ledzepfan

Klobouk dolů.. Zdaleka to není dokonalé, ale je to tak odvážně osobité, zároveň prokalkulované i intuitivně plynoucí, že to má mé upřímné sympatie... Takovýhle remake, takovýhle horror má v mých očích smysl. Žádné debilní lekačky, žádná polopatická doslovnost.. Atmoška, soustředěnost, postoj..Zde je místo pro imaginaci. K divákovi se nepřistupuje jako k tupému konzumentovi. Bravo! Rok 2018 se tak v mých očích stal jedním z nejnabušenějších horrorových roků za hodně dlouhou dobu, protože, spolu s Mandy, vylezly na světlo světa hned dva horrory s koulema a jasnou vizí.

Slováci se rozhodli, že natočí svojeho Pitbulla, ale aby ta inspirace nebyla tak do očí bijící, tak to uchopili více seriózně (jakože na vážno).. Výsledek je poloPitbull, který sice není ani dost pitbuloidně nadsazený a vtipný, ani dost Gomorroidně syrový ... Pořád to ale stačí na to aby to vyzrdcadlilo impotenci českého filmu..

Do plné palby tomu za mě chybí jen malinkatý kousíček... První půlku filmu jsem skoro nedýchal jak sugestivně a citlivě mě Cooper protáhnul skrz ty počátky velké lásky... Potom to chvíli vypadalo jako bonusový materiál k Five Foot Two, což nemusí být na škodu (jen prostě pocitově to tady byla více Gaga než Ally). No a pak přišel konec, který se sice sympaticky snažil nesklouznout do lacině vyděračského melodramatu, ale mě osobně by mnohem více emočně zasáhnul (rozžvýkal/pomlel/odrovnal) happy end... Od Gagy jsem špičovej výkon tak nějak čekal. Cooperovi to celé fakt přeju protože odvedl luxusní kus práce na všech frontách. Zástup vedlejších rolí s Eliottem v čele je téměř kulervoucí..... Prostě je to hrozně dobré a hotovo.

Plnou palbu nedám asi jen proto, že první dvě série jsou nekompromisní studie Neapolského podsvětí ve kterých nelze držet palce jediné postavě a jeden pořád kroutí hlavou nad debilitou celého toho systému.. a ve třetí sérii, kdy si scénáristi začínají hrát s vývojem postav a méně dokumentárním dramatickým obloukem, už to zase nepůsobí tak autenticky a syrově... Každopádně je to ale neuvěřitelnej mástrpís, který zasazuje údernou tečku mezi oči každému kdo by snad měl naivní představu o tom, že v evropě roku 20(18) přece žijeme všichni civilizovaně, náš život má cenu, prachy nejsou všechno atd atd.... Už jen ty monstrózně zrůdné paneláky na okraji Neapole vypadají, že mají primárně sloužit jako bezpečná útočiště pro zločinecké struktury. Tohle se přece nestaví proto aby v tom žili důstojně civilizovaní lidi...

Mortensen i Ali jsou parádní.. Celé je to takové milé, sympatické, místy úsměvné, bezkonfliktní, kastrované... Fajn film u kterého bude super drbat psa za uchem, popíjet černý čajíček a přikusovat vánočku (nebo jiné pečivíčko) od babičky...

Asi jsem divnej nebo co, ale mě tahle -prej nevtipná- deviace připadala jako největší prča za hodně dlouhou dobu..

Řemeslně kvalitně natočená znepokojivá paranoia level 2000... Jen je ten příběh takový..jakoby už několikrát viděný a po skončení jsem si jen řekl "Hm, dobrý....... a co?" ....a nic...

Junji Itó je sice mistr komiksového horroru, ale chápu, že jeho rukopis není zdaleka pro každého. Jeho zbraní není strach jako takový (ikdyž sem tam si střihne i nějakou tu duchařinu), ale spíše odpor, štítivost, fóbie, tabu.. pracuje s motivy tělesnosti, metamorfózy, nemoci, obsesí atd.. a vedle toho (nebo často i přímo v rámci těchto motivů) se nebojí zabrousit i do vod podivínsky černého humoru. Ve stavbě příběhů bývá únavně repetetivní a většinou až zarážejícím způsobem banální a přímočarý. O to více je překvapující jak silně jeho příběhy na cílového diváka působí... Animovaná série Junji Itó Collection pracuje s formátem který Itó umí nejlépe.. a to jsou krátké a úderné povídkové jednohubky. Animace jako taková je hodně laciná ale to tentokrát není vůbec na škodu, spíše naopak. Itóova manga-řeč je hodně statická a pracuje s náhle odhalenými obrazy absurdní hrůzy. Tato úderná složka jeho rukopisu by se v onanisticky dynamické animaci mohla snadno ztratit. Kapku horší je to s barvou. Junjiho komiksy jsou z většiny černobílé(pokud vím, tak občas jen pár úvodních stránek delších příběhů vyvede v barvě) a on asi moc dobře ví proč. Komiksový horror prostě funguje lépe v černobílém kontrastu a i když se tvůrci Collection série fakt snažili pracovat s barvou co nejsvědomitěji, něco málo z tísnivé atmosféry se tu prostě ztrácí.. Ke cti tvůrců musím ještě vypíchnout, že poměrně slušně drží charakter Itóovy kresby, scénáře se drží jako klíšťata a nesnaží se zbytečně natahovat, takže v každém z dvanácti dílů jsou hned dvě povídky. Nedošlo sice na některé mé oblíbené a naopak, je tam i pár kousků které hodnotím jako vyloženě slabé, ale to už je spíše otázka osobního vkusu..... V zásadě jsem z téhle série večerníčků pro dospělé docela nadšený a je mi už teď jasné, že se k tomu budu pravidelně vracet.

Jsem z toho teda zmatenej jak lesní včela protože jsem dostal vlastně něco úplně jiného než jsem čekal a co snad i sliboval konec druhého dílu. Půl filmu se tam vlastně jen mluví a vysvětluje a upřesňuje aby pak došlo na očekávaný fight dvou a možná i tří největších ikon G-universa, který je ale totálně meta a skoro vůbec fyzický. Úplně jsem si u toho vzpomněl na NGEčkovské finální výplachy mozku.. V zásadě to vlastně oceňuju, protože to má -ve své absurditě- docela sílu a zase z toho jsou cítit ty japonská (a vlastně lidská vůbec) traumata a neveselé vyhlídky do budoucna.. Jen prostě ta konzervativní řežba monster mi tam chyběla... Nakonec tady teda-přes jisté rozčarování-mrdnu čtyři hvězdy, ale v tomhle případě je jakékoliv objektivní hodnocení vlastně na houby, protože ten film psal někdo na houbách...

Díky tomu, že film z rukávu vysypal mnohem více humoru a "cool-macho-Stramowski" je upozaděný aby vzniklé místo mohly zaplnit ženské jejichž charakterový profil má více vrstev, je to zábavnější a stravitelnější než Nové pořádky.. Ale pořád ze mě víc než 3 nevytřískáte.. Na to je to moc póza.