Vesecký

Překvapivě poozoruhodné dílo jkinak průměrného režisérta Slavíčka. Gogolův námět je zpracován velice mistrovsky, ale tu pravou patinu mu dal nádherný výkon Vladimíra Šmerala, který tímto možná odstartoval tu lepší a mistrovskou část své kariéry umocněnou Kladivem na čarodějnice. Začínající Luba Skořepová byla takřka k nepoznání. Ponurý příběh, v němž vystupuje mamon jako nejhorší lidské zlo, mamon, prezentovaný penězi, které jsou schopny rozvrátit duši člověka k nepoznání. Závěrečná scéna filmu, v níž se opět objevuje znovuzrozený Chazaj, který chce navrácení obrazu, je strhující.

Mírná sentimentalita tomuto snímku neublížila a film určitě nenudil. Hrozně těžko se o něm píše, nelze mu mnoho vytknout, ale na druhou stranu nebyl ani nijak výjimečným v tvorbě Otakara Vávry.Velice charakterní role připadla Janu Pivcovi.

I na Vladimíra Slavínského slabší dílko. Film s řadou klišé, která se objevují v řadě filmů (práce manekýnek, převleky, Krkonoše, dotěrní novináři). Věra Ferbasová v jedné z dost mizerných rolí, rozhodně se mi nelíbila ani v kabaretním výstupu jako mistryně převleků. Zase jeden film, kde jen malá změna vizáže údajně změní člověka k nepoznání.

Zapomenutá pohodová komedie, pravděpodobně se nepromítala především proto, že jeho hrdiny byli veteráni ze západní fronty. Kdesi na továrně jednu chvíli vlály vedle sebe vlajky USA i SSSR, ale na večírku byla na stole jen vlajka americká, což mohla být slušná provokace. Výkony herců byly průměrné, snad Pešek a Nedbal stojí za povščimnutí. Možná poslední role Járy Kohouta, Film jsem viděl poprvé a docela mě pobavil, i když jeho obdoba (s motocykly) byla natočena jako Pětistovka.

Další koprodukční film s východoněmeckým studiem DEFA, které se většinou nezdařily. Policie obnovuje na udání jakési slečny dvanáct let starý případ, kdo došlo v Mariánských Lázních k vraždě německého antifašisty. Týden po shlédnutí si už z něho moc nepamatuji, takže na vině bylo jistě prachšpatné zpracování, třebaže námět by nebyl špatný.

Pohodový film, jen si nemohu v těchto starých filmech zvyknout na Miroslava Homolu, stále si ho spojuji s Hlustvisihákem. Noblesní dáma Růžena Nasková se velmi pěkně zhostila úlohy roztržité matky a tchyně, která svými zmatky způsobí nakonec až dočasný rozvrat manželství. Zajímavé je také, jak se za okupace mohlo svobodně jezdit za hranice až do Benátek... Předpokládal bych taky, že ta hraniční kontrola způsobí spíše návrat novomanželů do Prahy než po krátkém zadržení pokračování v cestě bez dokladů... No, zlodějíčkové Plachta a Neumann se skutečně nepovedli.

Ano J. W. Speerger ukázal, že umí i hlavní role výtečně. Přesto nepokládám tento film za víc než jen průměrný. Děj je ovšem zajímavý, něco mezi U snědeného krámu a Batalionem. Proti výkonu Speergera, Waleské a Průchy stojí nevýrazný Jiří Hron a zvláště Jiřinka Steimarová, která mne v mnoha jiných filmech zaujala, ale tady, na počátku své kariéry, hrála strašně ochotnicky. Olda Kovář ve filmu řekl asi tři věty, to mě taky potěšilo od našeho rodinného přítele.

Snaha udělat životopisný snímek jednoho z největších Slováků tu byla, ale pro mne vyzněla naprízdno a já jsemse u filmu nekonečně nudil. Film působil roztříštěně, někdy příliš zkratkovitě, sice tu byly vylíčeny přdevším Štefánikovy osudy za 1. světové války, ale člověk někdy ztrácel orientaci, kde se Štefánik právš nechází, zda ve Francii, na Srbsku, v Rusku... Nemůžeme radit, co by filmu pomohlo, z dnešního pohledu asi detailněji probrat ještě užší úsek hrdinova života. Zvonimir Rogoz se do jeho role hodil vcelku dobře, i když působil stařeji, než známe Štefánika z jeho válečných fotografií. Rozhodnou roli tohoto slovinského herce bylo, že se poměrně slušně dokázat vyjadřovat i ve slovenštině, což nelze napsat o dalších českých hercích. Filmaři se také úmyslně vyhnuli zobrazení tehdy žijících politků, především Masaryka a Beneše, poměrně mi vadilo, když Štefánik odcházel do vedlejší místnosti za Masarykem a pak už vlastně nevím,e o čem jednali...

Jedna z nejoblíbenějších a nejpovedenějších komedií Huga Haase, v níž vystupuje jako nesmělý, neohrabaný mládenec, kterého si velmi váží v jeho zaměstnání, ale má problémy s navazováním známosti s ženami. Dost mi tím připomíná mne samého, snad i proto (viz též scénka na kluzišti) se mi ten film moc líbí. Už ten začátek, kdy Aloise odvádějí v den jeho 7. narozenin do věznice! Nádherná je i scéna souseda Trégla, který usne v Aloisově posteli, když čeká na meziměstský telefonní hovor. Prostě komedie, jaká má být.

Leo Marten byl mizerný režisér a Špelina mu dodal navíc knihu, jejíž scénář ještě toto dílo dokonal. Na to, že v roce 1933 již vznikaly filmy, na nichž éra němého filmu stopy nezanechala, tady to bylo patrné zvláště z dlouhých pasáží provázených tklivou hudbou a zasněnými pohledy milujících a milovaných, ale i nešťastného doktora Bernharda. Film není naštěstí příliš dlouhý a mám dojem, že CS Film z něho ještě pěkných pár minut vyoperoval, aby se na to dalo koukat - možná tu část mezi Monte Carlem a příchodem Šárkové k lékaři. Žádná škoda. Rovenský se zde však objevil v jedné z mála vážných rolí, ale neodpusil si odpoutšějící závěrečnou scénu, v níž pochopil, že i lékař by se měl věnovat své rodině.