choze

Poprvé jsem se od toho nedokázal odtrhnout, podruhé moc nechápu, co jsem na tom poprvé viděl. Atmosféra ticha před bouří by se sice (hlavně kvůli hudbě) dala krájet a má to skvělé herce a hudbu, ale o čem že to vlastně je?

Dvojka bohužel přišla o většinu původního hereckého ansámblu a žádný z náhradníků není adekvátní. Jinak tu máme mix telenovelózních zvratů typu "jsem tvůj otec" (Kitaně se vrátí mrtvá matka, objeví se Subzerův hodný bratr a dozvíme se něco "šokujícího" i o Raydenově rodinném zázemí), těžkotonážně debilních a nechtěně komických dialogů, zoufalých pokusů o psychologii postav (všechny postavy trpí komplexy méněcennosti) a hláškování a céčkových triků a akčních scén. V druhé, podstatně méně akční polovině trochu nudné, ale celkově velmi zábavný trash s náběhem na kultovní statut pro svou neuvěřitelnou demenci a diletantství, který mě naučil, že kopat do lidí ležících na zemi je super. A to jsem zapomněl na skvělý titulní song a Fire od Scooter. A ty dva geniální roboty. Pokud se vám stýská po Želvách Ninja nebo Power Rangers - Mortal Kombat 2 je tu pro vás.

Zdá se mi jako by uplynula celá století od dob, kdy Steven točil takové pecky jako PŘEPADENÍ 2. Nemůžete tvrdit, že máte rádi akční filmy nebo Seagala a nezbožňovat tuhle nadupanou jízdu plnou zlámaných kostí a vazů, vrtulníků a hummerů, aut přeskakujících vlaky a vlaků projíždějících sebou navzájem, stealthů ničených v letu satelitem pro podzemní útoky, zábavných hlášek ("CASEY KURVA RYBACK!", "MYŠLENÍ JE MATKA OMYLU, KÁMO.", "JEŠTĚ NĚKDO SI MYSLÍ, ŽE JSEM TO POSRAL?", "SAKRA, ZNIČILS MI BUNDU."), zavilých teroristických xichtů, fešných kočiček a se zábavně přehrávajícím technokratickým záporákem a jeho military gorilou s kamenným xichtem a sekáčkem na maso. A s Poledourisovou mocnou hudbou! Škoda, že nadupané je to až od půlky a v té první Steven zabije pouhé dva teroristy, taky prostředí vlaku není tak wow jako byla minule letadlová loď... I tak se ale každý ignorant, který dal téhle akční pecce méně jak tři hvězdičky, u mě přihlásí o seagalovského buráka. Moje nejoblíbenější seagalovka.

„V AMERICE DOCHÁZÍ K VLOUPÁNÍ KAŽDÝCH 11 SEKUND, K OZBROJENÉMU PŘEPADENÍ KAŽDÝCH 65 MINUT, K NÁSILNÉMU ZLOČINU KAŽDÝCH 25 SEKUND, K VRAŽDĚ KAŽDÝCH 24 MINUT A KE ZNÁSILNĚNÍ 250KRÁT DENNĚ,“ oznamuje v úvodu Stallonova nového filmu deviantně sípající hlas než ho přeruší výstřel z Coltu ráže 45 s královskou kobrou na slonovinové rukojeti. Kolem vyděšených zákazníků krčících se pod regály se zeleninou projde pomalu muž v černém, držící kouřící brokovnici a hledající horečnatýma očima svůj příští terč. „Vzdej se a nic se ti nestane,“ doléhá zvenčí do vánočně vyzdobeného supermarketu hlas policejního vyjednavače. Ale takhle tuhle hru losangelský anděl smrti, detektiv Marion Cobretti přezdívaný Cobra, pozorující psychopatického zabijáka mezerou mezi vyrovnanými lahvemi, nehraje. „Jsi choroba a já ji léčím,“ vyvádí vzápětí šíleného střelce z jeho blouznivého snu o vlastní nadřazenosti střelou ze své famózní zbraně. Když jedna z přítomných novinářských hyen zpochybní jeho metodu, přistrčí jí hlavu k mrtvole fanatikem zastřeleného chlapce. --- Smrtelnou úzkost ze života v moderním americkém velkoměstě vystaveném napospas zběsilosti zločinců sugestivně evokuje drsný akční thriller Cobra (1985), u kterého se po druhém Rambovi Stallone znovu schází s režisérem Georgem Panem Cosmatosem. Stallonův nesmlouvavý detektiv, se sirkou v koutku úst a svým „Tady končí zákon a já začínám“ na rtech, se v něm noří hluboko do špíny ulice, mezi feťáky, prostitutky a houmlesy, aby našel a zlikvidoval bizarní kult sekerami vyzbrojených zbloudilých stoupenců Darwinova učení o přežití nejsilnějších. Plus ochránil křehkou fotomodelku Ingrid (Brigitte Nielsen), která má být jejich další obětí. Výsledkem je hutný, ale až komiksově plochý film nastavující v červenomodré záři neónové reklamy na Pepsi-Colu zrcadlovky prohnilé západní civilizaci. (toliko z mé absolventské práce o Sylvesteru Stallonovi) P.S.: Pro zajímavost, Cobra byla natočena podle románu Fair Game Pauly Gosling, kterým se inspiroval i stejnojmenný film z roku 1995 s Williamem Baldwinem a Cindy Crawford (u nás pod názvem Jako štvaná zvěř) a Stallone tu prodal několik svých nápadů, které mu při vylepšování scénáře Policajta z Beverly Hills (ve kterém měl původně hrát hlavní roli) studio pro jejich nákladnost zamítlo.

Poslední akční hrdina, 85 milionová parodie akčních filmů od klasiků žánru Shane Blacka a Johna McTiernana, měl být dárek pro žánrové fanoušky, podobně jako později Vřískot pro fanoušky hororů. Oba filmy nakládají s klasickými klišé typickými pro jejich žánry podobným způsobem (postavy je znají a podle toho se zařizují), ale narozdíl od úspěšného Vřískotu, který je i bez všech odkazů a citací solidním hororem (a byl podstatně levnější a nemusel v kinech čelit smrtelné konkurenci v podobě Jurského parku), propadlý Hrdina bez nich jako akční film neobstojí. Navíc je místy až příliš infantilní a přitažený za vlasy (ano teď mluvím o té animované kočce-detektivovi) - Danny se měl dostat jen do konkrétního akčního filmu a ne do filmového světa obecně, kde se potkávají postavy ze všech možných titulů všech možných žánrů (i když to zní zajímavě a poutač se Slyem jako terminátorem pobavil). Každopádně pro akční fandy je tenhle guláš klišé, citací, cameo rolí, vtipných dialogů a hlášek a bláznivé akce povinnost. Jinak ty narážky na umění jako Hamlet Arnold nebo Bergmanova Sedmá pečeť (v podání Iana McKellena) se sice mohou zdát křečovité, ale na druhou stranu, ve dvanácti jsem přesně takhle zjednodušeně filmy vnímal - kde se nezabíjelo ve velkém, to bylo umění a pryč od něj. Jo a ten skvělý záporák Charles Dance! "Právě jsem někoho zabil! A úmyslně!"

Třetí Pátek jsem viděl poprvé v polovině devadesátek na ORF1 s podtitulem Und wieder ist Freitag dreizehn. V rámci série je památný tím, že Jason v polovině děje poprvé nafasuje svou ikonickou masku (kdo to vymyslel, je bez prdele génius, ta maska mu fakt sekne) a že byl stejně jako o rok mladší trojky Čelistí a Amityville natočen ve 3D. Takže se připravte na spoustu vražedných nástrojů (prim hrají tentokrát vidle) zabodávaných do kamery nebo v detailu trčících z těl obětí, nemluvě o chuťovce "Jason rozmáčkne týpkovi hlavu a z té vyletí oko do kinosálu". Jinak trojka patří se čtyřkou a sedmičkou, kterou jsem z celé série viděl jako první, k mým nejoblíbenějším dílům, je tu solidní bodycount, pěkný holky i pár fajn mordů (Jason sekne kluka chodícího po rukou mačetou do rozkroku) a vrátil se i Volkswagen brouk ze dvojky :) I když dneska už je to na mě moc zdlouhavé a přiblblé a třetí hvězdičku dávám z čiré nostalgie. V závěru se dočkáte parafráze kultovní závěrečné scény z jedničky - dívka se ráno po masakru probouzí v kánoi na jezeře a...

Ve trojce si Jackie jako Kevin udělá výlet do komunistické Číny, kde dostane rovnocennou parťačku v podání skvělé Michelle Yeoh, která Jackieho docela zastiňuje. Samozřejmě nechybí nikdo z původního obsazení (Maggie Cheung jako Kevinova snoubenka May, Bill Tung jako Kevinův nadřízený strýček) a po pomalejším rozjezdu (tentokrát chybí nějaká úvodní akce nebo aspoň sestřih předchozího dílu) člověka čeká tradiční nálož bojového chaosu a žlutého humoru a velké finále zpátky v Hongkongu s helikoptérou a vlakem (s ozvuky Jackieho oblíbeného Friga na mašině).

Slušné pokračování. Podobně jako Rocky začíná sestřihem předchozího dílu, což je fajn, stejně jako následné zjištění, že Kevin byl za bordel, který minule nadělal při nahánění Kua, degradován k dopravákům. Ku se ale vrací z vězení a obtěžuje Kevina i jeho přítelkyni a Kevin musí řešit nový případ vyděračských bombových útoků... V HK filmech sice o exploze nikdy nebyla nouze, ale oproti Hollywoodu nebyly tak efektně natočené. Naštěstí se tu najde i dost tradičně dobrých bitek a žlutého, groteskově-pubertálního humoru. Jak vidno ze závěrečných titulků, Jackie při natáčení opět schytal svoje.

"DIVIL BY SES, CO S NORMÁLNÍM ČLOVĚKEM UDĚLÁ NENORMÁLNÍ DOBA." Film o strachu zasetém mezi lidi a deformujícím je k nepoznání. Hřebejk výrazně zvážněl, ale vtip s dojemnými okamžiky mixuje stejně mistrně jako v PELÍŠCÍCH a herci jsou opět perfektní, zejména Jaroslav Dušek, který se konečně dostává do popředí. Zajímavý pohled na Němce, prezentované jako oběti sebe sama. Ale ty rozmazané sekvence mě serou.

"Měla jsem sen, ale probudila jsem se. A teď ten sen nenávidím." De Palmův a Pacinův komorní melancholický přídavek/alternativní doslov a zároveň protipól k Zjizvené tváři (z níž se tu mihne několik herců), který narozdíl od ní nevypráví o cestě přes mrtvoly, ale o cestě od mrtvol a tu neprovází paranoia mocných, ale smutný fakt, že v téhle branži opravdu nemůžete nikomu věřit a vaše zásadovost a víra v přátelství, loajalitu či čest vás stáhne dolů. Opět výborný Pacinův výkon (když jsem film viděl poprvé v pubertě, Carlito mě uhranul a chtěl jsem být jako on, odsud také černý kožený kabát v mém šatníku) a stejně tak výkon Seana Penna. V době svého uvedení kritika film nedocenila a nevedl si moc dobře ani v kinech, o to většímu zájmu se ale těšil na videu. Lahůdková gangsterka se srdíčkem.