Radek99

Nejpůsobivější a nejefektnější (bratři Coenové a Sylvain Chomet prominou) filmový příspěvek z povídkového snímku Paříži, miluji Tě. Tom Tykwer se vrací k experimentálnímu filmovému vyprávění a la Lola běží o život - famózní, chirurgicky přesný střih v neobvyklé klipové dynamice, cyklení linearity, práce s výraznou pointou, jednoduchý scénář...a to vše zhuštěno v kompresi pouhých 7 minut ... účinek je dechberoucí... Tvůrce, který osobitě žongluje s významy a rychlostí filmového času a formálními postupy videoklipu dosahuje maximálního efektu a účelnosti. Takhle vypadá postmoderní filmový tvar.

Velmi zajímavý dokument o americkém komiku Andy Kaufmanovi, kterého v našich končinách nejvíce proslavil biografický film Miloše Formana Muž na Měsíci, méně už jeho účinkování v seriálu Taxi (běžel kdysi v 90. letech v odpoledním programovém schématu Novy). Andy Kaufman je tak tedy pro neAmeričany osobou spíše neznámou a je skutečně paradoxem, že v USA jde svého druhu o ikonu alternativní zábavy. Kdo neviděl Formanův film, nechť zkusí zapátrat na Youtube a přehrát si nějaký ten Kaufmanův legendární gag...

Podle Poma se tu nemají používat žádné vulgarismy, tak žádný nepoužiju. Ale skoro bych v souvislosti s Esem chtěl...

Pěkný nápad. Průměrná komedie. Laciný humor. Nic moc zážitek.

Mike Newell má na filmové adaptace literárních předloh šťastnou ruku - prestižní Marquézovu Lásku za časů cholery asi netřeba připomínat, i když se původnímu literárnímu textu příliš nepřiblížila, Čarovným duben Elizabeth von Arnim se mu však podařilo nastartovat svou později tak úspěšnou režijní kariéru. Čarovný duben je zajímavě pojatá romantická story, v níž se prezentuje cosi z geografické sociologie - místo, na němž lidé žijí, ovlivňuje celou společnost. Vyhořelé vztahy odrážející konzervativní společnost počátku 20. století a zrcadlící se v deštivém londýnském počasí, vyhraněné volní jednání několika silných emancipujících se žen, které jsou uvězněné v pavučině dlouhodobého zkostnatělého manželství (Newell příznačně používá symbolické obrazové předěly detailů pavučin, kde je zachycen létavý - jinak volně poletující - hmyz...) a zprvu pudová, jen intuitivní snaha zmizet z tohoto světa, vykořenit se a odjet daleko odtud - to jsou pohnutky jarní (v mnoha významech toho slova) cesty do slunné Itálie, která již světu dala nejednu renesanci... Mike Newell natočil trochu rozvleklý, ale přesto skutečně příjemný, optimistický a milý film... Podobné filmy: Angličan, který vylezl na kopec (a slezl z hory), Láska za časů cholery

Jako učitel jazyka českého mám slabost pro svou mateřštinu, která tak lahodně zní tentokráte v severovýchodním nářečí... ,,Cák na to Barče?"

František je nudný...

Letní komedie. Dosti nadhodnocená. Ty karikatury bodrých Moravanů, podlých a snobských Pražáků či pravých vinařů jsou docela laciné... Ale jinak to plyne asi tak, jak to v ,,letní" nenáročné komedii plynout má... Bohužel se prý chystá i pokračování... Podobné filmy: Svatba na bitevním poli

Kdyby byly počítačové hry tak nudně amatérské jako tenhle pořad, asi by je nikdo (hlavně v poslední době) nehrál...

Patrná inspirace v osudech pověstného Giacoma Casanovi, kterého si jakožto stárnoucí legendu povolal na zámek Duchcov Albrecht z Valdštejna a on tu pobyl 14 let jako hraběcí knihovník , přičemž dobrotivost Valdštejnova, který Casanovu chtěl ochránit před bouřemi doby, se zhmotnila a zúročila v sepsání Casanovových pamětí a nejznámějších knih ... a jako ozvěna i v mnohoznačném románu Vladislava Vančury. Ten však modifikovanou postavu Casanovi umně zakomponoval do svého vyprávění a vytvořil postavu knihovníka Spery, člověka přízemně mdlého a lidsky směšného (jakým možná byl Casanova reálně). Literární rozměr Casanovův přenesl na postavu knížete Alexeje, který se stává symbolem starých časů - ovšem i on je postava podivuhodná a spíše pofidérní, ,,prášilovská", kterážto nejlépe ilustruje známý mýtus o zlatých starých časech, které ovšem při bližším zkoumání nejsou příliš rozdílné od těch nynějších... To ovšem nesnižuje Vančurovu kritiku prvorepublikových poměrů, kdy skutečné aristokraty ducha nahrazují lidé jako novodobý zbohatlík Stoklasa či advokát Pustina (všimněte si výstižně popisných jmen). Agrární rozměr první republiky dnes hodně zastínil mýtus o Masarykovské republice coby jediné demokracii střední Evropy, ale Vančura dobře vnímal dobové reálie, který tenhle obraz bezchybné demokracie trochu upřesňují. Jestli něco končilo, byl to jistě konec nostalgický (c&k monarchie přece jen reprezentuje předlouhou epochu naší národní historie), Vančura (ne nadarmo byl vyloučen z komunistické strany) v něm jako přesvědčený levicový intelektuál viděl i věci pro modernu zapovězené. Konec starých časů, nástup suverénních národnostních států, konec vln národního obrození, nástup moderny v umění a moderní doby v civilizačním toku. Kníže Alexej je krásná postava a je příjemné u ní snít...je to však smutné snění... Zřejmý je i Menzelův příklon k adaptaci právě této literární látky - konec 80. let 20. století byl ve střední Evropě také výše zmiňovaným a popisovaným koncem starých časů, což Jiří Menzel geniálně postihl. Komunistický režim se udržoval již jen silou historické kinetiky a ve vzduchu bylo již cítit cosi nové. Byl to ostatně zlom i pro naši národní kinematografii, končila velká éra československého filmu, který ve svých nejsvětlejších momentech dosáhl světových rozměrů... Pomalu je čas loučit se s filmovým studiem na Barrandově, na který jednou (brzy) přijdou Stoklasové a Pustinové z televize Nova... Jiří Menzel intuitivně vycítil graviditu doby a natočil symbolicky usazený film - poctu světu, který možná ani nebyl tak úžasný, jakým ho někdo chtěl vidět...cítíte tu paralelu k našemu bývalému komunistickému státu? To dělá velké umělce velkými... ,,Pane Charousek, lidem, jako jste vy, patří budoucnost..."