Padme_Anakin

Ani komentář se mi dnes nechce psát, mít tak silný námět, navíc dle skutečné události, tak výborné herce, ano, ano, mám na mysli Bartošku, Stropnického, Kačera, Švehlíky, krásné ženy a takhle to projet, to je neuvěřitelné, to až bolí. Snad jen ze zvláštní úcty k Ludmile Cervanové a jejím rodičům přihodím tu třetí hvězdičku...

Asi takhle, kdo má nakoukáno, míním tím Invaze, Fakulta, Zloději těl, nebude nijak výrazně překvapen, přesto několik kladů tohle nové zpracování má, příjemné herecké obsazení, pro změnu neokoukané, což mě osobně vždycky potěší, jemně mrazivou atmosféru a tomu odpovídající napětí, svižné tempo a pár velmi pěkných kreativních momentů. U mě dobrý, bezproblémově vstřebatelná filmová jednohubka.

Vše, co by se dalo tomuto TV filmu vytknout, zametám pod koberec a bez uzardění hodnotím plným počtem hvězd. Viktor Preiss se zhostil role obyčejného venkovského faráře s takovou pokorou, jemností a elegancí, že jsem z něj nemohla odtrhnout oči a trpěla spolu s ním. Příjemným překvapením pro mě ale byli i ostatní herci, Ladislav Potměšil ve vážné roli, kterou dal moc pěkně, Lukáš Hlavica zvládl záporáka ukrutně dobře a nemohu nezmínit Michala Pavlatu, výborný. Některé události temných padesátých let je nejen dobré vědět, znát, čas od času připomenout, ale hlavně v žádném případě nezapomínat, čeho byla nelidská komančská zvůle schopná. Smutné ohlédnutí, hodně smutné..

Podivný filmík, či spíš haluška, o podivném chlapíkovi, kterému se dějí podivné věci, zejména mám na mysli zjevení Gabriela v bílém, ten byl nejpodivnější. Inu, jako artová výpověď o jedné velké životní křižovatce se to dá hodnotit kladně, zejména David Švehlík je ve svém osobním pekle beze sporu uvěřitelný. Chtěla jsem dát solidní tři, ale přihazuji čtvrtou, zas mám tendence dorovnávat zdejší smutné skóre..

Nahlédnutí do komunity lidí, kteří se snaží vymanit ze závislosti na drogách, považuji za zdařilé, reálně syrové a pocitově nepříjemné. Rozehrané psychologické drama výborně zvládli především pánové Jiří Langmajer, David Švehlík, Martin Stránský, za něžné pohlaví se mi moc líbila Petra Jungmanová. Celkově se snímek může směle pyšnit dusnou atmosférou a zajímavou hudbou.

Film má dvakrát pomalejší tempo než ti katatoničtí zombíci a tuším, že jen díky skvostnému hereckému obsazení se to podařilo vytáhnout do průměru. Tilda Swinton ovšem fantastická a opětovně otřásá mou topkou oblíbených hereček. Jinak mi to příliš nesedlo, nečekala jsem totiž výchovnou lekci, nýbrž zábavnou oddechovku..

Milý Lucu, s politováním konstatuji, že nám stárneš a v hlavě se Ti stále dokola točí brutální Nikita, což by samo o sobě ani tak nevadilo, pokud by sis uvědomil, že Anne Parillaud je jen jedna a tahle Sašenka jí ani po kotník nesahá. Do filmových žánrů bych zařadila ještě komedii, když si třicetikilová modelína pohazuje s devadesátikilovými chlapy, neubráním se smíchu. Navíc tu není žádný chlap, který by za hřích stál, ano, ano, přiznávám, opět asociace (Tchéky Karyo, Jean Reno). Nicméně i pro tentokrát chci dostát své vlídnosti, neb mě to hopsání v čase pobavilo a Helen Mirren to výrazně potáhla, parádní kágébačka. Lucu, jen díky dlouhodobé náklonnosti hodnotím kladně, neb vím, že to umíš zpropadeně lépe.

Hutné válečné drama s mrazivou atmosférou, na špatném místě ve špatný čas, obyčejní lidé uprostřed běsnící vřavy a vojáků různých armád. Výborné zpracování tématu nadčasového, herci do jednoho skvělí, zejména se mi líbila Petra Šimberová, byla okouzlující a fantastický Karel Dobrý. Jedné je z toho ovšem smutno...

Nádherná taneční věcička, u které bych si přála, aby byla delší, fňuk.. Jeden bar, skvělí tanečníci a mužský svět, v němž tepe život a nejde jen o tlukot srdce. Je tu cítit testosteron, rivalita, agrese, přesto i jistým způsobem křehkost, cit, něha. Až budu mít jednou hospůdku, tuhle partu si pozvu a můžou u mě pařit do rána. Oněměle budu koukat na jejich pohyb se sklenicí piva, fotbalovým míčem a dech beroucí ladností provazu. P.S. Proč pro muže není problém mít na koberci moře?

O kterých dvou chrámech bude řeč, mi bylo jasné, přesto mi tento krátký dokument vehnal slzy do očí. Vypráví-li Boris Rösner o Josefu Kemrovi, mám husí kůži, ten obdiv, úcta a vděk jsou tak patrné, že tomu jedna prostě věřit musí a po pravdě řečeno věří. Každopádně se jedná o velice příjemné nahlédnutí do života výjimečného člověka a výborného herce.