Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (522)

plakát

Čápi s mákem (2010) (pořad) 

Už po pěti minutách bylo jasné, že se tady odehrává něco vyjímečného. Tvůrce tohoto pořadu musí být snad génius, neboť narvat tolik superhvězdně lidového bonmotu prošpikovaného vesnickou baketou roku Lidunkou (která ani po půl roce nejí ty krabety a ryby co choděj) nemůže být dílem náhody či chladným výběrem manažera. Umělecká bakalářka Agáta ukáže, že ani jako stavební dozor se neztratí a kouřící dělník skutečně na stavbu nepatří, takový vazník 120/140 chytne dřív než silikon Dolly Buster. Bartoška se pomuchluje se stromem a všichni jsou spokojení. Luxusní, pětihvězdičková sračka. TV Prima by se měla pokusit obsadit celý vysílací čas svými kulinářskými esy, to by se pak ani nevyplatilo od té televize vstát. PLUS BONUSY: Dolly stylem "sexyhumr" koketující se svým o osumdesát let mladším šamstrem"

plakát

Medúza (1992) (pořad) odpad!

Nikdy není na škodu se dozvědět, o kolik je lepší Kryštof než Eminem.

plakát

Babicovy dobroty (2008) (pořad) odpad!

A až i poslední babičce u obrazovky ukápne slza na naditou igelitku z Lídla, Babica se spokojeně vrátí k tomu, co mu jde nejlépe: půjčování lyži.

plakát

Expendables: Postradatelní (2010) 

Paradoxně jedno z nejpříjemnějších filmových zklamání. Místo stominutového testosteronového akčního lisu Sly vystavuje jakési velmi chatrné drama, které ovšem ve výsledku zpětně maskulinní sameckost stimuluje také. Prostě je tam chlápek co má vztah a nůž, chlápek co potřebuje peníze a je malej, chlápek co je černej a má krutou bouchačku atp. Do toho se tam vtipně prochází Stallonovi - ať už filmoví, nebo filmoví - rivalové Arnie a Dolph (přičemž u prvně jmenovaného vaše bránice dostane zaručený direkt). A tak se očekávaný slaughterhouse přesune do zhruba poslední třetiny filmu. Nejde opět o nic převratného, snad jen nepokryté poukazování na věk prota-, deutera- a jiných -gonistů. No, čert aby to hodnotil...protože z mnoha pohledů těch 5* objektivních není.

plakát

Povídky z New Yorku (1989) 

Vlastně úplně zbytečný "film", který nedrží pohromadě absolutně nic. Scorsese dobře ztvárnil příběh o ničem, Copolla vytvořil takřka odpadní záležitost na roztrhprdel (dějově) a Woody byl zase vynikající. Chudák sám voják v poli...

plakát

Prostřeno! (2010) (pořad) 

Program, kde čtyři až pět debilů mluví o něčem, čemu absolutně nerozumí. Vznikají tak explozivně komické situace, které ovšem zřejmě ani dramaturgové téhle show nechápou.

plakát

Kopačky (2008) 

Ve chvíli, kdy by na vás třeba jen okrajově chtěla vlézt sentimentální romantika, vám Segel ukáže péro a hned je zase nápaditěji.

plakát

Sherlock (2010) (seriál) 

Co se týče McGuiganových dílů (1. a 3.) bezchybná krimi/nerd/brittish humor série. Prostřední díl je trochu ústupem z tempa Sherlockovských dedukčních kanonád prováděných s elegancí Sheldona Coopera, ale pořád je to na výborných 80%. Zasazení do moderního prostředí dovoluje tvůrcům značně tlačit na pilu a taky že se tak skoro neustále děje. Pokud máte rádi logiku, právě jste obejvili televizní perlu.

plakát

Smrt čeká všude (2008) 

Většinou platí, že na co akademie zálibně vrhne očko, tam pro mě zelená tráva rozhodně neroste. A Hurt Locker, i přes své kvality, je opět dalším oscarovým zklamáním (v rámci logického očekávání toho absolutně nejlepšího). Moderní greengrassovský háv do Iráku výborně sedí a Jeremy je frajer. Potud super. Největším WTF momentem filmu je hledání zmizelého Beckhama, které působí dojmem že ho někdo zapoměl vystřihnout. Naštěstí je to pouze krátká epizodka a tak celkový drajv filmu, který je solidní, naštěstí nezarazí. Jinak ovšem na mě film působil absolutně opačně než Avatar: emocionálně v rámci možností ploché (nechat si to natřít od modrých poloelfů...všimli jste si toho, pánové akademici?), v podstatě ničím revoluční a konec, který si zde všichni vykládají jako hrůznou deformaci válkou já vidím zcela opačně jako proválečný, dávající tuto pochybnou službu lidstvu maskovanou do noblesy hvězd a pruh nad starosti konzumní společnosti. Samozřejmě, že americký způsob života je sračka. Ale pokud tohle je pro tamní občany náhrada k lepšímu, je mi jich ještě víc líto než teď.

plakát

Tron (1982) 

Pokud je v něčem TRON kultovní, tak je to bombastické zpracování vyfluslé přímo z kalkulačky hracího automatu. Vizuální stránka zadupává do země i mnohé současné tituly, pokoušející se o digitální prezentaci nějaké parareality. Při pohledu na rok vzniku megabytový klobouk dolů. S obrazovým pojetím také souvisel můj občasný problém nerozeznat tři dobré chlapíky ve stejnokrojích: při sledování jejich scén jsem měl často pocit špatného čínského kung-fu filmu: "A tohle je kerý?" Naštěstí děj je stejně osmibitový jako grafika, evokující pro jeho popis slovní spojení jako "hipícká gameska" či "Insert a coin to see more robots". Ale v téhle polévce to funguje. PS: Neinspirovali se tvůrci South Parku Centrální jednotkou při tvorbě Mojžíše?