EllienPM

Když relikviář objevili deset km od nás, byly mi čtyři. Na veřejnost se to dostalo až později. I přes tak nízký věk si přesně pamatuju, jak jsme, coby děti, rozebírali nalezení pokladu. Bylo to fascinující. Seděli jsme na lavičkách a horlivě diskutovali, čí táta u toho byl, a kdo o tom ví víc. Jako včera vidím jednu důležitou blonďatou holčičku, jak sedí uprostřed nás a vytahuje se, že JEJÍ táta o tom ví nejvíc. Shodou okolností to pak dotáhl na pohlavára v ČSSD... Dodnes je pro mne relikviář a jeho příběh stejně dechberoucí. Nemohu jinak, než za plný počet a jsem nesmírně rád, že takovéhle dílo vzniklo. Ať už filmařské nebo zlatnické.

Přínosný, zajímavý, osvěžující. Baví mě.

Opravdu hodně špatné "dílo". Moderátorka nesympatická až to bolí. Prostě všechno špatně. Můj druhý odpad na CSFD.

Ooch, princi, v bílém límci... Fridolín dostal na hlavu špagety, na cestu tvrdolín a všechno bylo tak, jak má. A proto za pět. Markéta ještě chodila, Trávníček i Roden byli kus, Renč byl dítě, babička kouzelná a všichni si společně chytlavě zazpívali.

Křehoučká Popelka, rázná ledová matka, přemužný, i když vyjukaný (asi zamilovaný), Princ, kterého by si přál asi nejeden z nás, k tomu plno krásných písní, které si zpívám už dobře pětadvacet let. Jen "Kolo-oho-vrátku zpííívej" se mi stále zajídá a stále si neumím zvyknout. Snad až povyrostu... Vánoce bez téhle pohádky pro mne neexistují. Kdo z vás se byl v průhonickém parku podívat na Popelčin domeček?

To ještě děti byly dětmi, zimy zimami, lidé lidmi a mluvilo se jen tehdy, když bylo potřeba něco důležitého sdělit a nešlo to jinak. Geniální film, vždycky si vzpomenu na vyprávění mojí mámy o jejím dětství na vesnici. Natočit něco podobného (rychlí koně ovládaní dětmi, pravý sníh, suverénní a bezprostřední děti, jejich odvaha a zocelená nátura...) by s dnešním nesamostatným potomstvem už nešlo. Nej komentář: flanker.27

Mladá generace se tu setkává se starou dobrou gardou. Už jen z nostalgie nemohu jinak. Léto miluju, i bez kovboje, a zbytek je zde dávkován naprosto přesně, chytře a tak akorát.

Film, kterej si musíte zasloužit. Nedá se pustit si ho jen tak, k nedělní kávě nebo když zrovna prší. Chce to trochu se vymydlit, navonět, podomácké voháknutí se nehodí a bordel by se slušelo taky poschovávat. Prostě - Babí léto je pro mne něco extra. Asi jako vánoční ozdoba po babičce na stromku plném plastových koulí z Ikea. Babí léto je sváteční dílo, velmi krásné, velmi smutné, velmi veselé a velmi dobré.

Když ti tohle pustí řidič cestou na dovolenou, v situaci, kdy rychlostí 0 km/h popojíždíte rekonstruovanou D1 a vy proklínáte sebe sama za fobii z letadel a říkáte si, že autobusem příště už nikdy více - to radši nikam, tak se najednou Kameňák 4 nezdá tak nechytrým filmem, jakým bohužel je. Je špatný, když film točí někdo s IQ 50 - to pak ani nemá cenu analyzovat o co jde, nejde, a mělo-nemělo jít. Nicméně jako "osvěžení" v hodně špatný situaci kvituju i tohle dílko. A vemu si tílko, haha.

Mám rád příběhy inspirované skutečnými událostmi, skutečnými lidmi a jejich osudy. Václav je intimní nahlédnutí do komplikovaného světa zdánlivě jednoduchého venkovana. Každý z nás si v životě a v okolí Václava najde společnou vlastnost, maličkost, která je až mrazivě přítomná. Spoiler - na konci pár lidí ze vsi dalo Václavovi druhou šanci a já děkuju životu i všem, kteří právě ony druhé šance dokáží přinést.