HOFMAN

Nebudu se opakovat a hodně to zkrátím. Tohle je a navždy bude můj nejoblíbenější film. Nemyslím v rámci trilogie, ale prostě všech dob. Čtyři Oscary jsou prostě výsměch. Tento film měl proměnit všech 13 nominací. Nemůžu psát dál, protože slovy se to vyjádřit nedá. Dokonalost dostala filmovou podobu.

Jako malý hoch jsem to viděl nesčetněkrát. Stále mám schované výkresy Titanicu a modely z krabic od bot. Komíny jsem dělal z rolí od toaleťáku.

Nejlepší dobrodružný film, co byl kdy natočen! A taky nejvtipnější! Ford a Connery jsou úžasná dvojka. Jedna vtipná akční scéna střídá další. Prostě paráda.

Maximus! Maximus! Maximus! Možná měl toho Oscara dostat spíš Phoenix a Crowe až za Čistou duši, ale to už je jedno. Scott je nejlepší režisér historických filmů. No dobře, tak filmů, které se odehrávají v historických kulisách.

Nejlepší Forman. Nejlepší „životopisný“ film.

Parádní zábava. Sice už to není takové, jako dřív, ale čas od času si to rád připomenu.

Tohle myslím od Gibsona nikdo nečekal. Úžasný film. Nemám co vytknout.

Jednoznačně nejlepší díl. Cuarón posunul HP úplně někam jinam. Atmosféra je opravdu temná, Williams dokazuje, že je nejlepším skladatelem současnosti, triky jsou už na slušnější úrovni a prostě je to celé o třídu lepší. Nevím co k tomu říci více, abych se neopakoval. Snad jen to, že trojka nijak neovlivňuje mé hodnocení předchozích dílů, které jsou určeny pro mé mladší já.

Tohle mě hodně zasáhlo. Nevím, co by to se mnou udělalo teď. Poprvé jsem to viděl asi v osmi letech a úplně mě to dostalo. Musím se na to koukat vždy sám. Kdo viděl, tuší proč.

Po delší době musím vrátit Království nebeské do své TOP 10. Samozřejmě tu hodnotím plnou verzi, nikoliv kinopaskvil, ve kterém jsou vyjmuty scény, které doslova určují charaktery a motivace postav. Na rozdíl od mnohých jiných hollywoodských velkofilmů z přelomu tisíciletí tu nejde o pomstu, heroické hrdinské činy, chlapáctví a podobné věci. Jde tu o to, že lidské životy jsou důležitější než ztráta území, jde tu o to, že nelze zaprodat svou duši kvůli volbě menšího zla, jde tu o to, že ústupek nerovná se prohře. To vše je obrazově tak vypiplané, jak jen to Scott umí. I v zadních rozostřených plánech si můžeme všimnout posledních slunečních paprsků na zdech paláců, které se jemně mění podle toho, jak mraky plují po obloze. Moc se nedivím, že tu nebyly oceněny dokonce ani technické kategorie (přestože výpravnějších filmů podobného typu v novém tisíciletí moc není), protože mírové myšlenky zkrátka některým lidem moc nevodí. Zoufale aktuální je to dnes, kdy opět zbrojní fanatismus v nejvyšších patrech společnosti nabírá na síle a lidé tomu ještě mnohdy nadšeně tleskají. Království nebeské symbolicky zobrazuje zbytečnost válek podobně jako Tenká červená linie a mám radost, že se tady konečně dostalo do červené barvy a že procenta pomalu stoupají.