Psychor

Sandberg ve svém celovečerním hororovém debutu naprosto pohořel. Jakožto zdejší hororový expert jsem toto selhání tak nějak očekával, a proto jsem se zhlédnutím Lights Out poměrné dlouho otálel. Snímek má velmi blízko k obyčejnému hororovému cvičení, během něhož si chtěl Sandberg ověřit, zda je možné natočit dlouhometrážní horor za pomoci postupů vhodných pro tvorbu krátkometrážních hororů, kterým se až dosud výhradně věnoval. Prostřednictvím Lights Out se mohl přesvědčit, že tudy cesta k úspěchu opravdu nevede. Výborný námět (s nevyužitým potenciálem) a povedené intro, které diváka navnadí. Tím výčet všech plusů daného snímku velmi rychle končí. Přemýšlivý divák si bezpochyby povšimne četných děr ve scénáři. Kdyby byly vykoupeny dusnou atmosférou či efektivními lekačkami, pravěděpodobně by nad jalovostí scénáře velkoryse zamhouřil oči. Jenže k ničemu podobnému nedojde. Blik, blik, blik. Přízrak v podobě Diany zpočátku skutečně nahání hrůzu. Avšak Sandberg nepochopil, že stejným způsobem nelze blikat po celých 81 minut. Strašení tímto ztrácí na účinnosti. Postava Diany je navíc v průběhu až příliš demaskována, takže ve finále už nedokáže žádným způsobem vyděsit. Sandberg zde absolutně nezvládl práci s gradací. Nepřesvědčivý herecký výkon mladého Gabriela Batemana v roli jedné z ústředních postav, vykreslené s neadekvátně vysokou emoční inteligencí, už představuje pouze takové zhasnutí na závěr. S bídou za dvě hvězdy. Ze své pozice hororového odborníka tak Sandbergovi musím doporučit, aby prozatím setrval u svých kraťasů a raději se nepouštěl do žádných větších projektů.

O chlup lepší jak minulá epizoda. Méně rozmlouvání před kamerou, což oceňuji, avšak atmosfericky stále nevýrazné. Zdá se, že tvůrci postupně rezignují na snahy o vystrašení diváka a hodlají upoutat jeho pozornost zejména prostřednictvím gore scén, které přidaly na intenzitě. Jakožto hororový expert zhlédnu během týdne hned několik obstojných lehce mrazivých krvavých vyvražďovaček a podobným způsobem směrovaná desetidílná série Roanoke by se mezi nimi bezpochyby zcela ztratila.

Scénář se stává čím dál více hloupějším a předvídatelnějším. Už předcházející epizody jsem podrobil zdrcující kritice, avšak nyní se laťka dotkla úplného dna. Mnohokrát jsem se při sledování tohoto dílu jen nevěřícně chytal za hlavu. Navíc divák vybavený alespoň průměrnou inteligencí bezpochyby dokáže vývoj podstatných událostí spolehlivě anticipovat. A když znáte polovinu scénáře dříve než samotný scénárista, tak se nelze divit, že vás začne Designated Survivor pekelně nudit.

Urážka hororového žánru. Jakožto hororový expert jsem již viděl mraky mizerných hororů, ale Phantasm V: Ravager většinu z nich hravě překonává. Snímek již od počátku upoutá svým amatérismem, kterému vévodí katastrofální CGI, za které by se musel styděl i žák prvního ročníku pomocné filmové školy. Režisér patrně vůbec nevěděl, jakým směrem se má film ubírat, a tak pro jistotu smíchal všechny možné žánry dohromady, jen na horor dočista zapomněl. Hlavní postava trpí demencí, takže proč podobným způsobem nevylepšit i celý scénář, řekli si zřejmě tvůrci. Agresivní létající míče, které likvidují všechno, co jim přijde do cesty, patří ještě k tomu lepšímu, co zde divák uvidí. Příběh nemá hlavu ani patu. Střih zaujme leda svou zmateností... Zkrátka škoda slov a 87 minut času. Někdy opravdu lituji své velké hororové odbornosti, která předpokládá znalost hororového žánru jako celku, tedy i těchto odpadových skvostů.

Jakožto zdejší hororový expert už jsem si připravoval ruce k potlesku, jelikož Fender Bender až do poloviny stopáže působí dojmem nápaditého home invasion slasheru, který umným způsobem buduje napětí, k čemuž přispívá zejména Night Runnerův úchvatný osmdesátkový synth. A rovněž díky přítomnosti scén, které nabízejí prostor pro klasický hororový úlek, tak divák nemá příliš času na výdech. Jenže ve druhé polovině už si divák vydechne přímo z plna hrdla, jelikož Fender Bender sklouzne do podoby drtivé většiny produkovaných slasherů a pozvolna se tak promění v jednoduchou a atmosféry zbavenou vyvražďovačku, která trpí výskytem nejrůznějších subžánrových klišé. Snímek doporučuji ke zhlédnutí, avšak o více jak třech hvězdách nelze v žádném případě ani uvažovat..

Terrortory je legendami opředené území, v němž dochází k nadměrnému výskytu nejrůznějších maskovaných zabijáků. Mimo jiné tam vznikají i snímky odpadové kvality, takže hned dva dobré důvody, proč se mu rozhodně vyhnout velkým obloukem. Z celého Terrortory stojí za zmínku snad jen povídka Götz, která celou hororovou antologii zastřešuje a hned úvodní minipříběh Siren s ucházejícím zpracováním a hlavně pokusem o hororovou myšlenku. Zbytek stopáže je však přehlídkou scénáristické tuposti a hereckého trápení. Siren 2*, Prowler odpad!, Smiling Jack odpad!, Drone Collector odpad!, Midnight Clown odpad!, Götz 2*.

Jakožto hororový expert jsem si od filmu, který má v názvu Černá mše, sliboval mnohé. Ve výsledku se však dostavilo mírné zklamání, jelikož se o horor nejednalo a to i přesto, že je zde hororová tematika skutečně obsažena. Messe noire má mnohem blíže k dokumentu, jenž poskytuje poněkud zjednodušený pohled na průběh rituálu, přičemž se téměř výhradně zaměřuje na prvek sexuality. Určitě však lze tento kráťas doporučit ke zhlédnutí, jelikož éra němého filmu příliš koukatelných a nenudících snímků nenabízí.

Jakožto zdejší hororový expert jsem tajně doufal, že se tvůrci po úvodní zpackané sérii chytnou za nos a kompletně pozmění koncepci té druhé. To by znamenalo odložit stranou přitroublé hlášky a rádobykomické situace, pro které tak jako tak není v hororovém žánru žádné místo; naprosto otřesné CGI uvést do podoby, která navodí dojem alespoň částečné realističnosti; no a následně vrhnout všechny své síly do budování opravdu ponuré a bezútěšné atmosféry. V ideálním případě navázat na odkaz mistra Alvareze a jeho geniální remake z roku 2013. Nic podobného se bohužel nestalo a Ash vs Evil Dead tak pokračuje tam, kde skončil. Navíc příběhově se seriál vyčerpal již v průběhu úvodní série, takže jsme od prvních chvil svědky natahované kaše, která se velmi rychle stane zcela nepoživatelnou. A bude hůř, o tom jsem přesvědčen. Rick Jacobsen a Craig DiGregorio, kteří jsou podepsáni i pod závěrečným dílem úvodní série, jenž jako jediný ze všech obsahuje náznak pravé hororové atmosféry, po vcelku koukatelném pilotu vyklízejí svá místa. Ze své pozice hororového odborníka si tak troufám tvrdit, že se Ash vs Evil Dead v průběhu druhé série potopí až k samotnému odpadu.

Jakožto zdejší hororový expert někdy až příliš doplácím na svou hororovou genialitu. Nepochybuji o tom, že obyčejný hororový divák bude snímek Scare Campaign sledovat s otevřenou pusou, jelikož se jedná o inteligentní horor s orginálním a nápaditým scénářem, který o třídu převyšuje rámec běžné hororové produkce. Jenže pro mě byl daný horor naprosto čitelný. Příchod každého z mnoha jednotlivých twistů jsem vzhledem ke svému důvtipu a zkušenostem zkrátka již dlouho dopředu očekával, čímž byl můj divácký prožitek ochuzen o moment překvapení. Z této příčiny raději upřednostňuji horory, které se snaží především o budování mrazivé atmosféry, při kterých nemám oproti klasickému divákovi žádnou "nevýhodu". Hororový expert i hororový fanoušek totiž mohou vnímat strach s podobnou intenzitou, jelikož se jedná o základní lidskou emoci. Kdybych byl pouze všedním hororovým divákem, bylo by mé hodnocení hororu Scare Campaign o poznání vyšší, avšak jako hororový mistr, jenž znal scénář dříve než samotný scénárista, nemohu zkrátka udělit více než tři hvězdy.

Jakožto hororový expert vyjadřuji znepokojení nad náhlým poklesem atmosferické kvality seriálu, k čemuž nepochybně přispěl fakt, že se první polovina epizody nesla téměř výhradně v již několikrát kritizovaném dokumentárním duchu a jakákoliv potenciálně napínavější scéna tak okamžitě vyústila v další studiovou výpověď. A nepotěšilo mě ani představení nových postav, především té s vlastní a nepříliš záživnou dějovou linii. Už nyní začíná Roanoke působit roztahaně a já si přeji, aby příběh umožnil co nejrychlejší návrat do interiérů domu. V opačném případě pro mě tato série zřejmě skončí mnohem rychleji, než bych po úvodních epizodách čekal.