Djkoma

Henry Selick a jeho návrat, který by v mnohém rád navázal na Ukradené Vánoce, ale je dosti odlišnou zábavou. Podobnost s Alenkou v říši divů nechám radši na jiných a přímo skočím ke snímku, který hýří nápady, postavami a výtvarné pojetí nechává několikrát spadnout divákovu čelist na podlahu. Pokud jsem si u Ukradených Vánoc říkal, že tohle bych nechtěl dělat sám ručně, u Koralíny to platí dvojnásob. Svět Koralíny je zajímavý do všech detailů, které jsou divákovi představeny, ale něco mu chybí. Jestli je to nějaké vnitřní kouzlo nebo "život" postav, nevím, ale pátou hvězdu za to nedám. Kromě výše zmíněných jsou i velmi dobře vybrány hlasy postav, kterým dominuje Dakota Fanning (paradoxně) v pro mě zatím své nejlepší roli.

Vertigo bylo pro mě po Psychu asi nejslavnějším filmem Alfreda Hitchcocka a dost jsem se na něj těšil. Když se dvd objevilo na stáncích za 49kč, nebylo co řešit a výsledek? Velmi zajímavý a netradiční snímek, který kombinuje osudovou lásku a posedlost do působivého celku se skvělými dialogy. Celkově předvádí Hitchcock skvělou atmosféru i napětí a ovládá své herce jako loutky, čímž je pozvedá nad průměr. James Stewart jako klasický americký ex-policajt a netradičně krásná Kim Novak, jako objekt jeho tužeb. Mistr snímek však nedovedl k mnou žádané dokonalosti, ale stále ho musím řadit hodně vysoko... Možná lepší tempo, možná něco jiného, ale závěr působí rozhodně krutě.

Jednoduchý a zároveň působivý obraz světa minulého, kterému se ten současný v některých věcech podobá více, než si lidé v současnosti chtějí připustit. Nejlepší herci několika generací se sešli, aby vytvořili trezorový film, který by neměl být nikdy zapomenut a který je vyprávěn skoro jako pohádka, o světe, který nikdo nechce vidět ani znát. Všichni herci hrají skvěle, ale mě osobně nejvíce oslovil Radoslav Brzobohatý a jeho František... Působivá jednoduchost, v které mi chybí něco málo k dokonalosti. Lepší odcházijou, jenom my potvory ostávame.

Nuda zabalená v podobě francouzské kriminálky, která mě naprosto neoslovila a zanechala po celou dobu chladným a naprosto nedotčeným jakoukoliv postavou nebo příběhem. Celé mi to přišlo hrozně hloupé... Promarněných 89 minut a další film, který už vážně nikdy vidět nechci, protože pro mě nepřináší nic zajímavého.

Je až s podivem, jak se do adaptací spisovatele Dana Browna ženou slavná jména (říkal někdo, že to tu smrdí penězi?). Ron Howard si dává druhé dostaveníčko společně s Tomem Hanksem a tentokrát kromě kratšího účesu přijali také lepší "partnerku" Sherlocka Bonda Ayelet Zurer, skvělého a kultivovaně vypadajícího Ewana McGregora, drsného Stellana Skarsgarda a třeba ještě vynikajícího Armina Muellera-Stahla. Plejáda skvělých herců ve filmu podle brakové knihy... Smutné? Komerce. Film předchází Šifře, ale Howard se z ní viditelně nepoučil. Film má střídá lepší okamžiky se slabšími, tempo je nevyvážené, hádanky v podstatě nejsou hádanky (ani efektně vizuálně zpracované nejsou...), ale monolog Roberta Langdona a všemu dává korunu neuvěřitelně průhledný příběh. Odlišnosti oproti knize nemá cenu komentovat a efektní finále je opravdu pouze efektní... Slabé napětí a pochybná motivace i myšlení postav (máme pistoli až jako poslední možnost, jak se odsud dostat:)). Na druhou stranu pro nenáročného diváka to může působit jako dobrých 138 minut oddechu bez nutnosti myslet (čímž by přišel o všechno kouzlo filmu, jen u mě to je někdy těžké...). Několik dobrých scén a snaha o monumentální záběry a autenticky vypadající makety nestačí, Rone. Krom toho dvojice Koepp a Goldsman je ztělesněním zla a naopak Hans Zimmer je poslední jistotou hudebního nebe.

Být mladší, tak jsme z podobně laděného snímku určitě více nadšený. Prostředí pohádkově zajímavé, ale současně věděcky věrné přináší zajímavý pohled do lidského těla a dává možnost maximálně využít stávajících efektů. V roce 66 však efekty zdaleka nebyly na dnešní úrovni, ale přesto působí velmi zajímavě a dobře, což dokazují i dva Oskaři(da speciální efekty a výpravu), které si film jednoznačně zaslouží. Sci-i příběh má slušné tempo a představuje vnitřní vesmír (jak je i název podobného filmu s Meg Rayn:)) poutavým způsobem. Bohužel, jak jsem řekl, dříve by to pro mě byla možná i bomba na hranici 4-5, ale dnes už mě to tolik neohromí, takže slušné 3*.

Těžké hledat slova. Snaha o návaznost/předcházení nové verze seriálu Battlestar Galactica je očividná, což je jeho fanoušky velmi příjemné a dokazuje, že autoři vědí, co chtějí. Větší problém pro mě je, jakou myšlenku si vybrali z celého seriálu, aby ji rozvíjeli v minulosti. Náboženská rovina ohledně duše a tak vůbec mě v bsg příliš nevoněla a budoucí seriál z období před stvořením cylonů si ji vysloveně bere na paškál a tvůrci to budou mít hodně těžké. Určitě si každý divák všimne, že ty náboženství jsou ve vesmíru BSG úplně naopak než je tomu v dnešním světě (návrat k bohům Řecka? Historie se opakuje...). Samotný pilot však působí skvěl, casting je velmi dobrý (škoda, že ta Zooey Deschanel nevyšla, ale furt je jaksi cítit:)) a potenciál je obrovský. Ve výsledku ve mě Caprica zanechala velký dojem pevně nastolené cesty pro seriál zítřka, který se bude snažit být více filozofický než jeho předchůdce a trochu se bojím, že to v komerčním světě dnešní televize nebude mít takovou sledovanost jakou by si majitelé televize představují. Ale minimálně o jednom velmi zvědavém divákovi vím...

Elijah Wood je celkem fajn, Franka Potente je klasicky fajn a Mandy Moore je roztomilá. Hodně prostinký snímek, který si naštěstí nehraje na nic hlubšího a tak mu to kdejaký divák s klidem odpustí. Na pondělní večery fajn, do kina ani zadarmo:). Jen škoda, že si autoři Sladkých sedmnácti předem neřekli, co vlastně chtějí říci, výsledek je až příliš prapodivný a těžko se popisuje (komedie? Zas tak ne, drama? taky moc ne...).

Nebojím se a půjdu do mírně nadhodnocených 4*, které však s chutí Ridleymu daruji. Soupeři jsou vcelku ojedinělým filmem, který představuje období hrdosti a posedlosti reputací, která nekončila ani po smrti. Film pracuje se silnými tématy, které však v několika chvílích nevyužívá dostatečně, ale vše je vynahrazeno dokonalým závěrem, přesně v souladu s myšlenkami a nádechem celého snímku. Těžší debut si asi nemohl Scott vybrat a to nejen z důvodů tématu, ale i prostředí, kde střídá napoleonskou francii s Ruskem a v závěru se nebojí "posledního duelu" odvěkých rivalů na zničeném hradě připomínající skotské/anglické prostředí. Nepomáhá mu ani slabší scénář, který témat příběhu využívá, ale nedostatečně rozvíjí některé charaktery a nutí diváka přečkat slabší okamžiky.

Guillermo del Toro a jeho začátky. Mnoho režisérů by podobný debut mohlo závidět, protože mexický zázrak předvádí velmi vyzrálou, i když chvílemi prázdnou představu o svém vlastním stroji času se vší jeho oblíbenou zvráceností. V mnohém nejde o nijak přelomové dílo, ale setkává se zde poprvé s Ronem Perlmanem, svým věrným druhem a budoucím Hellboyem, a velmi dobře buduje atmosféru na vcelku prostinkém scénáři. Kdyby se stroj času nevlekl jako hodiny dějepisu pro mnohé studenty základní školy, čtyřhvězdičkové hodnocení mohlo být i vyšší...