Morien

Až na pánbíčkaření vcelku ucházející. Dabing je vrah. Propojení s hudbou působilo velmi dobře, v kterémžto ohledu Samuel velmi válí. Proto si myslím, že je opravdu škoda, že jeho recitál při koncertě byl předabován. Ale ano, je to moje chyba, že se dívám na film v televizi.

V mém soukromém žebříčku nejlepší DJC. Zde autor(ři) pracují s výbornou situační komikou. Když jsem to viděla poprvé, prakticky jsem se nepřestávala smát. Co se týče děje hry ve hře a závěrečné pointy, tak kam se hrabou televonely, to se nedá srovnat.

Jedna z mých oblíbených poirotovek. Film pro mě má úžasnou atmosféru, je zábavný i melancholický, obraz je velmi výtvarný a typově přesní herci do něj skvěle zapadají. Na rozdíl od jiných filmů je zde mnoho postav, které jsou zajímavé a strhávají na sebe pozornost, ne jenom ty ústřední, protože obvykle je to tak, že jen pár jich hraje prim a zbytek je do počtu. Jedna z věcí, na kterou se dívám, když šlapu na rotopedu, a baví mě to natolik, že vydržím celé dvě hodiny a ani mě potom netlačí zadek.

Na téhle hře zbožňuji především výsměch retrospektivám a flashbackům, který je proveden naprosto vykřikózně a drahoušsky. Maminka vždycky říkala...

(1001) Jak praví kapela Traband: Indiáni ve městě, indiáni ve mně jste, indiáááni! Jeden z nejpovznášejícnějších depresivních konců, co znám, a proto ho zbožňuju. Co nelze filmu upřít je skvělá volba herců. Takovouhle snůšku individuí potkat v metru, tak se buďto otočím a uteču nebo si sednu mezi ně a začnu po cizích lidech házet šachové figurky. Knihu jsem nečetla, takže nevím, jestli je to dobrá adaptace, rozhodně to ale je dobrý film. ♥♥♥

Vždycky když si vzpomenu na tuhle pohádku, chce se mi brečet, ale s pohádkou samotnou to nemá vůbec nic společného.

V mých očích jedna z Vídeňákových nejslabších her. Já zkrátka ty hry s popěvky nemám ráda, marná snaha. Krom toho Miloň v mých očích přehrává takovým způsobem, až se mi to místy nelíbí. Jenže pořád to má úroveň, co naplat. Vidím v tom ale spíš literární kvality, zpracování prostě e-e.

Oproti jedničce mě film daleko více bavil, je v něm víc o vtip se pokoušejících scén (v Kameni to byly spíš ty takové "rodinné") a také přibyly charismatické postavy, zejména okouzlující Kenneth Branagh a nesnesitelně blonďatý Jason Isaacs. Christian Coulson pro mě bude navždy jediným opravdovým Tomem Riddlem, ten šašek z Dvojího prince ať mi nechodí na oči. Ufňukaná Uršula je ještě přirozená, ačkoliv, jako většinu postav, ji později čeká naprosté zpitomizování. Líbí se mi i výtvarné pojetí samotné komnaty, nicméně celkově je film pořád ještě příliš neosobní a působí jenom jako práce na zakázku.

Ach, dnes už to je jen takové nostalgické ohlédnutí, jak byl maličký Daniel tehdy roztomilý. Film samotný je takový starosvětský, přiškrcený a na opravdu působivé scény velice skoupý. Herci nic moc, jako by se teprve rozehřívali, ačkoliv zase to má plus v tom, že nedochází k příšernému karikování, jako se tomu později v sérii bude dít. (To, co dělají Dursleyovi v pětce, to snad nemůže nikdo myslet vážně. Tady to ještě jde skousnout.) Adeptem na pochvalu v mých očích zůstává pouze Alan Rickman alias Srabus, který tady nastavil laťku a tu si drží napříč všemi filmy a je prostě k zulíbání.

Klasické téma /Nechala mě, jsem smutný./ zabalené do přesně takových slov, jaká se mi líbí. V několika scénách byl princip koláže využit takovým způsobem, že mě to vyloženě nadchlo. Fascinace oknem mi má co říct. Zároveň se mi dost líbila "bledá" scéna v zrcadle, výmluvněji v tak málo gestech a beze slov snad lásku ani popsat nelze. Hudební složka a hlas rovněž velmi autentické, tedy sžíravé. Jsem spokojena.