AngelG

Tenhle masterpiece jsem jako malý 10tiletý smrad milovala. Tenkrát to ve mě zanechalo silný dojem, obzvlášť ten gore a celková atmosféra. Doteď si pamatuju jak jsem byla podělaná až za ušima, když poprvé přišla scéna s odhalením hlavy na kolíku a následných poprav nenakažených. A teď když se na to podívám znovu, tak sice atmosféra stále přetrvává, ale to je tak všechno. Postavy jsou generické a ne zrovna 2x dobře odehrané, příběh nedává téměř žádný smysl, stejně tak jako jednání hlavní hrdinky a celé to je hrozně ploché a celkem nudné. Ale asi i tak k tomu budu mít vždy nějaký level nostalgie. :D

Oproti 3. řadě značně, značně lepší. Bohužel to furt trpí 80tkovou mánií, ale naštěstí se to drží víc v pozadí a necpou to člověku do chřtánu jako předtím. Vracíme se také víc k hororovým a vážnějším kořenům a díky bohu za ty dary. Také se konečně něco děje a máme nějaký nový příběh, který k něčemu spěje. Největší vadou na kráse je celá ruská linka, která nemohla být víc nudná a zbytečná. Po pár dílech jsem jí začala přeskakovat a rozhodně mi to nic nezkazilo, spíš naopak. Co se hlavního záporáka týče, sice to není nic již neviděného, hodně mi to připomínalo Hellraisera nebo Elm street, ale i tak to extra nevadí. Délka dílů i samotné série je rozhodně přehnaná a v půlce už tomu trochu dochází pára, ale pořád je to zlepšení.  Tak uvidíme, co nám 5. řada přinese...

Rozhodně prozatím nejslabší z Asterova repertoáru, ale o nic míň zajímavé. Začnu tím, že ta 3 hodinová stopáž je značně přestřelená, rozhodně bylo hodně pasáží, které nemuseli vůbec být anebo se mohli pokrátit. První hodina fantastická, naprostý bizár svět s věčně vyděšeným a pasivním Beauem, se kterým si každý vytírá pozadí a vše a všichni jsou proti němu. Pak příjde druhá hodina, kdy se tempo značně zpomalí a lehce se to začne táhnout. Sem tam se trošku něco odhaluje a spojuje, ale stále ne natolik, aby člověk úplně chápal. A pak příjde závěrečná hodina, kdy jsem tak trošku tušila o co jde, ale samozřejmě by to nebyl Aster kdyby do toho nehodil pár šíleností, které nemohl čekat nikdo :D. Ovšem oproti jeho předchozím filmům, tady tomu chybí něco, co všechno poskládá do sebe, kdy to dá pořádnou závěrečnou ránu a uspokojivé uzavření. Vizuálně a kamera fantastické jako vždy, herecké výkony fantastické jako vždy (Phoenix naprosto fantastický jako vždy) a soundtrack fantastický jako vždy.

Něco tak trapného jsem už dlouho neviděla a opravdu lituji každého, kdo za tohle zaplatil v kině. Vizuálně to vypadá jak TV film, herecké výkony a obsazení naprosto šílené (jak se někdo jako Crowe mohl pustit do takové chujoviny, to mi fakt hlava nebere), absolutně nevyvážený tón s doprovodnou muzikou jak z nějakého super cool akčňáku a příběh nejen, že milionkrát viděno, ale zpracováno tak děsně nudně, že už jsem měla tendence přeskakovat po čtvrt hodině. A jsem opravdu ráda, že démoni automaticky mluví pouze anglicky, jak by jsme jim jinak rozuměli. :D Opravdu mě překvapuje jak vysoké to má tady hodnocení, tohle si nezaslouží ani 20%. Bleh...

Brandon Cronenberg mě doposud extra nenadchl. Sice měl vždy super styl a zajímavé myšlenky, ale jejich zpracování bylo na mě moc suché. Ovšem Infinity pool mě vcucl hned v začátcích a bavil až do závěrečných titulků, kdy téměř 2 hoďky utekly jak nic. Zápletka ve svém jádru není nic nového aka boháči si užívají privilegií ve svém perverzním a amorálním světě, kdy si myslí, že jsou lepší než ostatní a ubližují pro zábavu. Ovšem ten způsob jak k tomu dochází a jak to celé probíhá, je velice poutavý. Je to krásně natočené, překrásný psycho vizuál nevhodný pro epileptiky, fantastický Alexander Skarsgard a ještě fantastičtejší Mia Goth, která se pomalu ale jistě vkrádá do mých nových oblíbenců.

Odehrává se to v podobném tónu jako předchůdce z 2013, tedy spíše bráno vážně, což mě nevadí, protože jsem vždy měla raději temnější verzi Evil Dead universa. Děj je tady víceméně také to samé, akorát se změnou lokality. Vypadá to naprosto nádherně, opravdu se tady opět vyřádili, ať co se masek a gore týče anebo fantastické kamery a ozvučení. Místy fakt nepříjemné, strašidelné a atmosféra za mě super. Jediné co schází jsou lepší postavy, na kterých by člověku záleželo a určitě by to chtělo trošku oživit něčím novým a neviděným. Ale kupodivu si stále tyto nové přírůstky, alespoň za mě, vedou dobře a dokáží stále bavit.

Vypadá to, že bratrům Dufferům úspěch jejich kreace lehce stoupl do hlavy. Páč co tohle mělo být, to fakt netuším. Nejen, že to trvá opravdu celou věčnost, než se konečně něco začne dít, ale i poté co se začne něco dít, jsem po dokoukání měla pocit jakože to je všechno?! Vaří tady absolutně z vody a předstírají, že se vlastně něco děje a mačkají co to jen jde z toho mála, co vymysleli jako zápletku pro tuto sérii, ale ve finále se nic moc zajímavého neděje. A tak sledujeme hlavně jen koláž 80tek, kdy vám nezapomínají každou scénu připomínat, že se to odehrává v 80tkách. '' Pamatujete si na filmy z 80tek? A co účesy a módu? A co hudbu? Hlavně tu hudbu! A pamatujete jak bylo všechno barevný??'' To je celé co tenhle seriál nabízí a je to jeho celá identita, 80tky! Postavy jsou o ničem, řeší se furt to samé dokola a co mě absolutně nejvíc iritovalo, byl ten trapný humor, který tam cpali ob scénu. Jedna scéna hrozné hihihi, druhá scéna vážná a temná, třetí scéna hihihi, čtvrtá scéna někdo umře atd atd. Nechápu čí nápad bylo z tak zajímavého a temného seriálu udělat takovou infantilní a pubertální břečku pro teens, ale evidentně to furt zabírá i podle zdejšího hodnocení. Za mě ale opravdu silný pokles v kvalitě a úplně se obávám pustit si 4 řadu. :D  P.S. Winona Ryder je zde naprosto příšerná. Ty její přehnané grimasy a přehrávání mě vedly k absolutnímu šílenství. Tfuj.

Se čtvrtou kapitolou přichází opět to staré známé a jisté. Dorazí nový big bad guy (v podobě skvělého Billa Skarsgarda), který chce Wicka zneškodnit a k tomu si pomáhá vysokou odměnou za jeho hlavu a dalšími zabijáky. Wick tedy opět zdrhá, mezitím párkrát opět rozmetá vše co je v okolí 20ti kilometrů, spadne opět z 5ti až 6ti střech a opět zdrhá dál. Nutno říct, že ano dějově rozhodně nejslabší díl, místy lehce natahovaný a nevyvážený co se akce a neakce týče. Neplynulo to tak ladně a přirozeně jako v předchozích dílech, ale ta akce je zde prostě opět fantastická (ze scény s auty mám doteď husinu). Sice je to asi první díl kde je na Keanu vidět, že už je přeci jen ve vyšší věkové kategorii a tak už to není úplně to samé ratata, ale pořád se sakra snaží a je to pořád neskutečný frajer. Uvidíme, zda se tedy dočkáme ještě nějaké nové kapitoly. Za mě bylo toto zakončení ideální a asi bych se už do ničeho dalšího nepouštěla, i když mi to bude hodně chybět. Wick je totiž snad jediným kulervoucím akčním majákem, který jako jediný měl za posledních x let úroveň a asi se jen tak něčeho podobného nedočkáme.

Tato mini série se měla jmenovat "Půlnoční monology". Ano, je to děsně upovídané. Jakmile jedna scéna řečnění skončí, vystřídá jí hned druhá, kde se opět řeční. Ale ty dialogy jsou tak skvěle napsané a odehrané, že to nevadí. Mám ráda ponuré, temné až depresivní příběhy a tady prostě ta depresivnost sálá na míle daleko. Ať samotným zasazením na pidi ostrov, kde už přežívá jen hrstka věrných anebo jejich nenaplňujícími životy. Je tady málo postav, což je fajn, máte tedy možnost se s nimi pořádně seznámit a že jim je ten prostor opravdu dán. Celkově si seriál dává na čas, někdy možná až příliš, což je asi má jediná menší výtka, mohlo se to o něco pokrátit. Co se příběhu týče, tak není to nic neviděného, zápletku si celkem rychle odvodíte už v začátcích, ale tím to rozhodně neztrácí na zajímavosti. Hodně mi to připomínalo Kinga, v některých elementech Mlhu a v jiných zase Prokletí Salemu. Jinak mám také ráda kulty a fanatismus, což je tady taky silným tématem. A samozřejmě náboženství, což už napovídá samotný název, který je tady hlavním tématem a katalizátorem. Za mě tedy fajn seriál se super obsazením, který je nádherně natočený a ještě má občas i co nabídnout na zamyšlení. Ale chápu, ne pro každého. :)

Rozhodně jsem celou dobu myslela na Wrestlera (neboli nejlepší Aronofskyho film). Je tam hodně podobností co se příběhu týče. Mickey Rourke jakožto muž, který o vše přichází částečně kvůli zdravotnímu stavu. Dcera, s kterou je odcizený a nachází k ní cestu zpět, právě protože o všechno přichází a jeho neustálá malá vítězství a velké pády. Ovšem tam kde Wrestler exceloval, po stránce vyprávění. emocí a opravdového srdce, tak Whale bohužel hodně pokulhává. Sice se hrozně snaží, ale celé to působí uměle a ploše. Brendan Fraser do toho dává co může a všechna ocenění, která teď sklízí, jsou rozhodně zasloužené. On jediný je skutečným tahounem, který v člověku něco vyvolává. Ovšem všechny ostatní postavy, obzvlášť Sadie Sink, jsou děsně prázdné a melodramatické. Jejich hněv a slzy nepůsobí skutečně. A v tom je právě ten zakopaný pes. Film, který je hlavně založený na vztazích a postavách si nemůže dovolit nevyvolávat v divákovy pořádné emoce. Těžko říct, zda je chyba v obsazení, scénáři anebo samotném Aronofskym a zda by to v rukou někoho jiného nemělo větší úspěch, ale za mě tomu prostě hodně chybělo.