nash.

Nedáte si doutník? Nikdo nedokáže bohatým smradům setřít žoviální úsměv z tváře tak dokonale, a tentokrát i pouťouchle, jako Columbo. Konec dobrý, všechno dobré, dalo by se nejspíše říci o kvalitě této epizody. Možná je slabší, ale závěr vše vynahrazuje.

Když chybí mrtvola i důkazy je třeba vystavět past. K tomu tentokrát místo otravných otázek architekt pasti Columbo s chutí sehraje dokonalé divadýlko a nenechá se zmást ani falešnými stopami. Opět zajímavé, zábavné a tentokrát i vtipné, zejména ve scénách, kdy Columbo stojí frontu na úřadech.

"Víte, na to jsem dobrej, na vraždy," ujištěje Columbo a opravdu je. Výborný díl, kde jako policejní Paganini rozehrává velkolepý koncert na téma odbíhání od tématu tak ďábělským způsobem, že nestíhá ani dirigent tak sebevědomý, že si troufal udirigovat i vraždu. Libilo i přesto, že tentokrát filmaři trousí stopy tak okatě, že jsem byl jako divák o tři kroky nejen před vrahem, ale dokonmce i před Columbem. Alespoň jsem si mohl vychutnát Columbovo smrtící Tempo Furioso, se kterým svými odtázkami, informacemi a všudypřítomností deptá rádoby chladnokrevného vraha.

Old Surehand má možná přesnou mušku, ale jinak je v každém okamžiku na přesdržku. A není sám. Mezi supy se slaboduchým dějem potácí celé zástupy idiotů, kteží pronáší dementní věty nedávající smysl stejně jako nedávají smysl jejich skutky a myšlenkové pochody. Ať už jsou to lovci medvědů, Supové nebo indiáni. Posunují se ochornicky sepsanoui kompilací Syna lovce medvědů a Ducha Llana Estacada od jedné trapnosti ke druhé a mezi nimi se bezradně motá Pierre Brice se zoufalou zachránit alespoň zbytky atmosrféry a poetiky typické pro filmové mayovky. Tohle bylo hodně slabé.

Vrah je sice chladnokrevný nebojsa, ale příliš tlačí na pilu pokud jde o jediného očitého svědka, takže s ním Columbo nemá zase až tolik práce. A to bez ohledu na to, jak rozestlaně vedle elegantního lumpa vypadá. Dokonce si stihne i zarybařit. Vedle obvyklých rekvizit a obvyklých hlášek (dá-li se to u pátého dílu tak říci) se objevují první jikřičky humoru na téma Columbových typických znaků. O fous slabší než předchozí díly, ovšem stále vysoko nad průměrem.

Zatímco Columbo už je v plné polní, na scéně je baloňák, plechovka, doutník i největší hity repertoráru od "eh, málem bych zapomněl" až po "moje žena vždycky říká...", téma nabízí změnu. Žádný dokonale promyšlený plán, ale improvizace vynucená neúmyslným zabitím. A ni taková komplikace však poručíka nerozhodí a svým nenápadně roztomilým způsobem jde své oběti po krku. I když musí odmítnout zajímavou nabídku.

Byl to skvělý nápad vrátit se po třech letech k roztržitému poručíkovi a dalším pilotním filmem konečně nastartovat serií tehdy docela originálních detektivek, kdy pachatele od počátku zná nejen detektiv, ale i divák, který si tak může naplno vychutnat způsob, jakým se Columbo pomalu probourává plánem "dokonalé vraždy" k jeho usvědčení. Platí to i tentokrát, kdy stojí proti chladnokrevné krásce, které to zapaluje, alespoň zpočátku, možná stejně rychle jako jemu. A jako bonus kouzelná záverečná scéna s placením, která vždy spolehlivě pobaví.

První Columbo sice ještě nemá svůj typický uválený baloňák, ale válí na jedničku. I když je v tomto prvním ze dvou pilotních filmů ještě docela ostrý, je přesto souičasně i tak dokonale a neodolatelně otravný, že bych se mu snad rovnou u obrazovky přiznal k vraždě sám. Jako poctivý divák, který se jeho "eh, málem bych zapomněl.." bát nemusí, si proto vyloženě užívám způsob jak svými roztržitými otázkami přivádí k šílenství ty zpovykané prachaté vrahy přesvědčené o své neomylnosti a nepolapitelnosti. Dokonce i psychology, kteří mají tyhle manipulace v malíku.

Vinnetou a Sedm Firehandů. Mexická odbočka od klasických mayovek k westernům, která posbírala všechny tradiční trademarky mayovek (včetně trhlého Angličana) a nasypala je do laciné variace sedmi statečných. Občas zábavné svou naivitou, občas nudné, občas jalové a směšné, občas snaživě akční. Nechybí komicky nevinná romantika a kupodivu ani překvapení. Stále jsem například čekal, kdy se Battaglia vybarví jako padouch, a ono nic. A kdy se ukáže, že ten kašpárek se za Firehanda jen vydává a na scénu nastoupí skutečný Firehand, ten nekopromisní ostrý řízek, se kterým není radno si zahrávat. A taky nic. Navíc jsem si celou dobu říkal, jak může být Vinnetou náčelníkem Apačů, když Nšo-či, a tedy i Inču-čuna, ještě žije. Ale když přimhouřím oko, není zo zase tak hrozné, jak se tu některé komentáře tváří. Lehký podprůměr, který se dá přežít bez otravy nudou, pokud ovšem dokážete nemyslet na literární předlohu.

Válečný velkofilm s dojemným příběhem o přátelství člověka a koně, který natočil sám mistr? Čekal bych cokoli, ale rozhodně ne nudu. Jenže té jediné se mi dostalo měrou vrchovatou. A to přesto, že se to celé tváří jak je to plné napětí i dojetí. I když by možná chtělo, tak není. Proto mi, navzdory jedné či dvěma slibným scénám, osudy koně i jeho člověka byly v podstatě lhostejné, včetně toho jestli se nakonec v západu slunce potkají nebo ne. Přičemž se nemohu zbavit dojmu, že to mistr tentokrát s těmi západy slunce trochu přehnal a odehrávály se při nich dvě třetiny celého filmu.