Vesecký

Netradiční kinematografie Kolumbie a Kostariky ztvárnila jedno z děl Gabriela Garcíi Marqueze velice strhujícím způsobem, kde vynikly herecké výkony mladičké Elizy Trianové v roli Siervy Maríe a Pabla Derquiho v roli liberálního kněze. Film v plné nahotě ukázal, kam vede náboženský (i jiný) fanatismus, představovaný zde biskupem, který v touze pomstít se církevní vlažnosti markýzovy rodiny využije toho, že Sierva byla pokousaná vzteklým psem a byla léčena kacířským lékařem vypuzeným inkvizicí ze Španělska a nechá dívku zavřít do klášterní kobky ďáblem posedlých žen. Když pak má mladý kněz z dívky vyhnat Satana, záhy pozná, že se na dívce děje bezpráví a nakonec se do ní zamiluje tak, že je sám odsouzen inkvizicí za smilstvo. Divák se šťastného konce nedočká, děvče zůstává v klášteře... Velmi působivé dílo, které nemohu ohodnotit jinak než pěti hvězdičkami.

Od malička tenhle film miluji. A dnes víc než kdykoliv předtím, když si uvědomím, jaké skutečné poselství tento skvost přinášel. Když Werich zpívá v písničce "Ten umí to a ten zas tohle" o tom krásném zítřku, kdy všichni všechněm všechno dáme a všichni všechno budem mít dohromady, tak se dnes víc než dřív rozpláču skutečným smutkem nad tím, že se nám to nepodařilo a že jsme zase ohrožováni Russwormy, kteří chtějí uzurpovat za pomoci ničících strojů celý svět, kdy houstičky z našich pekáren jsou zase šizené a nikoliv krásně vypečené, že vypečení jsou akorát zase ti nahoře... A že se ti naši nejvyšší zase historicky znemožňují. Tolik nádherných myšlenek má tenhle film, že se to nedá vypovědět. Zakletých do vynikajícího werichovského humoru plného lidství, lásky k prostým lidem, kteří jsou živi ze své práce.

Filmová klasika Miloše Formana typická využitím většinou neprofesionálních herců, kteří působí ohromně věrohodně, dýchá z nich doba, kdy jsme i my byli ve věku těchto puberťáků a prožívali jsme obdobné příhody, ve chvíli, kdy Petr "pronásleduje" domnělého zloděje, jsem si uvědomil, že jsem to celý já (a to nejen v jeho letech...). Mentorující otec (Jan Vostrčil), starostlivá maminka, Zdeněk, Pavla, ale i Čenda (začínající Vladimír Pucholt) a předčasně zesnulý Ladislav Jakim hráli opravdové příběhy ze života, jaký tenkrát byl. Nesmělost v lásce, puberťácké rádobysiláctví, trapnost prvních schůzek, jen velmi málo vědomostí o sexu... A dospělí, kteří se snažili udělat z dětí dobré a pracovité občany. Nádhera za pět hvězdiček!

Jedna z nejlepších českých komedií všech dob. Takové skvělé nápady na zápletky měla jenom dvojice Macourek - Vorlíček. A hlavně měli štěstí na obrovskou plejádu jedinečných herců, kteří už z velké části nejsou mezi námi. A navíc to nebyla jenom crazy, ale byla to i politická satira, která řeže v každé době a zvláště v té, v níž se řinčí zbraněmi a vyzývá obyvatelstvo k loajálnosti. Myšlenka zrušit armádu, neboť zbraně mohou zranit jiné lidi, je nádherná. A musí vyvolat reakci těch, kteří jsou z vojny živi... Těch překrásných gagů. Uvítací vojenská přehlídka - fik, "Ukaž, jak jsem tě špatně podřízla", "abych z vás neudělal nezaměstnaného", "zavři oči, brouku...", rozbitá žaluzie - fik a máme po panu Tau... Nadmíru vyniká výkon Ivy Janžurové vlastně nikoliv v dvojroli, ale trojroli... Ohromně vyblázněný Menšík, který do filmu zabudoval i své Ivančice. Libíček, Řanda, Kopecký, Kopřiva, Olinka Schoberová - na koho nezapomenout?

Nemůžu těmhle životopisným filmům z aristokratického prostředí přijít na chuť. Příběh francouzského dvorního skladatele Lullyho, Florenťana, který se usadil na královském dvoře mladého Ludvíka XIV., se prolíná s osudy dramatika Moliéra. Kdo z nich je ale hlavní postavou? Zajisté jím měl být Lully, který se snaží na dvoře prosadit nový hudební žánr - operu, zapojuje do svého plánu Moliéra, aby poté, co je Moliére odstrčen, postavil se ve svůj prospěch na stranu krále. Ten nastupuje na trůn v dětském věku a v době svého jinošství se odpoutává od vlivu své matky a bratrance, spojeného se spiknutím Frony. Již v této době podporuje Lullyho, jenž krále cvičí v tanečním umění, jež mu má napomoci v královských představeních, znázorňujícího krále jako skutečného Krále Slunce. Vznik komplexu ve Versailles ke tu naznačen jen ve svých počátcích a pak v závěrečném záběru a Ludvík je zobrazen spíše jako milovník umění než vládce. Film je místy nepřehledný, místy nudný; rodinné a milostné vztahy jsou naznačeny jen jakoby mimochodem, mnoho se o nich nedozvídáme. Dílo je filmařsky průměrně, výkony herců nevýrazné, hodnotou je však Lullyho hudba, která však někdy zaměstnává příliš místa. Tři hvězdičky.

Jedno ze završujících děl italského neorealismu s osobitým rukopisem Pasoliniho. Viděl jsem ho podruhé krátce po sobě a tentokrát jsem si ho vychutnal lépe. Anna Magnaniová vytvořila skvělou roli prostitutky, která zanechává řemesla, aby se postarala o svého dospívajícího syna. Je ochotna obětovat vše, aby z jejího syna vyrostl slušný člověk, ale nedokáže zabránit ani tomu, aby nezapadl do podivné bandy výrostků živících se drobnými krádežemi, ani svodům mladé kurvičky. Mladistvé obluzení, životní nezkušenost, to všechno je podané tak životně stejně jako láska matky k synovi. Tragický konec jen nabízí další otázky: jaká společnost to vlastně způsobuje všechny tyhle lidské pády, které nedovolí, aby se jedinec vzchopil a uchopil život za jeho lepší konec (lépe - začátek)... Všechno to je zarámováno převářně do prostředí starodávných rozvalin Caracallovy antické čtvrti Říma, což zvyšuje ponurost a melancholii snímku.

Ponechme stranou jistou dějovou nevyváženost, jednotlivé situace jsou spojovány někdy dost násilně, ale hodnotím pěti hvězdičkami už proto, že si dobře vzpomínám, jak jsem se v pubertě chechtal při závěrečné honbě a zneškodnění atomové hlavice, pozadu nezůstává ani divoká jízda s jeptiškami a ovšem scéna s hippies, trošku slabší se mi s odstupem času jeví groteska se zabezpečovacím systémem. Mám-li však porovnat v rámci všech šesti dílů, je tohle spolu s prvním dílem ten nejlepší.

Tenhle film je málo známý a šedesát let mi unikal. A ačkoliv zrovna nemusím cirkusy ani cirkusové šaškování, pobavil jsem se nadmíru příjemně. Byl to zase on, věčný, odstrkovaný tulák bez domova, který má tu krásnou vlastnost, že přináší štěstí alespoň jiným, když on sám zase smutný odchází se svou hůlkou pajdavou chůzí do neznáma. Bravurní byla scénka na visutém laně, s těmi opicemi to bylo sehráno grandiózně.

Přiznám se, že tomuto filozofujícímu filmu jsem neporozuměl a definitivní tečku tomu udělal závěr. Mladý Francouz hledá po celé Indii s hroznou úporností svého zmizelého přítele, ale když je u cíle, tak zjistíme, že o jeho nalezení vůbec nestojí. Film podivně schizofrenický, někdy jsem měl pocit, že ten muž je ztotožněním s hledaným. U filmu jsou cenné spíše indické reálie - život v Bombaji, jízda vlakem, turistická Goa, než vlastní příběh, do něhož je vklíněno vyprávění židovského koncentráčníka, který jede do Madrásu zavraždit svého mučitele, německého nacistického lékaře, který se zde ukrývá.

Klasický produkt českého postmoderního filmu (asi v intencích předlohy). Autor nezaujímá žádné postoje, nikomui nefandí, nikoho neodsuzuje a starší divák vstává od televizoru s pocitem, že ani neví, jak to autor myslel. Je správné to či ono - nebo jej to všechno relativní? Tenhle film mi dlouho v paměti nezůstane. Macháček klasický, Vašáryová i ve svých 66 letech noblesní, Landovský obhroublý a Divíšková taková nijaká. Všechno to bylo nijaké a hlavně z úplně jiného světa, velkoměstského a velkopanského, bulvárně nováckého a bleskovského... Zbytečná spousta celebrit - proč? A Hřebejk si tam zas musel přihřát politickou vsuvkou upomínky na Vítězný listopad...