Psychor

Přiznám se, že vůbec netuším, jak tuto afrocentrickou agitaci z dílny Wokeflixu žánrově kategorizovat. Docu-dramata vycházejí z podrobných rešerší tématu, avšak v případě minisérie Queen Cleopatra je zřejmé, že Jada Pinkett Smith o relevantní odborné prameny ani nezavadila. Jinak by přece nikdy nemohla vyobrazit Kleopatru z makedonské dynastie Ptolemaiovců jako ženu s africkými rysy a tmavou barvou kůže, tedy způsobem, který prosazuje pseudorealitu a nepokrytě falzifikuje egyptské dějiny. Příště, prosím, konzultovat vzhled protagonistky se skutečnými experty a neopírat se o bludy, které vám navykládá vaše stařeckou demencí stižená babička. Odpad!

Ari Aster konečně dozrál a vytvořil mistrovské dílo, jež prolamuje běžné žánrové konvence a uvrhá diváky do tříhodinové bdělé noční můry. Jedná se o sofistikovaný psychoanalytický horor pro okrajové publikum; radikálně otevřený snímek pulzující významy, jenž vysloveně vybízí k interpretační hře. Ve svém fyzickém působení je navíc Beau is Afraid nebývale intenzivní, k čemuž vydatně dopomáhá zvuková stopa s nepříjemně zesílenými disonantními ruchy. V tomto ohledu snímek vyvolává reminiscence na Aronofského Mother!, avšak zároveň jde i o velmi lynchovský film, který nepostrádá hravost, symbolismus, bizarní humor či balancování po křehké hranici na pomezí reálného a imaginárního. O nejlepším snímku letošního roku již asi není pochyb. Jakožto zdejší hororový expert tak filmu Beau is Afraid uděluji plných pět hvězd.

Na projekci hororu Malum jsem přicházel se značnou mírou skepse, jelikož se mělo jednat o reimaginaci DiBlasiho vlastního snímku Last Shift z roku 2014. Jakožto zdejší hororový expert nemám nic proti tomu, když režisér použije to nejlepší z původní verze a přistoupí k příběhu z nového či svěžího hlediska, avšak zároveň si musím položit otázku, zdali se DiBlasi nepustil do předem prohraného boje. Opravdu se jeden z nejlepších hororů roku 2014 mohl dočkat nějaké vynalézavé reinterpretace? Síla originálu spočívá v komorním pojetí a důrazu na hutnou, tísnivou a velice klaustrofobní atmosféru, kterou se DiBlasi v Malum po hříchu rozhodl rozmělnit sázkou na těkavou vizualitu, agresivní ruchy a nefunkční lekačky. Navíc zde až příliš rozpitvává příběhové pozadí postav, v důsledku čehož se z vyprávění vytrácí aspekt přímočarosti a dějová rovina tak místy připomíná dezorientované bloumání v kruhu. Moje prvotní pochyby ohledně smysluplnosti daného projektu se tedy nakonec ukázaly jako zcela oprávněné, a tudíž této veskrze zbytečné předělávce uděluji pouze dvě silnější hvězdy.

Tento desetkrát vylouhovaný sáček čaje by nejspíše zhnuseně vyplivl i člověk trpící ageusií (ztrátou chuti). Už mnohokrát jsme se přesvědčili o tom, že M. Bettinelli-Olpin a T. Gillett nepatří k řemeslně schopným režisérům, ale zaráží mě, že se ze svých četných selhání nedokážou poučit. Pokud neumím navodit hororovou atmosféru a uspokojivým způsobem pracovat s napětím, tak bych se kupříkladu pokusil skomírající slasher subžánr alespoň trochu oživit a vyrukovat s nějakou neotřelou tvůrčí metodou či třeba tematickou změnou související s aktualizací společenské poptávky. Jenže Scream VI nedokáže absolutně žádným způsobem vybočit ze zavedených schémat a jeho přehnaná sebereflexivita se místy stává až otravnou. Když odhlédnu od změny lokace, tak se de facto jedná o identickou kopii předchozího dílu. Ostuda. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku Scream VI nemohu udělit nic jiného než odpad!

Škoda, že Jaume Balagueró nenašel odvahu natočit čistokrevný lovecraftovský horor a v plné míře tak diváka konfrontovat s nefalšovaným kosmickým strachem. Během projekce Venus sice můžeme spatřit určité záblesky kosmické hrůzy, avšak v některých aspektech snímek z tradičního lovecraftovského schématu hrubě vybočuje, což mi bohužel brání udělit nejvyšší hodnocení. Lovecraftovy povídky obvykle bývají žánrově jednolité a především se v nich nikdy nevyskytuje šťastný konec, jenž navíc v případě Venus vyznívá až směšně. Oceňuji Balaguerovu snahu o určitou tvůrčí invenci, avšak zde bych se bohatě spokojil s komplexním a opravdu důsledným naplněním žánrových konvencí. I tak se bezesporu jedná o jeden z nejlepších filmů minulého roku, což jsem ostatně naprosto exaktně predikoval na jeho diskuzním profilu. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku Venus uděluji čtyři silnější hvězdy.

Fear dokázal nahnat strach pouze mým ušním bubínkům, jelikož Deon Taylor nemá absolutně žádné ponětí o základních žánrových principech. Pokud lekací scény působí více na tělo než na mysl, tak jde vždy o režisérovo velké selhání a v případě snímku Fear to bohužel platí dvojnásob, jelikož jsou všechny devalvovány na prvoplánové laviny hluku. Dalším velkým problémem je chování postav, které občas postrádá jakoukoliv logiku a ve finále se ze snímku dokonce zcela vytrácí i prvek vnitřní dějové soudržnosti. Deon Taylor totiž operuje hned s několika potenciálními zdroji ohrožení (virovou nákazou počínaje a čarodějnou kletbou konče), přičemž čerstvě nastolená pravidla hry (jedná se o halucinace) hned vzápětí několika kontradiktorními scénami (levitace, vtáhnutí do dveří - očividné působení nadpřirozeného) ledabyle popírá. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku Fear uděluji pouze jednu slabší hvězdu a k projekci ho v žádném případě nedoporučuji.

Rozvleklé a násilných scén zbavené postapo, které dělá znamenité herní předloze pouze ostudu. Co bylo záměrem tvůrců? Vytvořit konkurenci zombie telenovelám typu The Walking Dead? Osud této nepovedené adaptace byl zpečetěn již během samotné předprodukce, kdy došlo k fatálnímu miscastu jedné z hlavních postav. Bella Ramsey by nepochybně uspěla v konkursu na Voldemortovu vnučku, ale čím si proboha vysloužila roli pohledné a sympatické Ellie? Zdá se, že Druckmann s Mazinem hrubě podcenili některá specifika zdrojového média. Během desítek hodin strávených ve virtuálním prostoru totiž exponenciálně vzrůstá pravděpodobnost, že si k postavám vybudujete o poznání silnější vztah než třeba při čtení krátké povídky o dvaceti stranách. Diváci obeznámení s herní předlohou se tak již s protagonisty do značné míry identifikovali, v důsledku čehož nyní zákonitě odmítají tolerovat jejich jakékoliv výraznější vzhledové odchylky. V tomto ohledu však nejsem žádný purista. Obsazení Pedra Pascala do role Joela považuji za výbornou castingovou volbu, dokonce překousnu i jeho notně diverzifikovanou rodinu, leč moje benevolence má své limity. Bella Ramsey coby Ellie totiž působí natolik rušivě, že svou pouhou existencí nabourává uvěřitelnost daného fikčího světa. Snad zůstane po celou příští epizodu ukrytá před sporami v plynové masce... Jakožto zdejší hororový expert tak pilotnímu dílu seriálu The Last of Us uděluji jednu silnější hvězdu.

Další dávka neškodné zábavy pro celou rodinu z produkce studia Blumhouse. Obávám se, že i nový film o panence Barbie s Margot Robbie přinese více hororového vzruchu než v tomto ohledu naprosto bezzubá M3GAN. Zhruba kolem čtyřicáté minuty už jsem se dokonce naštvaně zvedal ze sedadla, abych se vydal do promítací kabiny a zkontroloval, zda-li se promítači znavenému silvestrovskými oslavami náhodou nepomíchaly filmové kotouče. Když tu se z plátna náhle ozvalo psí zavrčení a já konečně zavětřil možnou hororovou stopu. Ta ovšem neměla dlouhého trvání. Režisér Gerard Johnstone totiž občas „ztratí nit", v důsledku čehož jsme svědky bizarně inkoherentních scén, kdy humanoidní panenka M3GAN kupříkladu pozastaví svou vražednou misi, aby se na minutu situovala do role roztleskávačky z MTV. Rozhodně jsem od tvůrců neočekával snímek přetékající významy, metaforami či interpretacemi, a tak bych vzal zavděk i lehce nápaditým scénářem dle současných mainstreamových standardů. Akela Cooper mě však ohromně zklamala, jelikož pouze do slova a do písmene okopírovala zápletku z Klevbergova nedávného Child's Play. Za pochvalu tak stojí jen znamenité praktické efekty a přesvědčivé robotické herectví v podání Amie Donald. Jakožto zdejší hororový expert tudíž snímku M3GAN uděluji pouze jednu silnější hvězdu.

Po hororově sterilním Antlers si Scott Cooper snažil napravit reputaci žánrovým mixem v podobě The Pale Blue Eye, jenže z hororového hlediska se jedná o ještě větší zmar, což již musím přičítat na vrub režisérově zjevné tvůrčí inkompetenci. Zdá se, že Cooper vůbec netuší, jak pracovat s konkrétními příběhovými, fikčními a dramatickými prvky. Až úsměvně zde kupříkladu zápolí s tempem vyprávění a jeho gradací, kdy nejprve devadesát minut ospale vrávorá mlžným oparem, aby divákům najednou lusknutím prstu naservíroval trochu dynamiky prostřednictvím značně neuspokojivého climaxu. Obstojným způsobem se mu nedaří budovat ani tenzi či napětí, což je opravdu k zamyšlení, jelikož může těžit ze schopností kameramana Takayanagiho a plně tak využít vizuální estetiky charakteristické pro gotický horor. Pokud by studio oslovilo nějakého zdatnějšího režiséra, jenž by si na rozdíl od Coopera nevylámal zuby na naprostých elementárnostech a energii příběhu neumrtvil pod nánosem zbytečné procedurální šedi, tak nyní s velkou pravděpodobností hodnotím v superlativech, jelikož interesantní premisa, atraktivní herecké obsazení či samotná přítomnost postavy E. A. Poea předurčovaly daný projekt k úspěchu. Nestalo se, a tak jakožto zdejší hororový expert uděluji snímku The Pale Blue Eye pouze jednu silnější hvězdu.

Zoufale nefunkční slepenec, který je paradoxně nepřístupný dětem do 15 let, přestože by ho právě tato cílová skupina asi jako jediná ze všech dokázala výrazněji ocenit. Wirkolovu tvůrčí metodu lze charakterizovat jako zmatené klopýtání mezi jednotlivými žánry, v rámci něhož se například tarantinovsky exaltované násilí nahodile prolíná s hallmarkovsky naivním sentimentem. Jako by zde vůbec neexistoval autorský záměr, a tak sledujeme kočkopsa s nejasnou vizí a smyslem, který neobstojí v jediném aspektu. Kdyby se snímek alespoň mohl pochlubit neotřelou zápletkou, jenže scénáristé se ani nesnaží zastírat, že pouze mechanicky opisovali z jiných vánočních klasik (Home Alone, Die Hard či Bad Santa). Bylo mi jasné, že nepůjde o žádnou sofistikovanou zábavu pro náročné, ale takové fiasko jsem opravdu nečekal. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku Violent Night uděluji odpad!