mira.l

Naprosto průměrný film, tři hvězdičky, třetí za ten karavan. Je vidět, že když se vezme plejáda slavných herců (já nějak nechápu, co na tý J. Aniston všichni vidí), nemusí z toho zákonitě vyjít něco mimořádnýho. Skoro celou první půlku mi to připadalo jako docela slušnej chaos, o ničem, pno zbytečných řečí a vaty. Pak se to trochu rozjelo, ale celkový dojem to už nikterak nevylepšilo. Zpočátku naprosto odpudivá prkenná teleshoppingová role J. Roberts dostala aspoň trochu smysl, i když poněkud násilně naroubovanej, až ke konci, kdy se nám to vůbec všechno krásně uzavřelo, vzalo, po letech shledalo, zaháčkovalo, a jistě jsou štěstím bez sebe dodnes.

A což o to, ženský to byly hezký, takový exotický, o něco méně Lisa Ray coby Miriam, o něco víc Sheetal Sheth coby Amina (mmch Indka není ani jedna), ale i když to v J. Africe v 50. letech nebylo asi jednoduchý (což nebylo jistě ani v USA v 60tých - viz Černobílý svět), tak mi to přišlo nějaký takový ... divný. Že se film odehrávající se v J. Africe bude věnovat zrovna Indům, jsem nečekal a moc nechápal, v těch rodinách Aminy i Miriam, resp. jejího manžela, jsem se trochu ztrácel, a konec byl taky takový nemastný, neslaný, do ztracena. Miriam přijímá na několik dnů v týdnu místo v kavárně Aminy, a co bylo dál? No, vlastně coby, vzhledem k době a místu konání asi nic. Na druhou stranu po vizuelní stránce se na to koukalo pěkně, ač teda lesbický to opravdu bylo jen velmi mnoho tuze málo. Takové slušné tři lesbičky. E-e, co to kecám, hvězdičky.

Co tohle do prdele bylo?!? Hodina a půl kvákání o nějakým dědictví v podobě matlanic, skicáků s ještě většíma matlanicema, nábytku, rozbitý sošce v igelitovým sáčku, sem tam přerušená časově docela nelogickým střihem měla znamenat jako co?? To, že když se sejde několik sourozenců a řeší dědictví po (pra)rodičích konkrétně v podobě domu, končí to ve většině případů prodejem nemovitosti, to snad není nic novýho... A když už jsem přemýšlel o tom, jestli tam aspoň tu jednu hvězdičku za něco dám, tak to celý skončí přípravama na nějakou puberťáckou párty v domě po babičce, který má být dávno prodanej?? E-ee?? Co mi uniklo??

Postarší agent CIA, takový skorosuperman, kterého neskolí nic, zároveň otec dcery, kterou skoro nezná, a aby toho nebylo jó málo, tak do toho zjistí, že mu zbývá pár týdnů, maximálně měsíců, anžto je na smrt nemocný. Hmmm. A co s tím? No pošleme ho zlikvidovat do Paříže jednoho holohlavýho Fantomase a pár chlápků s ním, když už, tak ať to stojí za to. Vždyť on vlastně nemá co ztratit a když o něj přijdem, tak se zasejc tak moc neděje. A tu nám na scénu vstupuje neméně neohrožená blonďatá, později tmavovlasá roštěnka, pardon, agentka, která je snad ještě lepší než náš neohrožený (na životě ohrožený) adžent. A aby ho nějak motivovala, tak mu dá .... ale vážení, na co myslíte??? Dá mu zázračnou medicínu, která ho po několika dávkách zázračně zřejmě vyléčí. Ovšem musí se k tomu slopat kvalitní vodéééčka, páč jinak je z toho pěkná motolice, což není úplně ideální, když máte prst na spoušti a chystáte se někoho poslat do věčných lovišť. No a na spooooustu mrtvol, výstřelů, honiček, zdemolovaných (nejen) aut, umělé krve a opravdu, ale vopravdu ultrameganapínavých okamžiků je zaděláno. A už dost. Víc jak dvě * to ode mně nedostane, a z nich je valná část za Hailee Steinfeld a Amber Heard, jejíž role takové šedé eminence a supervizora nad stárnoucím detektivem byla sice spíš humorná, ale uznávám, bylo to to lepší, na co se tu dalo koukat. Koneckonců, jezdilo, střílelo se v Paříži, tak přece naturalizovaná Američanka nemůže vypadat jako šupák, ne? Nevim, nevim, já asi na tyhle akční ptákoviny fakt nejsem.

Když jsem to pustil, prvních pár (no asi 15) minut jsem si říkal "do kelu, co jsem to zase stáh za americkou teen hovadinu"? A nakonec... je to vlastně blbost pro puberťáky a tak ... nakonec dávám slušné čtyři *:). Já teda americkému fotbalu nebo co to tam hrajou nerozumím ani za mák, nevím, co na tom ti Amíci mají, stejně jako na baseballu, smysl roztleskávaček na těch akcích mi taky uniká, takže nějak moc nechápu, proč jsou do takových soutěží roztleskávaček tak zažraný. Tak jsem to bral první minuty jako nutné zlo, že to teda dokoukám. Postupně jsem tomu přicházel na chuť, je to jeden z těch U.S. filmů, kde té trapnosti zase tolik není, postupně převáží komediální stránka se slušnými hláškami. A koneckonců... no ano, jsem chlap, takže se hezky koukalo na to množství mladých holek, proč to nepřiznat. I když mě tady mnohem víc než všechny jiné potěšila Sarah Roemer, te(e)n její kukuč...:). Nečekaně mi docela sedla i ústřední pánská dvojice. A v neposlední řadě musím uznat, že na ty scény ze soutěže v závěru se koukalo taky pěkně, přece jen to chce něco umět. Taková Trojská fontána...není ono to prohibito...prohibado....prohibo... prohibidado?!? No nic, to já jen tak:). Jméno Will Gluck mi tak nějak něco říkalo, a ejhle... Kamarád taky rád a Panna nebo orel. Aha, některý tvůrce holt umí slušně udělat to, z čeho by jiný zplodil naprostou hovadinu. Loudilové byli jeho první film, je vidět, že tenhle žánr mu sedí.

Popravdě řečeno, hodnocení 70% plus moc nerozumím. Od začátku podivné - náhodné setkání mladíka s o něco starší ženou na ulici, kdy přeskočí jiskra, no budiž. Přesně vyhrazené 2 h na schůzku, to už je trochu makačka na diář...:). Pak se ukáže, že šarmantní Francouzka je vdaná, má 2 děti,hmm, problém. No jak pro koho, sama se práskne manželovi, o kterém ví, že on má taky milenku, ale není to problém, znají se, stýkají se. Manžel mladíka vyhledá, je vpodstatě rád, že manželka má bokovku(??/!!), přijme ho do rodiny, pozve ho na večeři, no do kelu, to je teda prazvláštní rodinka... Krom toho, že to celý bylo nějaký divně postavený na hlavu, to nějak nemělo drajv, ploché, "bez šťávy", na komedii málo komediální, na drama málo "drama", uvěřitelné. S hodnocením váhám někde mezi 2 a 3*. Snad dvě věci mě na tom malinko zaujaly, a sice to, že na konci se nekonal možná očekávatelný kulervoucí happyend, kdy jedno oko neostane suché, a potom Olivia Thirlby, která mi přišla skoro koukatelnější než Bérénice Marlohe, která se tvářila tak nějak pořád stejně. Mimochodem, zjistil jsem, že už jsem ji taky někde viděl, ale nepoznal bych ji - Juno po boku Ellen Page. Nakonec tam teda ty tři dám, ale víkrát to vidět nepotřebuju.

Velice zajímavý dokument, kde je řečeno vše podstatné, co je příznivcům J. Cashe asi známo, ale jistě i pro každého něco navíc, se spoustou unikátních archivních záběrů jak z jeho profesní činnosti, tak ze soukromého života. Velmi zdařilé!!

Na jedno podívání dobré. Kterak dlouhonohá blondýna a trpaslík k sobě cestu našli, by nebylo špatný, kdyby ten trpaslík byl opravdu trpaslíkem. Ten digitálně zmenšený člověk, který má jinak naprosto normální tělesné proporce, vypadal prostě divně. Nejlepší byl ten pes:).

Koncert má poněkud pomalejší rozjezd v takovém "pánbíčkářském " duchu, což jsem úplně s povděkem nekvitoval. Pak se to ale rozjede, a poté, co se Johnny odebere do zákulisí, následuje zajímavá vložka s částí Carter Family, kromě June se na pódiu objeví i její sestry Anita a Helen a také Cashův syn John Carter. Možná by bylo zajímavé vidět nikoliv tento sestřih, ale celou cca 2hodinovou verzi, nicméně pozitivem je i to, že se tu objevily skladby z Cashových koncertů ne zrovna notoricky známé. Nebylo to něco, co by mě úplně posadilo na zadek, ale nakonec tam ty čtyři * dám, protože...protože Johnny Cash!!

No, na jedno podívání budiž, ale víckrát se o to pokoušt radši nebudu. Že Miley nikdá nebyla a asi nikdá nebude nějaká extra herečka, to je celkem známo, ale zdálo se mi to nebo ne, že tu pořád ještě vcelku "přehrála" Demi Moore?? Demi sice na svůj věk vypadá víc než dobře, ale poněkud na mě působí dojmem vyhaslé prkenné hvězdy a nějak to ze sebe nemůže setřást. Původní stejnojemnný film neznám, ale nějak mi není jasný, jak jeden režisér, v tomhle případě teda režisérka, může natočit vlastně stejný film jednou ve Francii a jednou v USA. No, a vyšlo z toho, co z toho vyšlo...oni asi ti Amíci fakt takhle žijou, uvažujou a chovají se. Nějak se rozhoduju mezi 1 a 2 *. Ale za obrat "Jak jsem mohla zapomenout dát jí nabíječku?" "Dala´s jí život, to stačí." teda nakonec ty dvě dám, tolerantně přivřu oko a svedu to na to, že díky vizuelní stránce (exteriéry) se to nějak snést dalo.