohrává a nějakou dobu nemusím slyšet slovo kvantový, ale jinak jsem neměl potřebu se chytat za hlavu, když si postavy spolu povídali. O level výš je i akce, se změnami velikosti si tvůrci parádně vyhráli a pomohlo, že tu byly různorodé schopnosti. A už je to poněkolikáté v řadě, co MARVEL nepředstavil generického antagonistu. V tomto případě ani nemohu použít termín zloduch, jelikož motivace Ghost byla skutečně lidská. Pochválit musím i Evangeline Lilly, která si spravila reputaci a ostatní zastiňovala. Plno věcí se mohlo ještě vyšperkovat, ale u mě vládne spokojenost. (Třebíč, kino Pasáž)

plakát

Avengers: Infinity War (2018) 

Je to tam. Několik dní před premiérou jsem nemohl usnout, jak jsem se nemohl dočkat, a stejně tak jsem nedokázal pořádně spát ani po ní, jelikož ze mě nechtělo vyprchat nadšení. V kině pro mě totiž bylo nachystáno spoustu různorodých lahůdek a překvapení, mi z hlavy jen tak nezmizí. Film se nesesypal jako domeček z karet pod návalem obrovského množství postav a jejich dějových linek, které se postupně protínají a neúprosně ženou dílo do finále. Dokonce se podařilo eliminovat chyby, které se většinou v marvelovkách objevují, a právem tak Infinity War zatím sedí na pomyslném trůně. A kdyby se jednalo o poslední snímek MCU s pár drobnými změnami, tak bych se ho nebál postavit po boku Temného rytíře. Kvalitnější blockbuster letos v nabídce pravděpodobně nebude. (Praha, IMAX)

plakát

Black Panther (2018) 

Tím největším nezdarem se pro mě stala předvídatelnost děje, která mě vytrhávala z jinak poutavého příběhu, nádherných lokací a osobních názorových konfrontací. Obával jsem se totiž, že jím v první řadě bude to, že film bude pouhou dvouhodinovou předehrou Infinity War. Naštěstí se to nenaplnilo a místo zbytečného předkrmu, jsem dostal plnohodnotný chod, ve kterém byla vidět péče věnovaná postavám. V tomhle ohledu odvedl Marvel na blockbusterový film dobrou práci. A kupodivu mi občas přišlo, že triky nebyly úplně dotažené. (Brno, Velký Špalíček)

plakát

Deadpool 2 (2018) 

Jelikož jsem si jedničku velmi užil, tak jsem se ani nesnažil snižovat svá očekávání, a tentokrát se je tvůrcům dokonce povedlo naplnit, a to vrchovatě. Sice se všechny známé ingredience objevují pouze ve větším množství, ale stále se jedná o trefu do černého a absence momentu překvapení filmu nijak neubližuje. O to víc potěší, když sem tam probleskne originalita v podobě ztvárnění záporných rolí nebo se úspěšně představí vedlejší postavy, které chci určitě znovu vidět. Nevadil mi ani vážnější začátek a pomalejší rozjezd. Případný třetí díl by už ale nemusel být jen další porcí toho samého, i když bych si asi ani tak nestěžoval. (Brno, Velký Špalíček)

plakát

Hastrman (2018) 

Dlouho jsem si nemohl vybrat český film, kterému bych dal v kině šanci. Rozhodl jsem se až pro Hastramana a tahle volba se ukázala být z několika důvodů lepší, než jsem mohl doufat. A to nejen kvůli tomu, že adaptace do značné míry vypráví jiný příběh než kniha, takže jsem na věc získal nový pohled. Snímek dokáže předvést vyhrocené momenty, ale jejich vyvrcholení už většinou není nejzdařilejší. Konfliktů a odlišností tu je naznačeno spoustu, ale pouze ten ústřední je rozpracován dopodrobna. Záběry na krajinu naštěstí nepůsobí kýčovitě, z čehož jsem měl mírné obavy. Výtku ale mám k efektům, které působí nechtěně směšně. A setkání s tvůrci byl už takový příjemný dodatek. (Brno, kino Scala)

plakát

Jurský svět: Zánik říše (2018) 

Více mi sedlo předchozí odlehčenější pojetí spojené s očividnou sebereflexí. Tady je to upozaděné a temnější uchopení zůstalo kvůli ratingu na půl cestě a přineslo pro mě jedinou fungující lekačku. Při plot twistu jsem však byl pořádně zaražený, ale bojím se, že si série ukousla příliš velké sousta, jelikož vždy primárně kladla důraz na velkolepost a myšlenky na zamyšlení zůstávaly na vedlejší koleji. Jinak ohlédnutí za minulostí s Jeffem Goldblumem bylo skvělé, ale víme, jak dlouho trvalo. (Boskovice, letní kino)

plakát

MEG: Monstrum z hlubin (2018) 

Opět jsem se přesvědčil, že i nepříliš kvalitní film může být ve správné společnosti zábavnou jízdou. Meg totiž obsahuje tu správnou míru blbostí, které mohou vmžiku předvést svůj netušený potenciál. Jednorozměrné postavy své úlohy a infantilní humor zvládají prodat, triky nebijí do očí a skrz jimi vytvořená monstra ke mně probleskovalo mražení v zádech. A kdyby se snímek nebál být o kousek drsnější a ještě ujetější, tak by se nejednalo o záležitost jednoho léta. (Boskovice, letní kino)

plakát

Mission: Impossible - Fallout (2018) 

To nejlepší, co série v minulosti přinesla, si tenhle díl vypůjčuje a přetváří v čirou filmovou esenci. Vyčítat se mu dá pouze to, s čím žánr běžně operuje. Další kroky a dějové zákruty se sice dají odhadnout dopředu, ale jsou tak precizně vysoustružené, že navzdory tomu dokáží ohromovat a lahodit zároveň. I když jedna akce střídá druhou, tak se nezapomíná ve správnou chvíli zpomalit a ani na postavy, které jsou tím nejdůležitějším, což ne vždy platilo. Ale i když je díl sebelepší, tak se nemůže zbavit toho, že už se v některých fázích začíná opakovat, ale naštěstí mi to vzhledem ke kvalitě sledování nekazilo. (Brno, Velký Špalíček)

plakát

Osmý smysl - Amor Vincit Omnia (2018) (epizoda) 

Podivoval jsem se, jak důstojně se podařilo seriál zakončit, ale stejně jsem musel zamáčknout slzu, když jsem si uvědomil, jak by to vypadalo, kdyby došlo na celou sérii. Veškeré chyby totiž pramení z omezené časové dotace. Musí se skákat z místa na místo, děj je zkratkovitý a některé postavy dostanou minimální prostor. Ale to, co jsem měl rád, zůstalo a já bych se tu znovu rozplýval nad tím, čím mě Sense8 tolik uhranulo. Přestože jsem si poslední oslavnou půlhodina užil, tak bych ji raději ještě věnoval vyprávění. Jako poděkování fanouškovi mi totiž bohatě stačily závěrečné titulky, kde jsem mohl vzpomínat. (Netflix)