choze

Prostřední díl Leoneho dolarové trilogie stojí o třídu a hvězdičku výš než díl první. Hračičkovský spaghetti western staví hlavně na dobře napsaných hlavních postavách soupeřících bounty hunterů a záporáka a charizmatických hereckých výkonech jejich představitelů (ale také na důvtipně stručně charakterizovaných vedlejších komických postavičkách jako jsou domací v hotelu nebo Eastwoodův informátor), dále na Morriconeho geniální hudbě a precizní a stylové Leoneho režii vršící na sebe pečlivě vypiplané scény.

Poctivé tři hvězdy, které ale obchází výrazný odér promarněné příležitosti.

Od Wynorského Souboje se smrtí jsem neviděl tak zábavný trash. Doslova smršť chtěně i nechtěně vtipných dialogů, hlášek a hereckých výkonů, ale taky záplava béčkových nápadů a akčních scén, které nezapřou, že film dělala partička kaskadérů, která se chtěla předvést (hrdina na střeše auta popojíždějícího sem a tam). A hrdina dostane v průběhu filmu neskutečnou nakládačku. Moje oblíbená scéna je jak padouch umístí svázanou dcerku hrdinovy přítelkyně na nafukovací člun doprostřed bazénu a pak ten člun propíchne a hrdina musí jeho poskoky přeprat dřív než holčička utone. Kaskadér Sean Donahue je neherec od boha. Můj nejoblíbenější dialog: „Jak se jmenuješ?“ - „Šmoula.“ - „Šmoula? Moc hezký. Jako z komiksu.“ - „S komiksy nemám nic společnýho. Jsou legrační a to já nejsem.“ - „Promiň, Šmoulo, promiň. V komiksech jsou i hrdinové, třeba Superman.“ - „Kuš! Zmlkni! Už mi je nikdy nepřipomínej! Pochopíš už to, krávo?“

"Říkal jsem vám to - žádnej ohňostroj." Cronenberg (respektive Burroughs v Naked lunch) přišel s námětem stejně revolučním jako Romerovy zombies a ačkoliv ho zpracoval docela efektně, zůstal jen na půli cesty (a nemyslím si, že by to byla otázka peněz). Neupírám mu řadu opravdu povedených scén a chuťovek (explodující hlava, skenování počítače po telefonu připomínající Matrix, závěrečný telepatický souboj), ale nemůžu mu odpustit, že při skenování zůstává vždy na povrchu a ukazuje nám jen xichtící se a deformující se scannery namísto toho, aby nás vzal dovnitř do jejich mysli. Taky jsem nepochopil proč Revok pořád posílá na kladné scannery svoje poskoky s puškama, aby je postříleli - scanneři snad mají zabíjet pomocí telepatie, ne? I když je fakt, že Cameron z nich měl být nejsilnější...

Vzpomínám, jak jsme na základce s oblibou fantazírovali o tom, jak se ve škole musíme bránit proti nějakému útoku zvenčí. Zvláštní, že nás nikdy nenapadlo něco tak logického jako svařit si malý opancéřovaný vůz a ten pak tlačit proti útočníkům (kteří po sobě likvidují stopy kyselinou). Proč asi? Asi proto, že je to kokotina, stejně jako celý MASAKR. Dementní a nudný scénář, všechny postavy nehorázně otravné, speciálně pak hlavní záporák a akční scény prachbídné.

Průměrný evropský koprodukční příspěvek vlně katastrofických filmů 70. let v Pontiho produkci, Cosmatosově režii a s Goldsmithovou hudbou. Sice je překvapivě komorní a nesází na efekty, jinak ale tradičně láká na hvězdné obsazení a nevynechá snad jediné myslitelné žánrové klišé. Proměna sobeckého hrdiny ve spasitele, v krizové situaci obnovený milostný vztah, zlá byrokratická armáda, policajt musející spolupracovat se zločincem, dítě, pes... I když by to mohlo být kratší, svižnější i akčnější, je to řemeslně natočeno, slušně napínavé a místy dojemné (děda, co se při cestě do izolačního tábora rozpomene na léta strávená v koncentráku) a při finální scéně pádu vlaku z mostu (vyrobeného Gustavem Eiffelem), kdy vidíme jak se sešrotuje jedno kupé s lidmi uvnitř nebo jak jedním cestujícím proletí traverza, člověku zatrne. Rozesmál mě prostřih z vlaku řítícího se od záhuby na Lancastera umývajícího si (nad ním) ruce a jakkoli jsem nikdy neměl a nemám rád Martina Sheena, tady se mi mladý a ohárovaný líbil.

Vow. Tak takhle se vstupuje do Hollywoodu - ještě před skvělými body-bag úvodními titulky necháte dvě akční hvězdy, aby se navzájem postřílely. Taky bych vypíchl výživnou scénu s nepříčetným Lundgrenem v hypermarketu, kam působivě zavleče válečné šílenství. Zbytek je bohužel jen velmi příjemně brutální (náhrdelník z uší, průstřel oka, jehla prorvaná tváří) a lehkonoze zrežírovaný akční sci-fi popcorn s četnými a dobrými akčními scénami, které ale nijak neutkví stejně jako příběh kombinující TERMINÁTORY (útěk ženy a jejího ochránce před robotem, podobná likvidace záporáka jako v jedničce, robot proti robotovi), ROBOCOPA (robotizování a nové využití zabitého v akci, vzpomínky na život předtím) a kdovíco ještě. Prvoplánové fórky jsou tradičně orientované na ženy (van Dammův exhibicionismus) a na děti a noční finále jeden na jednoho na venkově po předchozím akčním ohňostroji poněkud zklame.

Jedno z nejhorších pokračování všech dob. Na jedničce jsem byl v kině dvakrát v jednom týdnu a strašně se pak těšil na dvojku, která se podle logiky čtrnáctiletého kluka - pokud chtěla překonat jedničku - musela jistě odehrávat v dvoupatrovém autobuse :) Dvojka, natočená podle scénáře původně určeného pro třetí Smrtonosnou past, je předražené těžkopádné monstrum, které se tupě drží schématu jedničky, přičemž střídání vertikálního (výtah), horizontálního (bus) a horizontálně-vertikálního pohybu (metro vyjíždějící z podzemí na ulici) nahrazuje střídáním terénu (země, voda vzduch). Stejně jako originál i ji v podstatě tvoří tři akční scény - úvodní originální a nervydrásající akci s výtahem nahradila naprosto fádní honička motorky s dodávkou, autobus vystřídala loď (kterou je narozdíl od busu naopak nutné za každou cenu zpomalit) a nastavovaný závěr s metrem zase nastavovaný závěr s nudnou honičkou motorového člunu se vznášedlem. Plus opět jeden zahořklý padouch, který chce napravit na sobě spáchanou křivdu, hrdina vydávající se v jednu chvíli pod inkriminovaný dopravní prostředek a camea velitele zásahovky a černocha, kterému Keanu zlikvidoval dveře u auta. Na místo tvrdého poldy Keanu Reevese nastupuje vdavkůchtivý hoša Jason Patric, postava Sandry Bullock je tu zcela zbytečná a navíc je za úplnou hlupačku a Willem Defoe záporáka nemile odflákl. Dokonce i ti řadoví cestující, co na lodi uvíznou, jsou oproti těm z autobusu nesympatičtí a otravní a de facto až do chvíle, kdy nad neovladatelnou lodí vyjde slunce, je film o ničem. Ale nad masivním katastrofickým závěrem s vyhýbáním se tankeru (tomu říkám tělo na tělo), o jehož silně počítačovou explozi ale nakonec stejně nepřijdete (miluju Hollywood), a vjezdem do přístavu musí zaplesat srdce každého kluka.

Od taliánů jsem zvyklej na hrozný levňoučký vykradačský šroty, zrovna nedávno jsem si dal BLACK COBRU taky s Fredem Williamsonem a byl to děs, takže mi u nečekaně slušného VLAKU spadla čelist a chvíli jsem ji nemohl najít. Jak už bylo řečeno, i tady se krade ze všeho možného (námět s dezertéry z TUCTU ŠPINAVCů, jízda na motorce z VELKÉHO ÚTĚKU aj.), ale co je důležité, jsou tu vidět prachy. Tedy s výjimkou závěrečné exploze vlaku a nádraží, kdy legračně nadskakuje deska s miniaturami a mamutí plameny moc nekorespondují s velikostí ruin a trosek, ale to vem čert. Scénář i režie jsou správně lehkonohé, postavy barvité a sympatické, akce je hodně a je osvěžujícně brutální (náckové jsou koseni po desítkách) a krvavá a počítá se i to, že hrdinové omylem zmasí jednotku vlastních a že se většina z nich konce filmu nedožije. Mimochodem Tarantino už roky žvaní o tom, že natočí film stejného jména a taky z druhé světové...

Tuším první kung fu film, co jsem kdy viděl. Výpravný HK dobrodružný sci-fi film na motivy série čínských románů od Ngai Honga o dobrodruhu Wai Si-lem (poangličtěně Wiselym) pořízený za západoněmecké peníze. Exotické lokace, početné a kvalitní kung fu bitky a honičky (vryla se mi do paměti hlavně loupež perly v kláštěře a následný únik plus honička auta s motorkami), humor, půvabná Asiatka... Když jsem to někdy na přelomu 80. a 90. let viděl v televizi poprvé, měl jsem oči navrch hlavy a i dnes je to mile naivní a svižná akční podívaná s výbornými nápady (původ perly, pohyblivý písek). Film režíroval představitel podrazáckého Davida, multitalentovaný Teddy Robin Kwan, v roli hongkonského mafiána se představil Lung Ti, známý z LEPŠÍCH ZÍTŘKů.