hanagi

Když už jste přišli o všechno! Nežijete, ale jenom přežíváte! A ten zbytek citu, který ve vás ještě malinko zbývá, je stejně roztrhán na kusy...Rozumím textům Vladimíra Körnera, myslím, že jsem jim vždycky rozuměla...Mám ráda Petra Čepka, ale toto je životní role Emmy Černé!

Netuším, kdo rozhoduje o tom, natočit za nemalý peníz hovadinu, která má největší nelogično už ve scénáři. Přelidněná planeta, co s tím? Ale ten závěr nic neřeší, taková populistická agitka. Body dávám za výpravu.

Tak to je průšvih! První serie nic moc, slabý průměr. A ta druhá? V seriálech tohoto typu nikdo na nějaké těžké logice moc nebazíruje, ale předpokládat alespoň špetku inteligence od diváka, by vážně nebylo na škodu. Všichni se tváří smrtelně vážně, úmrtí přibývá, každá další vražda má být víc šokující než ta předešlá. Po chvíli mi to začalo být úplně jedno, kdo a jak umře. Pokud bude potřeba, scenárista ho stejně vzkřísí. Mrzí mě to, protože fascinace násilím je v dnešním světě nepopiratelný fakt, sekty, které berou lidem identitu tady taky jsou. A blbky, které si myslí, že napraví vrahy, jsou bohužel také mezi námi. Takže snižuju na 2 hvězdičky pouze kvůli hlavní dvojici, která dělá, co může, tam, kde se nic dělat nedá. Mimochodem, potřebuju mít jít kam dolů v další sérii!

Cítila jsem se jak ryba ve vodě! Konspirační teorie (nevím, nakolik je nutné tak radikální řešení, protože podle některých prognóz se ma začít za pár desítek let populace zcela přirozeně snižovat!?), skupinka pošuků (každý z nich něco tají a tak je pořád důvod nevěřit nikomu), inteligentní dialogy a nezbytný nadhled. Britský černý humor a skvělé herectví - to už vlastně beru za samozřejmost. Tady mě vykolejilo nestandartní obsazení dětských herců coby důležitých hybatelů dějem. Ta přemoudřelá dvojice školáků mě děsila i bavila zároveň. Záběry kamery na poklidná venkovská pole v sobě nesou znepokojení... A pokaždé kdy si ta nesourodá partička sedne a začne přemýšlet - co dál? Fakt mě to bavilo! Druhá série mě velmi potěšila hned prvním retro dílem a nakonec převelice pobavila informací, které etnikum je určeno k přežití!

Adaptace Jany Eyrové mě svého času přinutila načíst si všechny knihy sester Bronteových a dokonce jsem si zjistila životopis celé jejich rodiny (podotýkám, že jsme na začátku 70. let, po internetu ani zmínka, čili dřina a velké zaujetí). Marta Vančurová je stejně křehká, odhodlaná a inteligentní dívka bez ambicí jako v knize (možná trošku hezčí, než by měla být), každopádně z ní vyzařuje ta mravní síla a odhodlání - nezaprodat se. Edvarda vždy představují ti nekrásnější, anebo alespoň nejcharizmatičtější herci, což Jan Kačer splňuje v obou ohledech! Přidejme pana Brzobohatého, citlivou režii paní Jordánové, pomalé tempo vyprávění, přesně vystiženou atmosféru - a jsem spokojená i dnes, kdy už můžu srovnávat s dalšími pokusy o převyprávění tohoto nestárnoucího příběhu. A že jich ještě bude!

Jsem nesmírně šťastná, že jsem vyrostla na pohádkách, ve kterých měla idea o tom, co je v životě důležité, ještě místo. Čirá poetika, nadhled a vtip pro toho, kdo si ho najde. Krása slova, pro toho, kdo slyší. Obešli se bez pitvoření, srandy až k popukání...

Celou dobu se mé generaci snaží vnutit, že princezna je Libuška Šafránková a princ je Pavel Trávníček...A že pohádka musí být líbivá, tak trošku rozverná, přímočará a prostě "hezká". Tak na mě to neplatí! Už navždycky - Jana Preissová a Petr Štěpánek! Příběh trochu syrový a trochu provázaný s realným světem, smutný a pochmurný, o to víc působivý!

Je nádherné, že evidentně všichni, kdo píšeme komentář, v podstatě "nevíme, která bije". Ale i já se přidávám k lidem, kteří byli kdysi v mládí, nebo spíše v dětství, okouzleni touto českou romantikou. Pamatuju si dobrodružné putování oné paní, která pátrá po svém (kde se ztratil, kdy, jak, proč?) manželovi a na cestě ji doprovází a ochraňuje udatný hrdina v masce, který potrestá každého, kdo se na ni třeba jen škaredě podívá...Muž v masce byl můj hrdina. Proboha, kolik mi tehdy asi bylo? Škoda, chtělo by to zhlédnout znovu, ale to už zřejmě nelze. Na druhou stranu, ten pocit, mi už nikdo nevezme! A pokud jde o to vysoké hodnocení - pokud vám v paměti přetrvá něco více než 40 let, pak to asi musí být hodně silné...

Zřejmě mé první setkání se Shakespearem. Coby malá holka, ještě školačka, jsem byla nesmírně zaujatá dvojicí hlavních hrdinů. Dnes už vím, že nejde jen o Beatric a Benedicka, káždopáně, ta chemie, která fungovala mezi Hanzlíkem a Kolářovou, a kterou v té době využili ještě několikrát v dalších filmech (viz. Léto s kovbojem...) byla neuvěřitelně silná. Ráda bych to viděla znovu, protože věřím, že bych tam našla spoustu dalšího. Ale i tak to pro mě zůstává nezapomenutelným zážitkem!

Také jsem viděla záznam divadelního představení (tuším, že někdy v osmdesátých letech) v televizi! A celé se mi nezapomenutelně vrylo do paměti - hlavně duo Brzobohatý a Haničinec.