ostravak30

Černý rytíř vychází z myšlenky, která už musela napadnou leckoho, jak parodická a vtipná komedie by to mohla být, když by se současník strčil do středověku. Francouzské filmaře to naopak napadlo opačně. Jenže tady je to ozvláštněno tím, že se jedná o fikci, kdy muži se vše jen zdá a navíc je černošského původu. Muž si tak musí najít své místo na slunci, aby se nestal pouhým vyděděncem a zároveň získat lásku své milované. Tím, že se jedná o sen lze hodně nesmyslů, a to i v komedii neakceptovatelných, vysvětlit. Jinak se tu ale míchají dobré fóry vedle těch hodně špatných až vyloženě trapných. Ale Martin Lawrence prostě je herec bláznivých komedií. Škoda, kdyby se toho chytil dobrý režisér a ještě lepší scénárista a kdyby se to udělalo precizně a tvůrci by se víc zaměřili na středověk a jeho principy víc než na samotný příběh, mohla to být ještě o kus lepší komedie.

Jak těžké to mají utečenci v zemích sužovaných válkou nebo autoritářským režimem... Samozřejmě, že nemají příliš možností než útěk ze země. Pryč. Jenže bez prostředků a správných kontaktů je to jen přecházení z bláta do louží. A to se právě týká i hlavních hrdinů. Technika olejomalby na skle je nesmírně zajímavá, působí zvláštně a do animovaných filmů je originální. Děj je pak plný různých zvratů a citlivých momentů, ale i mě, stejně jako externím recenzentům, chybí humor, třeba i černý, ale zvláště u Kyony bych ho místy čekal. Navíc mi neseděl styl dabingu, kdy hlasy herců příliš neodpovídaly věkově zobrazovaným postavám.

Hity Olympicu samy o sobě prostě nestárnou. Tady se navíc přidali zajímaví hosté a působivé aranžmá. Stejně jako úvod koncertu i celý koncept. Akorát Marta Jandová si každou píseň hlavně vyřve, mi přijde. Olympic ale může udělat prakticky cokoli a diváci jim to odpustí. Musí ovšem zaznít notoricky známé šlágry, které si se skupinou bude notovat celý sál.

Základním problémem tohoto pořadu je fakt, co jsou schopni dělat celebrity za peníze. Totiž, na šikovné domácí mazlíčky se každý rád podívá, byť díky omezenému prostředí studia často dělají zvířata prakticky něco jiného než co skutečně umí. Tady pak vzniká otázka, proč třeba jeden pes mohl plavat v bazénu a některé další kousky nebyly natáčeny venku a zprostředkovány divákům reportážním způsobem, to by jistě mělo větší působivost. Jenže druhou kapitolou je, jak mohou slavné osobnosti lézt po čtyřech a plnit až neuvěřitelně bizarní zadání, která se často pohybovala na hranici vlastní sebeúcty. A to je buď k smíchu nebo k hlubokomyslnému zamyšlení. Toho musí ale dosáhnout celý tvůrčí tým, který jasně deklaruje, čeho všeho jsou lidé pro peníze schopni...

Petr Kolečko se přes šílené Kdyby byly ryby nebo hodně podprůměrné Bajkery a Padesátku zmohl na vcelku koukatelný film o muži, kterého dohnala vlastní minulost. To co vyčítal svému zeťákovi na něj vyplulo na povrch. Jenže zároveň s tím přišel i trest boží a to skoro doslova. Zhrzená manželka pak logicky reaguje po svém. Chvílemi to úsměvná komedie je, chvílemi není, místy sledujeme tragikomedii. Herecké obsazení je nadstandartní, to si řekněme rovnou, podle toho jsou i herecké výkony skvělé, hudba je výborná, ale má to své mouchy. Zdeněk dělá rychlé pokroky, skoro až zázračné a dokonce je brzy schopen řídit auto, což ale nepodpoří dalším zlepšením po dokončení jízdy. Je to jistě možnost zamyslet se nad vlastními hříchy, které nás jednou doženou, na druhé straně manželka o jeho nevěře věděla a to jsem tušil o dost dřív, než se k tomu přiznala. Pak je ale otázkou, proč nevěru tolerovala a proč také reagovala neochotou se o muže starat, když pro ni odhalení překvapivé nebylo. I tak si ale myslím, že Petr Kolečko by se přeci jen mohl oprostit od klasických stereotypů v těchto typech filmů a více se zaměřit na vytěžení veškeré komediálnosti.

Harold by klidně mohl být dalším členem Adamsonovy rodiny, ostatně jeho záliba v pohřbech a krvelačných vtípcích to jen potvrzuje. Je jiný, což cítí i členové rodiny a nejbližší okolí. A zřejmě proto ho zaujme stejně bláznivá Maude. Ty dva rozděluje věk, jinak ale nic. Ona ho naučila, jak si život užít a jak ho  prožít naplno. Harold moc nesnese autority, Maude je spíše ignoruje. Od obou skvělý výkon, hlavně od Buda Corta. To vše zahaleno do zajímavé atmosféry, kdy jsem si dlouho myslel, že se jedná o děj odehrávající se na britských ostrovech. Dalším skvělým doplňkem je hudba. Na to, že Colin Higgins s tímto scénářem absolvoval, tak klobouk dolů. Na druhé straně napsal a natočil jen tři scénáře a filmy.

Chápu, že tu máme snímek o kritice porušování práv v Čínské lidové republice. Jenže ústřední motiv není vymyšlený nebo zinscenovaný, což by si komunisti asi u amerického občana, tím spíš tohoto typu, nedovolili, ale jde o vraždu, která se doopravdy stala. Samozřejmě, že logicky je Jack Moore podezřelým číslo jedna. Čiňané se ale vyšetřování moc nezaobírají. Já si ale přese všechny oprávněné kritiky Číny myslím, že ve skutečnosti by samotný případ vyšetřili až moc důkladně, protože by jisté obavy pojali ač by je nedávali najevo. Film je navíc ozvláštněn trochu obligátním pojetím jistých sympatií právničky ke klientovi. Na druhé straně jde krásně vidět, jak i Čína samotná chápe, že se dá ze západu přivést něco slušného, aby její obyvatelé neměli až takový pocit omezenosti ačkoli demokratickou zemi zasypávají pravidelnou dávkou kritiky a vůči obyvatelům i propagandou. Za mě jde o docela průměrný film, který zvedají především herecké výkony a pak skutečné reálie této asijské země. Jinak mi ale přijde i samotný konec až moc happy endovský, naivní a hollywoodský.

Korunní svědek je bohužel opravdu špatný film a skoro se nabízí otázky: kolik za to Bruce Willis dostal a proč měl zapotřebí do toho vůbec jít. Nakonec scénárista se na žádném dalším filmu nepodílel a režisér sám má za sebou jen pár filmů, přiznávám, že jsem je neviděl, a tak čistě podle hodnocení odtud usuzuji, že o mnoho lepší asi nebudou. Jenže B. W. točil v posledních letech zběsilým tempem. Jako by snad svou současnou situaci předvídal a chtěl toho mít za sebou co nejvíc. Vypovídajícím faktem je, že snímek nebyl natočen ani za dva týdny a hlavní hvězda filmu měla své scény za pouhé dva dny. Vždyť se také ve snímku objevuje dost sporadicky, přestože by měla úloha poručíka Wakese vzhledem k povaze snímku být větší. Celý děj je ale postaven na hlavu. Dva policisté, chovající se mj. v jistých chvílích jako totální amatéři, honí po nemocnici zraněnou ženu. Krom šíleně špatného scénáře jsou i dialogy opravdu slabé. Bruce W. ale získal pro režijní práci Matta Eskandariho zřejmě nějakou slabost, protože se objevil i v jeho dalších třech filmech. Béčková záležitost přesně pro Primu v čase někdy v hluboké noci.

Egypt je asi jedním z těch míst na Zemi, kde je pořád co objevovat a když už si myslíte, že o této zemi a její historii víte vše, zase vás něčím překvapí. Tím pádem i každý dokument, ačkoli jich jsou už nejspíš desítky, se prostě neomrzí. A s tím správným vizuálem a plnohodnotnými informacemi je pořád důvod se dívat.

Robot Radius zaujme především samotnou sci-fi myšlenkou a pak vizuálem. Efekty, hraní si se světlem, moderní technikou atd. To vše dohromady je působivé. Na druhé straně se mísí tanec s pohyby robota, což mi dohromady moc nešlo a hudba Michala Pavlíčka, ač jinak kvalitní, je na konci už trochu moc, neboť vlastně hraje neustále. Do divadla bych na to asi nešel, ale na jedno podívání je to zajímavé. Už kvůli úvaze, že děj navazuje na pesimistický konec Terminátora.