Morien

Panenko Marja, teď mnou zmítají vážně protichůdné pocity. Na jednu stranu je tam taková spousta skvělých věcí, ale co potom s tou další spoustou špatných věcí? Ugh. Vychází mi z toho nakonec průměrné hodnocení, ale jestli tento film něco nevystihuje, tak je to průměrné hodnocení. Možná kdyby režisér nebyl celou dobu ožralej, tak by to vypadalo jinak. (Nicméně mladý William Hurt, panečku.) Ale vlastně ještě zpětně spěchám napsat, že to, jak písečně a prašně končí jeho trip u Indiánů patří k jedněm z těch nejpůsobivějších filmových scén, které jsem kdy viděla.

Ani veškerá má láska k Adamovi, Tildě, Billovi a Calebovi (a že to je sečteno podtrženo hodně lásky) nemůže pohřbít ten nepříjemný pocit, že když je film za půlkou svojí stopáže a ještě ani neskončila expozice, tak že něco musí být fundamentálně špatně. Na první pohled to působí, jako kdyby se parta docela chytrých kamarádů, ovšem bez filmového vzdělání, rozhodla jen tak pro vlastní potěšení natočit zombie flák. Všechno by tomu odpovídalo: společenská kritika/satira, bourání čtvrté stěny, občasně velmi povedené vtípky, mnohokrát se opakující repliky, hafo hluchých míst, jednotlivé záběry na sebe nenavazují světlem a počasím... Jenže pak si začnu říkat, že lidi jako Jarmusch přece nedělají "chyby" a mnoho hodin strávím přemýšlením, jestli je to myšleno naschvál, že úvodní scény jsou utopené v mlze a hned v následujících záběrech odehrávajících se ve stejnou dobu na stejném místě svítí slunce a po mlze ani stopy, a potom že možná vyjeli z té mlhy někam jinam, ale co tam vůbec dělala ranní mlha, když postavy říkají, že už je večer, a potom si vzpomenu, že film je vlastně o konci světa a kočky žijou se psama a počasí a noc a den nefungují, sakra, už mě asi zase nachytali, že bych o tom neměla tolik přemýšlet a tím přemýšlením právě dokazuji, že jsem ve skutečnosti HLUPÁK?!? Když nechá svou postavu říct "no jo, ti hipsteři a jejich ironie", tak moje okamžitá první myšlenka je, že bych se měla urazit, potom že přece nejsem žádný hipster, potom, že vlastně jsem, ale doopravdy, ironicky, potom že takovýhle děda by dle mojí zkušenosti vůbec nevěděl, že se dneska děckám říká hipsteři, potom, že bych si měla pořídit smysl pro humor, a potom si vzpomenu na Adama Drivera v malém autíčku, hehe. A potom na první větu tohoto komentáře. No asi o tom filmu budu muset ještě kontemplovat. -"He only gave me our scenes."

"Only the dead have seen the end of war." Zajímavé, že se Ridley rozhodl otevřít film zrovna tímhle prohlášením. Protože to nedává žádný smysl a ani to snad neměl říct Platón a taky tam původně použili jiný citát.

(1001) Pane jo, bez použití mozku, jen srdce, jsem měla dojem, jako kdybych viděla film (to médium) poprvé v životě. Děti jsou naše budoucnost.

Předchozí filmy jsem nehodnotila, protože mi připadalo nedůstojné vymýšlet pořád různé kreativní způsoby, jak říci wtf?!? a úplně tím neurazit diváky z cílové skupiny, kteří si to očividně užívají, ale tady už se nemůžu udržet. WTF?!? Dejme tomu, že trestná výprava Halle Berry by se dala označit v rámci možností a v porovnání se zbytkem za kreativní, ale vše ostatní je tak strašně nesmyslný marast, s důrazem na slovo nesmyslný, že ó můj bože, proč, bože, proč. A taky si stojím za tím, a ser Davos by určitě souhlasil, že nemůžeš být dobrej nájemnej zabiják, když zřejmě každej člověk na světě zná tvůj ksicht.

Tohle přání vyslovuji málokdy, ale tady bylo jasno po prvních třech minutách: chci, aby tento film měl obličej, abych ho do něj mohla praštit. Režisér se tak strašně urputně moc snaží být down with the kids... no že bych ho prostě nejraději praštila do obličeje. Po jistém urputném přemýšlení: Film by měl mít tak čtyři hodiny, aby v něm měly věci čas dávat smysl, ale doopravdy smysl, všechno vykreslené do nejextrémnějších detailů, všechno s tím nejzběsilejším drivem, který Sam Levinson místy zdá se doopravdy mít, ne jenom hra na cool a na pozlátko. Protože teď jsou tam zejména pouze ty slzavé glitry, ale autorským očistcem si nikdo doopravdy neprošel a proto film uměleckým i komerčním světem jenom profrčí bez povšimnutí.

(1001) Asi jsem měla přehnaně vysoká očekávání, ale takhle jsem se u "dobrého" filmu už dlouho nenudila. Film sice jede přesně jako mašinka, ale možná právě proto (plus některé další věci) ho vlastně nenávidím.

A mně se líbí, jak to klucí zahráli. A ne moc často se vidí takhle zobrazené/zahrané chlapecké přátelství.

"What we do in this life echoes in eternity."

Teoreticky by mi bylo líto, že to neměl v rukou vyspělejší filmař, ale když se podívám, že panu režisérovi je 29, tak si naopak představuji ty krásné věci, co od něj můžeme čekat, až bude mít trochu jistější ruku. Co se týče Piercingu: zhruba až do příchodu Mii na hotel to bylo strašně super a potom to najednou zničehož nic ztratilo dech a jenom párkrát se tam objevil odlesk té úvodní slibnosti. Těším se tedy na budoucnost a realisticky si říkám, že k Piercingu už se nejspíš vracet nebudu.