viperblade

I po týdnu stále nelituji, že jsem (už počtvrté v řadě) nešel spát a sledoval jsem tuto událost živě. Poprvé jsem zažil legendárního moderátora Billyho, jehož fórky byly skvělé (tradičně parádní úvodní montáž, jeho pěvecký výstup o nominovaných filmech, nebo co si dotyční nominovaní právě myslí) stejně jako moderování. Byl jsem spokojený s výsledky (největší radost jsem měl z výhry The Artist jako nejlepšího filmu a z výhry Meryl). Show prakticky neměla slabší moment, bavil jsem se pořád a celé to korunovalo vystoupení "Cirque De Soleil". Parádní show a oslava filmu v jednom. A navíc nožka Angeliny Jolie… :-) 100 %.

Každý, kdo trochu sleduje "Oscar race" (které filmy mají reálnou šanci na výhru a které jsou v nominaci jen do počtu) věděl, že ročník 2012 byl právě mezi tímto filmem a The Artist. Takže ano, kdyby The Artist nevyhrál, Hugo by kraloval večeru a Scorsese by si došel pro svého druhého Oscara za režii. Ale to už je dneska minulostí. Nám musím stačit, že Marty natočil dokonalou poctu filmu jako takovému a připomněl nám, proč filmy vznikly a co v nich máme hledat. Po zhlédnutí mě akorát zklamal fakt, že Ben Kingsley nedostal ani nominaci za jeho brilantní výkon, ale na druhou stranu, už se staly i horší věci. Prostě a jednoduše, jsem rád, že Scorsese všechny překvapil a dokázal, že slova jako "senilita" či "důchod" v jeho slovníku jen tak nenajdeme (ano, pamatuju si na diskuze, kdy někteří říkali, že Martin senilní a že by to měl zabalit…) 100 %.

Tenhle film jsem viděl asi čtyři dny před předáváním Oscarů. A po jeho zhlédnutí jsem mu přál, ať promění nejlépe všechny nominace. Nakonec proměnil "jen" polovinu, ale nutno podotknout, že tu prestižnější. The Artist je film, který skládá dokonalou poctu všem filmům a hercům němé éry. Speciálně první půlhodina je prakticky dokonalá, okouzlující, geniální, hravá… zkrátka, adjektiva mi nestačí. Pak to trošinku ztratí na tempu, ale jen proto, aby vás film v posledních dvaceti minutách odrovnal. Jean Dujardin na mě působil, jakoby nějakým nedopatřením skončil v naší době, protože ty jeho grimasy, pohyby, úsměvy… kdo viděl nějaký ten starý film (a ne, starým filmem nemyslím snímky z roku 1980, 1970) tak musí vidět, jak skvěle se s tím Jean popral a jaký obdivuhodný výkon předvedl. Totéž Bérénice, překrásná, svůdná, ztřeštěná (scéna, kdy tančí, aby se dostala do komparzu, patří asi k tomu nejlepšímu a nejsladšímu, co ve filmu najdete) a dokonalá. Trvalo mi prakticky týden, abych napsal nějaký smysluplný komentář, který by nějak vystihl to, co jsem cítil při tomto snímku. Ale stejně se mi to nepodařilo. Napíšu to takhle - tohle je opravdový vítěz Oscarů roku 2012 a film, který jsem neviděl naposled. 100 %.

Když trpíte, je jedno, jestli to je na Havaji nebo Aljašce. Teda, alespoň podle George. The Descendants je zajímavý snímek. Ve své první polovině je to spíše drama o chlapíkovi, jemuž se nic nedaří a neví, jak dál. V druhé polovině drama trochu ustupuje a dostaví se i taková pohodovější atmosféra, aby na konci zase zmizela. Tenhle film má štěstí, že má tak skvělé herce (George sice nepodává svůj životní výkon, jak to všude propagovaly reklamy a upoutávky, ale hraje skvěle, stejně jako jeho filmové dcery) protože IMHO nejslabší částí tohoto filmu je scénář. Z těch pěti nominací na Oscara právě ten mě nejvíc uhodil do očí, když jsem film dokoukal. Vždyť tenhle film není tak chytrý, není tak vtipný či dramatický a každý, kdo už pár dramat viděl, musel vědět, co přijde v další scéně. Můj další problém s tímhle filmem byl ten, že jsem mu (místy) nevěřil - místy mi ty reakce či situace zaváněly papírem až hanba, na druhou stranu v jiných scénách jsem žasl (záběr plačící dcery pod vodou mi zůstane v paměti ještě dlouho). Abych to zkrátil - není jednoduché tento film ohodnotit, ale když si to v hlavě tak sesumíruju, vyjde mi 70 %. A jsem opravdu zvědavý na souboj Clooney vs Dujardin. Já fandím tomu druhému (promiň, Georgi.)

Bylo to všelijaké, zpočátku mě vadila ta roztržitost (skáčeme z jednoho období do druhého) ale na konci jsem pochopil pár věcí - takovýhle film tu hodně, hodně dlouho nebyl, Jan Budař je opravdu velký frajer, jehož nenominování na Českého lva je opravdu hodně velká křivda a Tomáš Řehořek je naděje, která doufám nezklame a časem natočí opravdovou pecku. Czech Made Man má své chybky, to ano. Ale většina filmu mě bavila, nehorázně mě bavilo sledovat nevšední osud člověka, kterému štěstí hodně, fakt hodně pomohlo k bohatství, které teď má. A proč ne, já mu to přeju. Za Budaře, za jeho parádní hlasové provádění filmem, za cameo Václava Havla a za ten milionový nápad dávám 80 %.

Jo, Woody. S ním to mám jako na houpačce. Některé jeho filmy se mi hodně líbí (The Purple Rose of Cairo, Match Point, Vicky Cristina Barcelona) a některé jen snesu (Scoop). Naštěstí se Midnight in Paris řadí do kategorie těch prvních snímků, i když to podle prvních minut tak vůbec nevypadalo. Jenže jakmile začaly Owenovy výlety do minulosti, tak mě Woody definitivně dostal na svou stranu. Tohle je opravdu film skrz na skrz prošpikovaný kulturou, humorem a pozitivní náladou. Navíc mě potěšil fakt, že Owen umí hrát, když mu někdo dá roli a scénář. Tuhle procházku po půlnoční Paříži si určitě ještě (ne)jednou dám. P. S. A Adrien Brody si pro sebe svou pětiminutovou rolí ukradl celý film. Až uvidíte, tak pochopíte. 100 %.

Hele, řekněme si to na rovinu, nebýt The Shawshank Redemption, tak tenhle film zde má minimálně o polovinu méně hodnotících. Což by byla škoda, protože pak bychom (včetně mě, samozřejmě) neznali Ritu. Dokonalou, krásnou, nebezpečnou… prostě femme fatale jak má být. Kdyby byl celý film tak dokonalý, jak byla samotná Rita, dal bych bez zaváhání maximum. Ale film se bohužel neubrání slabším a nudnějším místům (konec mi přišel natahovaný). Zkrátit to o dvacet minut tak bych s čistým svědomím mohl říct, že tenhle film miluju. Takhle může jen říct to, co už prohlásil Morgan: "This is the part I really like, when she does that shit with her hair." 80 %.

Tak nevím, ale přišlo mi, jako by tento film psali dva různí lidé. Realista napsal první, vynikající, vtipnou a zároveň zajímavou polovinu. U této půlky jsem si říkal, že tento film je originální, chytrý a chce něco říct. Už jsem začínal přemýšlet o vysokém hodnocení, když najednou film sklouzne do své druhé poloviny. A tu jako by psal nějaký náboženský fanatik o tom, jak by to MĚLO podle něj na světě fungovat. SPOILER! Nebo si opravdu myslíte, že se člověk úplně od základu změní za nějakých šest týdnů? Že se z člověka, jemuž do jeho karty napsali "zlo" a který vzhlíží k fotce Adolfa Hitlera, stane humanista? Opravdu tohle někdo myslel vážně? Tomu jsem ani na minutu nevěřil. Fakt ne. A právě konec mě dorazil. KONEC SPOILERU! Adam's Apples je dobrý film. Bohužel jen dobrý. Ve své první půlce se mnohokrát přiblížil k pojmům jako "skvělý, chytrý, originální" ale ve své druhé to šlo spíše k "průměrný, nudný a (hlavně) utopický". Škoda, potenciál tam byl… 60 %.

Zhlédnuto v kině. Pamatujete si, jak strýček Ben řekl Peterovi Parkerovi v prvním Spider-Manovi větu "s velkou mocí přichází velká zodpovědnost"? Tak přesně o tomhle je Chronicle. Tady se neřeší, jak to, že hlavní hrdinové dostali svou moc, odkud pochází, proč zrovna oni a podobně… ne, tady se to nechává být a soustřeďujeme se spíše na jejich život poté, co tu moc mají. Jak zkouší, co dokážou, jak se ji učí používat a (bohužel) i zneužívat. V čem mě tento film překvapil, byla právě věrohodnost jednotlivých charakterů a parádní scény (létání v oblacích). V některých scénách mi přišla ta ruční kamera moc samoúčelná a hlavně pro davové scény v závěru filmu i naprosto zbytečná (přeci jen, je to o ničem vidět postavy, ale neslyšet, co si říkají, jen proto, že si někdo řekne "uděláme to na ruční kameru, to poslední dobou frčí"). Ale jinak nemám prakticky co vytknout, možná jen stopáž mohla mít klidně o 20 minut víc, ale tohle je fakt jen detail. Překvapilo mě, jak kompaktní film Chronicle opravdu je. 80 %.

Jednou jsem na tento film viděl trailer, který nevypadal vůbec špatně. Po nějakém čase jsem si na tento snímek vzpomněl a sehnal si ho. A po zhlédnutí musím napsat, že ten trailer vyložil karty až moc. Takhle přijdete o tu nejlepší lekačku celého filmu. Celkově mě Grave Encouters bavili spíše ve své první půli - budování napětí, nastavování kamer, chodby, kde může být cokoliv kdekoliv… jo, to mě strašně bavilo a nějaká atmosféra tam byla. Jenže jakmile se film dostane do své druhé poloviny a začnou se objevovat duchové… tak to jde do háje, alespoň pro mě. Lekačky (až na jednu či dvě) nefungují a jsou spíše k smíchu, stejně jako postupně se rozvíjející příběh (ty náramky na rukou mě skoro rozesmály, když jsem si představil duchy, jak je vyrábějí…) Tento film není špatný, ale bohužel dojíždí na trend ruční kamery (ta mě v mnoha scénách srala) a toho rádoby dokumentárního stylu. Samotnou korunu tomu nasadili sami tvůrci, když jsem po skončení filmu objevil, že už napsali scénář k druhému dílu… samozřejmě to bude taky podle skutečné události, podle skutečně nalezené a nesestříhané pásky, že jo… ;-) Takže, není to špatné, je to jen hloupé a ve své poslední části i nudné. Jak říkám, není nad první půlku… 60 %.