cheyene

Blackmail bych na úvod shrnul následovně. Jedná se o zajímavý pohled na počáteční tvorbu mistra thrillerů (hororů) Alfreda Hitchcocka, ale také na neméně zajímavý exkurz do prolnutí prvků němého a zvukového filmu. Zpracování scén je i po letech stále delikátní, hra se světly a stíny, poetika černobílého obrazu a hudba typická pro němé snímky dodává tomuto počinu správnou atmosféru a námět zpracovávající jak romantiku, tak vraždu, je patřičně poutavý. Holt Hitchcockův talent byl znát již zde a poněvadž celý film trvá nějakých 82 minut, není tu prostor pro nudu. K dokonalosti chybí málo.

Pro mě začal tento kultovní snímek zařazený mezi "1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete" být zajímavý až v posledních možná 20 minutách. Teprve tehdy jsem začal nacházet sympatie k pochlastávající ústřední dvojici a začal mě více zajímat případ ohledně vraždy a zmizení. Možná, že se časem podívám i na další pokračování, každopádně tomuto nemohu momentálně dát více jak 3*, neboť na komedii tam bylo pro mě příliš málo vtipu, na drama málo dramatu a převládlo tak pouze krimi, které však skrze míchání dalších žánrů není tak napínavé a úderné, jak bych možná chtěl.

Svým způsobem zajímavé, avšak ničím ohromující, ničím tento snímek nezanechá hlubší dojem. Je to pouze tlachání o sexu a o tom, kdo kde s kým a proč a jak to nakonec dopadlo. Sidewalks of New York je pro mě zkrátka průměrná záležitost.

Chviličku jsem tomuto snímku přivykal, ale přesto se mi tak nějak líbil od začátku. Nejlepší část je suverénně ta, když Travis s Hunterem pátrají po Jane a následné Travisovy návštěvy jejího zaměstnání, přičemž opravdu nejlepší je vyprávění příběhu přes zrcadlo. V této pasáži bych pochválil kameru a celkově zpracování. V celém filmu pak musím zmínit skvělý herecký výkon Harryho D. Stantona, ale také hudbu. Pár scén bylo trochu nelogických, což mi ubírá z dojmu na 5*.

Kdyby ve mně tento velmi dobrý válečný snímek vyvolal větší emoce, dal bych 5*. Jeřábi táhnou ukazují, jak válka poznamenala život obyčejným mladým lidem, z bojové vřavy toho moc neukáže, což je možná malinko škoda, ale jak jsem řekl, zaměřuje se spíše na životy hrdinů, kteří v době války žijí, na území, kde jsou nálety, kde se pracuje pro armádu, kde se pomáhá raněným a kde panuje strach o vlastní životy, ale také o životy synů, manželů či snoubenců. Scéna, kdy se harmonikář ocitne u Veroniky je jednou z nejsilnějších v celém filmu, dále bych zmínil snahu o loučení v davu odcházejících nováčků na frontu či závěr na nádraží. Vyloženě nepříjemnou scénou byly fanatické oči Borisova bratrance Marka. To bylo opravdu až moc.

Vnitru Llewyna Davise se toho děje tak málo, že nemohu hodnotit lépe. Sledoval jsem snímek pozorně a pociťoval jsem spíše nudu. Chválím hudbu a kameru.

Další ze skvělých zástupců film-noir. Od počátku se dá tak nějak tušit, o co půjde, ovšem jak se co bude vyvíjet, to už tak zcela zřejmé není. Ke konci snímek nabírá na napětí, divák může být na vážkách, zda ústřední dvojici fandit či ne, zda je vůbec morální s nimi soucítit. Potěší také prostředí a atmosféra. S mírně přivřenýma očima dávám 5*.

25. hodina je spíše tím dramatem než krimi filmem, ačkoliv krimi námět hraje důležitou roli pro hlavního hrdinu, kterého skvěle ztvárnil Edward Norton. Na samém začátku snímku bych nečekal, že ho budu hodnotit nejvyšším počtem hvězd, postupem času jsem měl představu o 4*, ale s blížícím se koncem jsem již věděl, že půjdu do plných. Film má skvělý děj, který zpracovává myšlenku zločinu a trestu, resp. pocitu viny, loučení se svobodou, sílu přátelství, důvěry i nedůvěry a lidského strachu z neznámého či spíše z budoucnosti, jež není namalována právě v růžových barvách. Pochválit musím také hudbu, zpracování, kdy se divák nemá čas nudit (a to ani přes delší stopáž), dále také herce ve vedlejších rolích - Philipa S. Hoffmana, B. Peppera či Rosario Dawson. Spike Lee mi tímto počinem připravil velmi milé překvapení.

Nu, Vzpoura v Seattlu je snímkem, který když sledujete pozorně, tak vás může vtáhnout do svého děje a potěšit tak vaši diváckou duši. Skutečná událost, jež se stala předlohou tomuto filmu, dodává celému počinu šmrnc, takže nelze mávnout rukou se slovy "Je to nudné, je to srajda", ale musíme se nad problémem, který je tu zpracován, zamyslet a to mě také nutí dát 4*, neboť i díky skvělým hereckým výkonům hlavních postav mi bylo přiblíženo něco, o čem jsem příliš nevěděl.

Inu.. na komedii málo vtipu, na drama málo dramatu. :) Víte, ono skloubit tyto dva odlišné žánry není úplně snadné a proto ne vždy to vyjde. Co se mi na tomto snímku líbilo, byla pasáž se Sedmi statečnými, hudba, sympatičtí herci, některé dramatické prvky a pár úsměvných, ačkoliv laciných komediálních chvil. V závěrečné sumarizaci se však nedostanu na více jak průměr, tudíž 3*.