Radek99

Asi nejsilnější filmové dílo, které kdy bylo natočeno o ženském údělu v patriarchálním světě... Jane Campion už nikdy nenatočila tak vynikající (a slovy jen těžko vystihnutelný) film... Film, který popisuje ženskou duši...a nemluví o ní ani tak svým (byť převelice silným) příběhem, ale především hudbou... V případě Piana skutečně nelze nezmínit emocionálně strhující a v pravém smyslu toho slova KRÁSNOU hudbu Michaela Nymana... K čemu tu Jane Campion vlastně odkazuje? Je v obecném povědomí, že Platón ve svém hierarchickém systému idejí na jeho samý vrchol dosadil právě ideu hudby... Hudební složka jako emotikon filmového snímku. Piano - hudební nástroj - symbol - atribut - nádherný a hluboký film...

Jedna z mála českých generačních komedií... A Petr Zelenka je geniální scénárista! ,,Co je to za město? To je Dubrovník?" :-)

Jestli má nějaký film nálepku kontroverzní, a mnohdy je to pouze reklamní tahák, pak Fahrenheit 9/11 ji má skutečně právem. Co už může být více kontroverzní, než dokument, který záměrně manipuluje a používá prvky propagandy a nepokryté mediální manipulace. Jenže otázka zní: Kdyby byl natočen jinak, korektně, vzbudil by takový rozruch a dostal by se k divákům takřka po celém světě? Jinými slovy: Dá se v dnešní době, kdy mediální manipulace je zcela běžnou praxí a propaganda je primárním nástrojem každé politické moci, a to nejen totalitní, ale i té legitimní a demokraticky zvolené, bojovat vůbec ještě jinak, než používáním těch samých zbraní? Bojím se, že ne... I proto nereflektuji manipulativní ,,dokumenty" Michaela Moore jako propagandistické a nesrovnávám je s díly totalitním režimům poplatných tvůrců, ale akceptuji jeho kontroverzní tvůrčí metody, ať už jsou jakkoliv sporné. Nutno totiž veškeré věci hodnotit v kontextu, ve kterých vznikly... Všechny premisy týkající se filmu a tvůrce jsou totiž předem jasné - Moore je vyhraněně levicově orientovaný a nemá rád svého prezidenta George Bushe. O tom je tenhle film především. Konspirační teorie v něm nastíněné jsou pak jen třešničkou na dortu. Má hlavní výhrada je, že tohle je na téma filmu v podstatě velmi málo, i když je to ,,málo" velmi umně a sugestivně natočené. Michael Moore je skutečně profesionál...a to velmi nadaný, schopný a talentovaný profesionál a vynikající filmař. Tenhle film se mi z jeho filmů líbil ale kvůli výše řečenému zdaleka nejméně, jelikož si z něho nemám příliš co vzít - nejsem ani americký divák (celý dokument je vlastně pouze silným příspěvkem do vnitropolitické diskuze Spojených států), ani francouzský intelektuál bytostně nesnášející Ameriku coby odvěkého rivala na poli světové velmoci, která Francii o dominantní postavení zřejmě jednou provždy připravila (motivace pro ocenění v Cannes). Fahrenheit 9/11 by tak mohl být zajímavý hlavně rastrem svého názvu, ale magické datum, které v USA roztavilo osobní občanskou svobodu, se z filmu samého významově někam vytratilo a převálcovala ho monotónní antibushovská agitace...

Dokonale mystifikující film stojící na pomezí sci-fi a psychologického dramatu. Velmi chytře napsaný scénář, neboť každá interpretace je možná... A samozřejmě Kevin Spacey na vrcholu své herecké slávy... Podobné filmy: Pozemšťan

Filmová adaptace strhující stejnojmenné Styronovy knihy je jednou z nejsilnějších reflexí zvěrstev 2. světové války. Jak absurdně zrůdný byl nacistický odosobněný systém likvidace všech lidí neárijské rasy, v němž byl člověk stavěn před nevyhnutelnost takovéto volby. Onen člověk (žena, matka) zhmotněný určitě životním (a Oskarovým) hereckým výkonem Meryl Streepové, jejíž polština, němčina i slovanský přízvuk v angličtině, jakož i celá postava Polky přeživší peklo Osvětimi, byl tak sugestivní, že jsem si po skončení filmu na internetu hledal, zda má slovanské předky. Prý ale nemá... Alan J. Pakula natočil skutečně sugestivní psychologický film, který má svou svébytnou (a rovnocennou) pozici po boku knižní předlohy. I když jsou oproti Styronově románu-obžalobě celkem logicky některá místa redukována (nejvíce jsem jako divák postrádal opodstatnění a osvětlení pragmaticky motivovaného kalkulu při osudové volbě), samostatný snímek je natolik nosný a konzistentní, že je třeba jen jediné - neustále si ho pro výstrahu připomínat...

Filmový kult devadesátých let...a jelikož jsem ta léta fyzicky zažil, mohu subjektivně mluvit o filmovém Zjevení... (ten zážitek je ale do jisté míry nepřenosný...) Aneb jedna z prvních filmových zpráv o totálním úpadku západní společnosti... Podobné filmy: Requiem za sen, Strach a hnus v Las Vegas, Šňup, Acid House, Ex Drummer

Povídkový film, který volně spojuje lokace New Yorku a ve kterém se sešli tři velikáni současné americké režie. Především pak příspěvek Woodyho Allena je brilantní... Podobné filmy: Láska ve městě, Paříži, miluji Tě, Noc na Zemi, Boccaccio '70

Jestli někdo v mých očích očistil béčkový sci-fi film, pak to byl právě M. Night Shyamalan se svým znamením. Ta hutná atmosféra a stupňování napětí...až šel mráz po zádech... Jak to v tomhle žánru bývá, vše stojí a padá se scénářem, který Shyamalanovi funguje na výbornou. Výborné sci-fi s nádechem nálady 50. let... Podobné filmy: Mlha, Invaze, Monstrum, Válka světů

Film - Zjevení. Kdo nezažil v realitě roku 1999, nepochopí... Tomuto lze říkat zcela ojedinělý celovečerní filmový debut! Saša Gedeon zaujal už svým hodinovým predebutem Indiánské léto a jasně naznačil svou orientaci na odkaz tzv. České nové vlny, Návratem idiota šel ale trochu dál a ukázal cestu, po které by česká kinematografie mohla znovu dojít až do Evropy, totiž reflexí a rozvíjením velkých příběhů východoevropské, respektive ruské literatury, kterou tu díky slovanské vzájemnosti a kulturnímu propojení (zapříčiněnému bohužel i vlivem vztyčení železné opony) cítíme a reflektujeme nějak jinak a zjevně hlouběji, než lidé na západě Evropy (o deset let později se po téže cestě vydal i Petr Zelenka a znovu byl zjevně hodně úspěšný...nemluvě o tom, že svět českého divadla tuto cestu objevil již dávno...viz Leoš Suchařípa, Petr Lébl a Divadlo Na Zábradlí atd.). Gedeonovo rozvíjení charakteru a postavy Dostojevského knížete Myškina se zcela určitě dotklo čehosi hlubšího, co se týká lidských archetypů a charakterových povah některých z nás, každopádně vjem je to hodně univerzální, Idiot (zvlášť v kontemplativním podání Pavla Lišky) přicházející odnikud a nesoucí si v sobě čistotu nepopsané tabulky odzbrojuje, Gedeon znovu použil svůj oblíbený motiv kolejí a vlaku, tedy cesty a v tomto podání cesty spojené s nějakou nostalgií (osobně si cestování vlakem spojuji s nostalgií po létě dětských prázdnin), znovu je tu do jisté míry akcentována spíše nedějovost a celý dramatický oblouk je záměrně upozaďován. Přičteme-li skutečně nádherný hudební doprovod a schopnost (či spíše instinkt) pana režiséra obsadit typově přesné, byť začínající a neokoukané tváře (Pavla Lišku jsem již zmiňoval, jeho Idiot je první velká filmová role a dá se říci, že Saša Gedeon vlastně tímto obsazením moduloval celou pozdější uměleckou dráhu dotyčného herce, navíc svedl společně před kameru tandem Aňa Geislerová a Tatiana Vilhelmová a v podstatě předurčil jejich herecké a vlastně i životní souznění atd.), vychází nám skutečně mimořádný divácký zážitek a v kontextu české porevoluční kinematografie jeden z jejich úhelných snímků.

Silně nostalgická postmoderní ozvěna České nové vlny a černobílých 60. let. Morávek pojmenovává něco, co většina českých filmařů ignoruje, totiž prázdnotu životů nejen současných Brňanů, ale i Moravanů, Čechů a Evropanů, dělá to ovšem tou nejchytřejší možnou cestou, tedy vypíchnutím absurdního a komického. Nuda v Brně, spolu s Tycovým Vojtěchem, řečeným sirotkem a Reifovou Postelí, tvoří triumvirát výjimečných filmových retro stylizací, kterým se jako jediným podařilo ve 21. století vyvolat ducha a atmosféru legendární české nové vlny šedesátých let, tedy toho nejlepšího, co česká kinematografie kdy zažila...