Psychor

Strach umrtvuje naše vědomí, otupuje kritické myšlení a udržuje nás v poslušnosti a pasivitě vůči těm, kteří jsou u moci. Jakožto zdejší hororový expert jsem se s touto mocnou silou pochopitelně naučil pracovat, díky čemuž jsem se stal imunní vůči jakékoliv formě manipulace. Pokud se dokážete odpoutat od svých obav, začnete vnímat realitu jasněji a ruku v ruce s tím získáte přístup k mimořádným vědomostem o sobě samých, společnosti, přírodě či kosmu. Nehodlám zde investovat energii do probouzení ostatních, jelikož jen hrstka může v tomto životě procitnout. Kdo je ochoten naslouchat, nechť se seznámí s prací Davida Ickeho, který tento koronavirový podvod zcela komplexně osvětluje, cenzuře navzdory.

Dobrý trip, špatný trip... Netflix se snaží popularizovat užívání psychedelik formou, která snižuje jejich význam, o čemž svědčí i použitá terminologie. Pokud někdo považuje LSD, houby či peyotl za halucinogeny a obsah prožívaný pod jejich vlivem za halušky, tak tím naznačuje, že veškeré prozření, poznání sebe sama a objevené pravdy jsou pouhou smyšlenkou, která nemá žádnou hlubší hodnotu. Podobný úhel pohledu zastávalo hned několik vystupujících, zatímco těch skutečně obohacujících zkušeností bylo k vidění pramálo. Edukativní vsuvky rovněž nepřinesly nic objevného, takže mě dokument ve výsledku ani příliš nezaujal. Snímku Have a Good Trip: Adventures in Psychedelics uděluji tři slabší hvězdy.

Ustrašený debut. Místo toho, aby se Daniel J. Phillips pokusil diváka zaujmout nějakou osobitou vizí, tak se pouze bázlivě schovává za nánosem žánrových klišé. Jakožto zdejší hororový expert musím před takovým přístupem důrazně varovat, jelikož vede k umělecké stagnaci a pro začínajícího tvůrce může mít fatalní následky. Awoken bych sice neoznačil za vyložený propadák, jelikož dokáže udržet divákovu pozornost, ale zkušeného fanouška žánru v žádném případě nenadchne. Spíše otráví ledabylým scénářem a místy nesmyslně předimenzovanými ruchy, které vás donutí zeslabit hlasitost. Snímku Awoken tak uděluji dvě slabší hvězdy.

Stále častěji se na mě někteří uživatelé obracejí s otázkou, zda-li je hororová odbornost odvozena od množství zhlédnutých hororů? Takovou představu považuji za neskutečně naivní. Hororový expert musí chápat širší kontext, v kterém dílo funguje, čehož nelze dosáhnout bez perfektní znalosti psychologie, literatury, mytologie, religionistiky, folkloristiky a vlastně téměř každé oblasti moderní kultury. I proto dokážu u snímku The Wretched zcela bez problému identifikovat předobraz antagonisty. Tvůrci se nepochybně inspirovali Černou Annis, čarodějnou bytostí z anglického folkloru, a také hrůznou Boo Hag, která straší příslušníky etnické skupiny Gullah na americkém pobřeží. Syntézou zmíněných entit vznikla The Wretch, postava s opravdu děsivým vzezřením, kterou jsem si okamžitě oblíbil. Režisérské dvojici se vyplatila sázka na praktické efekty a neokoukaný příběh. Její práci tak hodnotím pozitivně, a to i přesto, že se mi během snímku až nečekaně dobře dýchalo a že mám určité výhrady k poněkud kvapnému závěru. The Wretched ode mě získává čtyři slabší hvězdy.

The Midnight Gospel se zcela vymyká standardům seriálové tvorby. Zaobírá se souvislostmi transcendentního významu, což může být intelektuálně podnětné nebo inspirativní, ale skutečné pochopení je v těchto záležitostech možné pouze přímým osobním zážitkem. Percepční náročnost je poté umocněna nebývale imaginativní animací, která tříští pozornost publika tím, že se mnohdy pouze samovolně odvíjí na pozadí bez zjevné relevance k diskutovaným tématům. Mainstreamový divák, který si seriál pustí v očekávání oddechové zábavy, hned po úvodní epizodě vyklidí pole s výrazem vyorané myši. Já byl naopak tímto projektem bezvýhradně uchvácen a hodnotím prostřednictvím pěti slabších hvězd.

Pobyt ve tmě nás může za určitých okolností přenést až k dalekému břehu osvícení, ale velká část duchovně hledajících bohužel netuší, jak tuto metodu záměrně a účelově používat. Jakožto zdejší hororový expert jsem s temnotou pochopitelně konfrontován neustále a za takových okolností zkrátka nemáte jinou možnost, než temnotu přijmout a vyrovnat se s ní bez předsudků a citových vazeb, ať už pozitivních či negativních. To je klíč k nalezení světla a k tomu, abychom přijali to, co čeká na druhé straně. Pan Dušek v této náročné zkoušce obstál na výbornou a já tak dokumentu Zrcadlení tmy uděluji plných pět hvězd.

Pokud by mi student na FAMU promítl snímek W lesie dziś nie zaśnie nikt během klauzurní projekce, tak ho bez milosti vyrazím. Jak může někdo točit horor bez pevného režijního záměru? Bartosz M. Kowalski vaří z vody a ještě v průběhu natáčení evidentně netuší, jakými prostředky hodlá diváka strašit. Kolem dvacáté minuty na nás kupříkladu vyrukuje se záběrem na tajuplný pařát, čímž se otevře a zároveň i uzavře celá duchařská linie snímku. Na scéně se místo toho objevují mutanti, kterým se z hrdla linou chrčivé zvuky o síle, jež by probudila i mrtvého, a přece se vždy dokážou ke své lidské kořisti připlížit tišeji než stín. Jakožto zdejší hororový expert jsem už dlouho neviděl snímek, který by podobným způsobem dehonestoval královský filmový žánr a urážel inteligenci publika, v důsledku čehož nemám jinou možnost, než snímku W lesie dziś nie zaśnie nikt udělit zasloužený odpad.

Sandberg opět recykluje sebe samého. Jakožto zdejší hororový expert rozhodně tento zoufale neinovativní a neatmosferický kraťas nemohu doporučit k projekci a uděluji mu prachbídnou jednu hvězdu.

Alessio Liguori zcela odmítá roli pasivního publika, které se přichází do kina bavit, a místo toho ho napadá a pobízí k angažovanosti. V rámci současné hororové produkce vskutku ojedinělý počin, který co do efektu navazuje na to nejlepší z hnutí new french extremity, aniž by se však režisér musel uchylovat k používání násilí a sexu za účelem překračování hranic pozorovaného či šokování publika. Neočekávejte trpělivé budování atmosféry, protože In the Trap přichází hned v úvodu s úderným strašením, které i za pomoci neustálých smyčcových výkřiků přispívá k postupné dezorientaci diváka, a vrcholí opravdu intenzivním psychickým nátlakem. Jakožto zdejší hororový expert křičím bravissimo a uděluji snímku In the Trap slabších pět hvězd.

Konečně horor podle gusta náročného diváka, ve kterém se zlo drží v povzdálí. Je neurčité a nepoznané, přesto však permanentně citelné, takže můžeme zažívat stále vzrůstající tíseň a nepříjemný, neodbytný dojem, že "tohle nedopadne dobře." Floria Sigismondi dosud neměla s královským filmovým žánrem prakticky žádné zkušenosti, ale svůj hororový debut zvládla s bravurou, která mi vyrazila dech. Marně vzpomínám, kdy naposledy hororový snímek nabídl takovou porci psychologického pnutí. Mainstreamové publikum však bude nepochybně zaskočeno skutečností, že ho scénáristé nevedou za ručičku a všechno mu polopatě nevysvětlují (zvláště v závěru). Já musím naopak náročnost dané látky ocenit a mile rád porovnám svou vlastní odbornou interpretaci díla s významy, které v The Turning odhalili ostatní. Jakožto zdejší hororový expert uděluji snímku slabších pět hvězd a již nyní mohu autoritativně konstatovat, že půjde o největší překvapení letošní sezony.