Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (2 486)

plakát

Bosé nohy v parku (1967) 

Trable s prvním bydlením a prvním manželstvím v perfektní konverzačce Redforda s Fondovou. Zábavná, svižná, chytrá, ani na okamžik nenudící komedie, kde to v břitkých dialozích skvěle jiskří, hlášky a sarkasmus mají slušnou kadenci a přitom je to stále milé, místy až roztomilé. Co do humoru přitom ústřední dvojici zdatně sekunduje skvělá Mildred Natwick jako matka a Charles Boyer jako svérázný soused. Další důkaz, že dobře napsaný scénář nepotřebuje rekvizit než čtyři stěny a telefon, aby publiku nabídl skvělý zážitek.

plakát

Darebák (1985) 

Poměrně nečekané překvapení při náhodném výlovu z rybníčku romantických komedií. Zábavný a pohodový výlet do éry Pomády a Elvise, nabízí romantické trable dospívání, které se zase tak moc neliší od těch z mého mládí, trochu rebelie, trochu erotiky a hodně rokenrolu. Potěší oko nejen retro rekvizitami a ucho dobře zvolenou hudbou, pobaví, příjemně naladí a v rovinách obou rozvíjených vztahů si po celou dobu dokáže udržet glanc.

plakát

Deset důvodů, proč tě nenávidím (1999) 

Shakespeare, Joan Jett, Julia Stiles, Ledgerovo pěvecké číslo na stadionu, Larry Miller jako svérázný otec, výchovná poradkyně, humor, sarkasmus, jambický pentametr, bílí černoši. Deset důvodů proč se mi ten film líbil. Navíc mám slabost pro tyhle teenage konverze klasických děl, ať už pohádek (Královna ročníku) nebo právě Shakespeara. Je fajn, že komediální rovina má vrch nad tou romantickou, i to, že ta romantika netlačí na pilu a je příjemně odlehčená. Julia Stiles je v roli Kat dokonalá, i když možná mohla tu „zlou ženu“ v sobě ještě trošku vygradovat. Rozhodně jeden z těch lepších kousků z kategorie romantických teenage komedií.

plakát

Asterix a tajemství kouzelného lektvaru (2018) 

Galská vesnice stále nepadla do rukou Římanů a vše je jako dřív. Vesničané se popichují, pirátské lodě jdou ke dnu, Obelix honí divočáky, jen z toho Asterixe se stává starý mrzout. Naštěstí je to krátké, svižné a každou chvíli proložené nějakým vtípkem, takže pohoda. Užil jsem si to a bavil se. Přesto mám pocit, že spíše než reprízu si raději prolistuju svou sbírku starých asterixovských komiksů, protože z toho původního ducha, který příběhům téhle party svérázných Galů vdechl Goscinny a Uderzo už toho moc nezbývá.

plakát

Chlapec, který se stane králem (2019) 

Od prvního okamžiku bylo jasné, že vychutnat si tenhle film může jenom kluk. Takže místo deky jsem si přes sebe přehodil to své klukovské já a když mi bylo tak těch dvanáct, mohl jsem vyrazit. A užít si přesně ten druh dobrodružství, který jsem jako kluk měl rád. Protože tohle byl zhmotnělý klukovský sen, ve kterém dospělí, samozřejmě kromě čarodějnic, čarodějů a rytířů, hráli jen zcela okrajovou roli, křoví. Jasně objektivně žádný filmový klenot, spíš průměr, který se nemůže opřít o lavinu nápadů, atraktivních momentů či vtípků a dokonce postrádá i silnější emoce a brilantní herecké výkony, ale to jsem jako kluk neřešil. Takže jsem to neřešil. A užíval si možnost být zase chvíli malý kluk.

plakát

Mrazivá pomsta (2019) 

Americké repete je téměř doslovné, přesto odlišné. Vytratila se melancholie i humor, zůstala jen zasněžená revenge story, ve které chybí ty bizarní drobnůstky, které tak dokonale okořenily originál, zato přibylo mnoho zbytečných a trapných keců (finta s bankovkou). Liam tentokrát za Stellanem pokulhává co do přesvědčivosti i odhodlání, a tak jediné opravdu vydařené plus téhle verze jsou indiáni místo balkánské mafie. Máte rezervaci?

plakát

Boj sněžného pluhu s mafií (2014) 

Dokonalý koktejl takové té zasněžené severské melancholie s nekompromisní revenge story a osobitě černým a lehce cynickým humorem, který většinou shazuje servírovanou brutalitu i depresi. Všechno je skvěle vyvážené a vypointované, kulisa zasněžené krajiny umocňuje atmosféru a Stellan Skarsgard je výborný stejně jako Bruno Ganz, který v závěru tak trochu přebírá štafetu. Opravdová žánrová laskomina.

plakát

Mary Poppins se vrací (2018) 

Do některých řek je lákavé vstoupit po druhé. Vypadají čisté, plné ryb, a slibují osvěžující zážitek plný zábavy. Stejně jako druhý příchod kultovní Mary Poppins. Jenže, když si zujete boty a vstoupíte, zjistíte, že je to jen takové brouzdaliště. Sice příjemné, ale hodně mělké. Stejně jako druhá Mary Poppins. Všechno je tu na první pohled na svém místě, písničky, lampáři i animace, Emily Blunt je dobrá volba, byť není tak rozkošná jako Julie Andrews, a první půlka dokonce i funguje. Jenže pak se ukazuje, že tvůrci natočili film podle dvoustránkové synopse, ke které zapomněli dopsat scénář. Takže je to stále prázdnější a dokonce i ta Mary je tu víceméně zbytečná. Možná, kdyby to bylo kratší, nestačil bych si toho všimnout a ušlo by mi, že vedle takové tematicky shodné Kouzelné chůvy McPhee, druhá Mary vyznívá jako velmi chudá příbuzná.

plakát

Něco se děje (1998) 

Dokonalá esence bollywoodské oddechovky. Tančí se, zpívá, všichni jsou krásní, všechno je naivní, předvídatelné, křiklavě barevné a, jak jinak, všechna gesta i emoce jsou vytuněné do extrému. A tak dětinské vtípky střídají slzy, které zejména v závěru tečou proudem všem postavám a jsou tak veliké, aby je nepřehlédli ani v poslední řadě kinosálu. Sice to všechno trvá tři hodiny, přitom už po pěti minutách je jasné jak to dopadne, ale co na tom. Jako zábavný relax to funguje dokonale a navíc jsou to vlastně dva filmy v jednom. Zábavnější a svižnější je kupodivu retrospektivní „školní“ část, kde každou chvíli probleskne v gestech i choreografii Pomáda, a kterou táhne především Kajol jako ztřeštěná Anjali. Ale ani ta druhá s plněním dopisního úkolu, nenudí, pokud přistoupíte na hru a užijete si ji místo sledování hodinek a příručky klubu náročného diváka. Jasně, není to nejlepší bollywoodský kousek a místy je až nesnesitelně pozitivní, ale občas trochu toho sladkého neškodí.

plakát

Nae sarang (2007) 

Hodinu a půl se u sledování filmu culíte, smějete se ztřeštěné Joo-win a jejím fantaziím, držíte palce Soo-jeong, bavíte se a držíte palce So-hyeon. Hodinu a půl sledujete vztahové peripetie několika sympatických Korejců, užíváte si úsměvné momenty i jemnou něžnou romantiku. Pak nečekaně dostanete takovou ránu palicí, že se vám zastaví dech. A pak už jen bulíte. A slabší povahy potřebují resuscitaci. Jedno se tvůrcům musí nechat, ač nejsem žádný zelenáč pokud jde asijské filmy, zase mě dostali. Totálně