nash.

Typický Tarantino, jen navlečený do kovbojského ohozu. Krev, okázalá gesta a dlouhé, nikoli však zdlouhavé dialogy, vyšperkované, dokonale vystavěné a pointované. A jsou také důvodem, proč, i když film láká na krvavou pistolnickou řežbu, je ve skutečnosti nejnapínavějším okamžikem zdánlivě poklidná večeře se zdánlivě nevázaným klábosením. A když se to tak vezme jsou vlastně všechny dialogy akčnější a napínavější než veškerá akce. Vše je navíc doplněno humorem (začátky KKK nemají chybu a takhle si je už budu pamatovat navždy) a okázale krvavým zabíjením, které většinou balancuje na hranici mezi nadsázkou a parodií. Pobaví cameo Franca Nera i hromada dalších odkazů. Když jsem viděl stopáž, docela jsem se bál jestli to film utáhne, ale teď mám spíš pocit, že to bylo nějaké moc krátké. Jen si tak říkám, jak to asi nese Foxx, že mu celý film pod nosem vyfoukl neuvěřitelný Christoph Waltz.

Unavený polda, banální úkol, který se nečekaně zvrtne a stará dobrá poctivá filmařina, která se nesnaží být větší, hlasitější a nablýskanější než všechno kolem, ale vyprávět příběh. Byť není zrovna dvakrát objevný, v logice mu to občas drhne a k repríze mě nejspíš nedonutí, tak na druhou stranu nenudí, nabízí svědomitou režii, výborného Willise, výborného Morse, svižné tempo a potěšení z několika velmi dobrých momentů.

Vypadá to skoro neuvěřitelně. Potřetí vzít dva lidi, zase je nechat před kamerou dvě hodiny jen tak klábosit, hádat se nebo vzpomínat, a opět je výsledkem naprosto dokonalý film. Možná nejlepší z celé trilogie i když pro toto tvrzení (a také pro dokonalý prožitek) je tak trochu podmínkou věk a určité množství partnerských zkušeností. Strhující, úsměvný i dojemný, nabitý romantikou, humorem, emocemi i napětím, a tak pravdivý, že si každou chvíli říkáte, sakra, scénárista musel mít štěnici napíchnutou u nás doma. To prostě nemůže být náhoda. Linklater s Hawkem a Delpyovou odvedli perfektní práci. Dialogy (v autě, u stolu i v hotelovém pokoji) tak dokonalé, že úplně zapomenete, že je to jen film. Plné naprosto precizně vystižených mužských, ženských a partnerských reakcí, odpovědí a názorů, naprosto přesně vystižených pocitů. V každém okamžiku jsem přesně věděl jak se Jesse cítí, protože jsem stejné pocity a situace jako on prožil mnohokrát úplně stejně, a v každém okamžiku jsem v Celine poznával ženu a věděl, co prožívá ona. Dvě hodiny utekly neuvěřitelně rychle. Prostě jsem do toho spadl, a najednou byl konec a já si říkal sakra, to už je konec?.. já chci ještě.

Arnie a Sly spolu. To je splněný klukovský sen. I když jsem si ho představoval víc jako Rambo a Komando proti všem. Místo toho se spíš nechají celou dobu mlátit bachařskými outsidery a místo aby vzali bazuky a prostě si cestu ven prostříleli, tak vyrábí z papírového tácku, špendlíků a starých brýlí sextant. Ani jako vězeňský biják to myslím nevstoupí do historie ničím jiným než faktem, že tu v jednom lochu skončili Conan a Rocky. Přesto všechno, plus nevyužité téma a slabý scénář, jsem i tak byl spokojený. Svižné tempo, komplikace na každém kroku a navíc to těm dvěma spolu funguje. Sem tam padne dobrá hláška, nechybí slušná akce, která i humorem zajiskří, a zejména Arnie si roli očividně vychutnává a dokazuje, že si návrat k filmu užívá. Nenudil jsem se, bavil se, ale přesto doufám, že příště spolu natočí nějakou opravdu pořádnou pecku.

Ve stejném roce, kdy upírskou tematiku zabilo a znemožnilo trapné Stmívání, znovu ji zachránil a dodal jí zpět ztracenou hrdost švédský film na pomezí hororu, romance a syrového dramatu. Neuvěřitelně silný příběh o setkání dvou podivínů je děsivý i dojemný, mrazivý i poetický, tklivý i krutý, smutný i brutálně krvavý. Musím přiznat, že mě svou neskutečně působivou atmosférou dostal do kolen a zcela pohltil. Kulisy mrazivé zimy a nuzného švédského sídliště, pomalu a velmi zvolna plynoucí příběh, který dodržuje všechny tradiční upírské prvky a přitom je v každém ohledu zcela jiný. Výsledné dokonalosti napomáhá také Soderqistova melancholická hudba, civilní pojetí, do kterého jsou výtečným způsobem zasazeny střídmě použité nadpřirozené upírské efekty. A navíc je tu neskutečně silný herecký výkon debutující Liny Leanderssonové, která dokáže být děsivá i nevinně dětská, přičemž tyto dvě polohy dokáže nejen střídat během jediného záběru, ale dokonce předvést současně.

Ze všech pokusů zopakovat recept na Lásku nebeskou se nejblíže dostali Poláci, přestože se vydali jinou cestou. A navíc dorazili do cíle s nejlepším výsledkem. Zábavná a neuvěřitelně milá mozaika osudů, pohodovka se sympatickými postavami, které si nelze neoblíbit, plná nápadů, humoru, romantiky i dojemných okamžiků, nabitá pozitivní náladou a optimismem, přestože se nevyhýbá ani hořkým příchutím. Překvapení, od kterého jsem nic nečekal a ono mě nadchlo jako už dlouho žádná podobná žánrovka. A mám pocit, že s námi tenhle film stráví ještě nejedny Vánoce jako pevná součást tradiční filmové nadílky.

Slušná žánrová jednohubka, která sice díru do světa neudělá, ale neurazí a nenudí. Odsýpá to, nechybí tomu napětí, použitá klišé zase tak moc nepřekáží. Jediný zásadní problém je zápletka, na které je celý příběh vystavěn. V Soudcově noci fungovala a možná by fungovala i tady, kdyby se nezvrhla v nesmyslnou megakonspiraci, která se vymkla kontrole zdravého rozumu před kamerou i za ní.

Intro napumpuje sál mystickou keltskou náladou a pozvolna rozjede hudebně skvělé vystoupení s řadou úžasných melodií a vydařených tanečních vystupů. Když tanečníci a tanečnice přepnuli nohy na nejvyšší rychlost zíral jsem z otevřenou pusou, po zádech mi běhal mráz a nohy samy od sebe začaly vydupávat rytmus. Skvělá šou, která mi znovu připomněla jak parádní umí být irská muzika a tanec. Mělo to všechno jedinou vadu. Ultimátně nesympatického týpka Flatleye. Ten chlap mi svou vizáží, namachrovaností a mírně přehnanou baletní afektovaností kazil dojem z celého vystoupení. Naštestí nebyl na podiu zase tak často.

Jednou za čas se vrátit do dětství není vůbec špatné. A tohle je jedna z těch pohádek, které jsou součástí toho mého televizního. Zlaťáky zfafrnělý švec, sousedka slepice, kouzelné brýle, papundeklové kulisy, čerti co přiběhnou na zavolání, a samozřejmě hádanky, přesně takové jakými jsme se bavili také. Jako kluk jsem si nikdy nenechal ujít a tentokrát to bylo setkání snad po třiceti letech. A pořád mě baví. Asi jsem od té doby moc nevyrostl.

Nápad dobrý, ale scénář ho přizabil a zfilmování dorazilo. Úvod sliboval štvanici uprostřed divočiny, ve které zvítězí silnější vůle a ten, kdo dokáže prostředí lépe využít ve svůj prospěch. Bohužel tvůrci ani jejich postavy nedostali jediný nápad, takže chvíli běhali mezi stromy, a pak odběhli do městečka, kde všeobecná demence dosáhla vrcholu a pokud to zpočátku mělo jisté napětí, zůstalo bezezbytku v horách. Nesympatická parta mi k srdci nepřirostla, dialogy byly otravné, akce, zejména ve druhé, městské části, nudná a většinou zcela nesmyslná.