Radek99

Z porevolučních pohádek rozhodně Jezerní královna patří k tomu lepšímu, ale to v podstatě samo o sobě není vůbec žádná chvála. Mezi slepými jednooká královnou... Brána ke vstupu do zlatého fondu československých pohádek je totiž kdesi daleko v nedohlednu...

Možná nejlepší film z herecké filmografie Alaina Delona. Ozvěny atmosféry noir detektivek s retro usazením do poválečné Paříže spolu s až archetypálně rozehranou dualitou dvou nesmiřitelných, ale přesto se navzájem respektujících a něčím si rezonujících ústředních postav... Delonův inspektor Borniche, tak znaven úmornou prací byrokrata a zjevně tíhnoucí spíše k pudové práci policisty v terénu (s historií válečného výsadkáře), je velmi úspornými hereckými prostředky (příznakový strnulý výraz obličeje s povislou cigaretou v koutku úst...) pojat jako ilustrace hlubší krize městsky pracujícího člověka - úředníka. Naopak Emile Buisson (vynikající Jean-Louis Trintignant) s absencí jakýchkoliv kulturních zábran žije život Raskolnikovsky svobodného nadčlověka, kteréhož nedostihuje jeho svědomí, nýbrž jen světská spravedlnost. Jeho absolutní moc nad životy druhých mu dává téměř rys osudovosti (hodně se podobá kongeniálně stylizovanému Antonu Chigurhovi z Coenovského opusu Tahle země není pro starý, dokonce i vizuálně připomíná Javiera Bardema). Tenhle film je skutečně žánrová lahůdka a napomáhá mu i vynikající klasický český dabing (ústřední tandem Josef Abrhám - Josef Vinklář), který byl naštěstí na ČT zachován a nebyl (jak je zvykem na komerčních televizích) Nově předabován...

Silný americký protiválečný, ale možná ještě specifičtěji protiarmádní film. Antimilitarismus z něho doslova sálá. Joel Schumacher použil osvědčený přístup Stanley Kubricka a první půle jeho Olověné vesty, ale šel ještě dál tím, že chce vypovídat o vietnamském syndromu, ale celý příběh se odehrává ve výcvikovém táboře a končí ve chvíli, kdy jsou vojáci převeleni přímo do Vietnamu. Vietnam je pro tuto výpověď vůbec jen zástupný symbol - Tábor tygrů hovoří spíše o Američanech samých a o absurdnosti systému založeného na přehnaném militarismu. Bozz Colina Farrella je přirozený vůdce (nomen omen boss), který má ale vnitřní etický problém přijmout svou vůdcovskou roli právě v prostředí subordinace a armádní mašinérie. Nesdílí většinové ideály amerického patriotismu a válku chápe jako selhání a příležitost pro psychopatické jedince, střet s nimiž mu je také málem osudový. Střet lidského humanismu a perverze trochu připomíná Stoneovu Četu, Schumacher nevolí ale tak expresivní dějovou synopsi. Přesto natočil velmi silný film, který do mozaiky o podstatě konfliktu mezi USA a Vietnamem přináší další zajímavý střípek.

Martin Šulík se od dob magického realismu své Záhrady či Krajinky umělecky posunul k realismu skutečnému a s důrazem na sociální rozměr svého filmu natočil snímek s aluzí na známý utopistický spis Tommaso Campanelly Sluneční stát. Šulíkův název je však dokonalou negací významu filosofického spisu - sociálně spravedlivý stát ležící na rovníku je pravým opakem světa Šulíkova snímku. Film nejvíce připomíná britské sociálně laděné tragikomedie, ona již sama mediální tvář Ostravy je bližší anglickým dělnickým čtvrtím v Liverpoolu či jiném dělnickém městě než ,,typicky" českému prostředí. Šulík také originálně dynamizoval svůj snímek jakýmisi industriálními intermezzy, které podmalované neuroticky působící hudbou vyvolávají zvláštní tlak na diváka. Sluneční stát je osobitou reflexí existenční nejistoty a špatné sociální situace v Česku stále velice silné nižší třídy, kterou většina českých tvůrců okatě přehlíží. Ústředními postavami je čtveřice kamarádů, kteří zřejmě vytunelováním podniku, kde léta pracovali, přišli o veškeré sociální jistoty, které po léta (komunismu) měli. I přes rázovité charaktery je divák nucen s touto čtveřicí sympatizovat, jejich osudy modelují reálné životné peripetie velmi autenticky. Martin Šulík se nebojí rozbít ústřední dějovou linii a spíše figurkaří, množství postav tak ale přispívá k rozmanitosti příběhů... Nestává se často, že film popisuje realitu, kterou víceméně vidím kolem sebe, Šulíkův Sluneční stát to dokázal. Česko nejsou jen satelitní městečka, ale i podnájmy a vybydlené paneláky...žijeme stále v Šulíkově Slunečním státě...ten Campanellův je v nedohlednu... Podobné filmy: Odpískáno, Do naha!, Billy Elliot

Velmi slibný název tohoto snímku odkazuje k silné filmové metafoře typu Ďáblova advokáta, pragmatická intuice zase k hollywoodské variaci na Popelku...co je blíže k pravdě? Asi nic, s pravdou se potkáte někde uprostřed... Meryl Streep coby šéfka je despotická a nesnesitelná, módní průmysl lakmusovým papírkem duchovního (i duševního) úpadku západní civilizace, ale leitmotiv Popelky stejně všechno převálcuje...a navrch přijde happyend :-( Škoda romantického rozmělnění zajímavé látky i celého projektu...

Z tohoto nadšeneckého sci-fi (variace na svět Star Wars?) snímku doslova sálá nadšení a chuť k točení filmů, tvůrci i herci se při přípravách a natáčení jistě dobře bavili, na diváky ale už asi moc nezbylo... Příště místo záplavy neologismů raději více logiky a dějové linky... Jako studentsko-amatérská performance vynikající, jako skutečný sci-fi film nepoužitelné...

Účelové spojení romantické a teenagerské komedie v jeden samorostlý celek, který drží pohromadě hlavně ten docela originální nápad (i když podobnost s filmem Na Hromnice o den více je víc než okatá) se ztrátou paměti. Tam, kde převládá teenagerská složka (především ty pokleslé vtípky založené na souložení, zvracení a homosexualitě), je film na odpad, tam kde převládá vrstva romantická, film funguje dokonale. Adam Sandler je (jak šokující) sympatický a popravdě musím přiznat, že po skončení filmu mám pocit, že to bylo milé setkání právě a hlavně s ním... Příjemné a nečekané překvapení...

Francouzský krimi film postavený na tváři a charismatu Alaina Delona, který se sice v první půli docela slibně rozjíždí, ale v půli druhé se zvrtne tak, že z Delonovi postavy se stane pařížský John Rambo, který sejme hravě všechny nepřátele, byť jsou v obrovské přesile, a dokonce se do něj, stejně jako do Johna, na první pohled zamiluje místní o několik generací mladší dívka... Nejvtipnější je ta smrt při automobilové nehodě...to by možná ani sám John nezvládl...(Delon z ní vyvázne bez jediného škrábnutí, všem crash testům navzdory...) Delon je zkrátka bojovník... :-(

,,Však jsme to vyhráli..." ,,Jo" ,,Už musím jít pracovat." V jednom z nejlepších filmů americké kinematografie 70. let, v přesvědčivém sociálně-protiválečném snímku Lovec jelenů, je válka reflektována jako pouhá epizoda života, ovšem tak důležitá, že ovlivňuje kvalitu života samého. Válka v objektivizovaném pohledu - to je ta věc v hlavě, která lovci jelenů vychýlí zbraň v rozhodující fázi výstřelu, to je ruská ruleta se životem. Právě motivem ruské rulety se tenhle snímek proslavil a tento leitmotiv vinoucí se větší částí filmu sice odkazuje k ruskojazyčnému původu hlavních postav a jejich komunity, sociálně a především hodnotově však stojí k ruské ruletě v opozitu. Je to vlastně absurdní paradox - silně socializovaní a ukotvení hrdinové tohoto příběhu živící se manuální prací a tím si utvrzující hluboce fixovaný žebříček životních hodnot utápí sice svůj život v alkoholu, ale i přesto si ho velmi váží a cení si ho. K uspokojování svých potřeb nepotřebují praktiky dekadentních carských plukovníků znuděných životem. Ty k nim přinese až absurdní svět války negující dosavadní hodnoty a tříštící pevnou sociální kotvu jejich komunity. Jako jsou různé cesty k zobrazení života, jsou i různé způsoby filmového zobrazení války - někdo použije princip vizuálně otřásající (Apokalypsa), jiný autentizující (Četa), v Lovci jelenů je válka vylíčena spíše v psychologických dopadech na život a psychiku člověka. A všechny vyobrazení dohromady utvoří celistvý obraz hrůzy Vietnamu... Podobné filmy: Apokalypsa, Četa, Olověná vesta, Oběti války, Narozen 4. července, Nebe a země, Tábor tygrů

Šablonovitý sci-fi film cílený zřejmě na děti a prepubertální mládež, neboť staví na premisách toho, že malý chlapec a robot mohou být kamarádi a že i v hlubokém vesmíru můžete narazit na domácího mazlíčka... Zbytek jsou samá žánrová klišé.