Výstřely v Mariánských Lázních

Detektivka jak pro debily: domovní prohlídka vykonaná na základě odmítnutého a de facto anonymního udání, o kterém není ani sepsán zápis (asi nám tím tvůrci chtěli naznačit, že takhle je to ok, abysme s tím počítali), vzápětí vyšetřovatel propálí jméno korunního svědka podezřelému, no prostě špíček na špíček pro opravdové milovníky žánru. (10.04.2013)

Dal bych čtyři hvězdy, kdyby Toman příběh nezazdil závěrečnými záběry a nepřetočil tím do té doby poměrně střízlivě vyprávěný příběh do aktuálního propagandistického pamfletu. Pátrání samotné je neslané nematné, ale postavy jsou velmi zajímavé, navíc obsazené proti obyvklému klišé. Bohumil Šmída nehraje obvykle dobráckého kriminálníka, nýbrž inspektora, Adolf "Zápotocký" Filip není mužem z lidu, ale elegatním vyšetřovatelem, Neužil nebo Dítě filosofují tak, že to diváka neurazí atd. Na rok 1973 lepší průměr. Až na ten závěr, jak už nazančeno.. (16.08.2011)

Na filmy podpořené Ministerstvem vnitra je spolehnutí. Vhodně naladěného diváka pobaví. Z obvyklé kombinace rutinérské režie, neochotných hereckých výkonů hvězd, přeochotných hereckých výkonů outsiderů protěžovaných režimem a scénáře ušitého na zakázku politruků Výstřely v jistých ohledech vyčnívají. Jedním z neobvyklých prvků je ideový základ, skutečný případ vraždy prof. Lessinga, která se odehrála v roce 1933, další náznak ideového nadhledu, pozoruhodná shovívavost vůči českým Němcům, na hony vzdálená tuposti jiných propagandistických děl stejné produkce. Málokdy se stane, aby jinak režimem protěžovaný herec Václav Neužil st. s jistou filosofickou nadsázkou relativizoval činy příslušníků Hitlerjugend. Nic z toho jistě nemá nic společného se skutečností, že Ivo Toman film natočil ve východoněmecké koprodukci... Nešť. Abych nepřeháněl - nic z toho film samozřejmě nespasí. Je to v určitých drobnostech pozoruhodná břečka. Těm, kteří mají pro pozoruhodnosti tohoto typu slabost, sadisticky doporučuji. (06.07.2016)

Kriminální příběh inspirovaný skutečnou událostí, kterou byla vražda nacismu nepohodlného profesora Lessinga. Vrah nebyl v roce 1933, kdy se vražda stala, dopaden. Děj filmu nás přenáší do roku 1945 a po zajímavých peripetiích, kdy konečný důkaz přináší kolaborant (!) končí odhalením možného pachatele. Myšlenka filmu je zajímavá, příběh poutavý, avšak zpracování nikterak nezaujme. Přidávám informaci pro ty, kteří se zajímají o dějiny kriminalistiky: vraždu prof. Lessinga a naší nejznámější nikdy neobjasněnou detektivní kauzu Otýlie Vranské dělily hodiny, maximálně jeden den. Některé odvážné teorie proto tvrdí, že vražda Vranské měla politické pozadí a byla provedena na objednávku, totiž aby odpoutala nežádoucí pozornost od vraždy, jejíchž objednatelé byli až příliš patrní. (15.08.2011)

Vražda spáchaná těsně před válkou vyšetřovaná těsně po válce. Což o to, román je napsán dobře, ale filmové zpracování zprasila typická normalizačnost. Korunu tomu všemu dal vložený epilog. Že by na objednávku? Scénář mohl daleko více zatlačit na nějaké to napětí. Takhle se snímek tváří poněkud rozpačitě, což snaživě zachraňuje hlavně Josef Abrhám. A zadařilo se, neb to snímek přeci jen trochu pozvedlo. I tak se jedná o dílo, které se řadí k těm pozapomenutým a opravdu není divu. (11.12.2014)