Vesecký

Závěrečná léta života Augusta Renoira byla poznamenána těžkou chorobou, ztrátou milované manželky a 1. světovou válkou, za níž byli zraněni oba jeho dospělí synové. Dožívá v nádherném prostředí na Azurovém pobřeží, do něhož jsou umístěny krásné exteriéry, kdy malíř maluje akty v plenéru. Slavný malíř je zde ukázán jako stařecký morous, odkázaný na své služky a na potěšení z krásných těl mladých žen. Půvabná Andrée zde v půlce filmu vystupuje v plné nahotě, ale tato erotika nepřipomíná ani trochu Markétu Hrubešovou z podobně odhaleného filmu. Je zcela funkční, cílená; druhým motivem filmu je právě její vznikající láska k Renoirovu synu Jeanovi, budoucímu stejně slavnému režisérovi. Film je po plné dvě hodiny velmi sledovatelným a rozhodně nenudí. Pět hvězdiček je u mě zasloužených.

Mistrovské dílo ruské kinematografie. Pjotr Mamonov a Oleg Jankovskij předvedli výborné a propracované herecké výkony, film by si zasloužil nejvyšší mezinárodní ocenění. Tohle Rusové potažmo Sověti vždycky uměli. Příběh je navíc historickou paralelou, neboť v Ivanu Hrozném se objevují stejné rysy charakteru jako u J. V. Stalina. Stihomam Ivanův je stejný jako Stalinův a má tytéž důsledky - vraždění masy nevinných občanů, obviněných ze zdánlivého spiknutí proti režimu aq dokonce - ze spojení s nepřítelem... Vše podtrhují naturalistické scény popravy odbojných bojarů medvědem, při nichž prožívá Ivan Hrozný opravdovou rozkoš.

Filmový příběh medičky, která pro ilegální činnost musí opustit Brno a ukrývá se mezi rázovitými horaly někde na moravsko-slovenském pomezí, rozhodně musel zaujmout a ocenění získal oprávněně. Herecké výkony Aňi Gaislerové, jejího filmového manžela a zvláště pak jedna z posledních rolí Jaroslavy Adamové, byly jedinečné a výborně jim sekundovali i další, tentokrát kupodivu v roli faráře i Miroslav Donutil, jehož herectví mi je jinak cizí. Pokud mu dávám „pouze" čtyři hvězdičky, pak pro prvoplánově ideologicky zaměřené scény z řádění opilých sovětských vojáků, které je stavěly na roveň nacistů. Třeba to nebylo nepravdivé, ale působilo to na mě jako úlitba současnému režimu.

Není to pro děti špatný film a i dospělého může ten nápad s telepatií pro spojení s mimozemšťanem zaujmout. Hodná a starostlivá babička, tatínek, který se snaží vymanit ze závislosti na alkoholu, maminka, která se k němu nakonec vrací - to je jeden moralizující prvek. Ten druhý a významnější je samozřejmě ve snahu konat dobré skutky, být prospěšný druhým lidem, třeba i té babičce, které emigroval syn do Austrálie. Herecké výkony nejsou nijak mimořádné, dobrá je Ebenova hudba.

Velkofilm o největší a nejdelší vzdušné bitvě 2. světové války, která se stala jednou z přelomových událostí celé války. Herecké obsazení, režie, dramatická hudba, to vše vytvářelo důvěryhodnou atmosféru těch událostí. Čtyři hvězdičky – poněkud rychlý závěr, protože nebyl dostatečně vysvětlen důvod toho, proč se Němci rozhodli boj ukončit; a pak také na rozdíl od fanoušků bojového letectví jsou pro mě smrtelně nudné stále stejné souboje a manévry vojenských letek.

Těžko pochopitelný i uchopitelný film, jemuž dávám jednu hvězdičku za prolínání reálného prožití poslední ho dne života důstojníka ČSLA s jeho částečně vzpomínkovými vizemi a zčásti iracionálními představami. Některé filmové záběry (oči malé holčičky či scéna opilosti z minulého dne) byly zajímavé a neotřelé. A to je asi tak všechno. Ivan Palúch je zajisté výborný herec, Míle Myslíkové to sluší jako hospodské, ale nikoliv jako milence. Náš hrdina? Taky taková iracionální, neskutečná postava. Klasický zbytečný člověk jako z Dostojevského: opilec, výborný střelec zjišťující, že jeho povolání byl omyl, věčně bez peněz (podivné na vojáka z povolání); přijímající odsudky shora, ale striktně se přidržující řádů a zákonů, jimiž opovrhuje (chycené žáby opalující se ve vojenském objektu). Takový pel mel všední, tak nudné neděle, že se náš Arnoštek nakonec zastřelí... Pro mne k nekoukání.

Velmi pohodová komedie jak z časů klasické francouzské zábavy. Pes, který dá kamarádka na hlídání lanaři fotbalového klubu, se promění v člověka se psími vlastnostmi v těžké chvíli fotbalového klubu, jemuž chybí kvalitní hráč. Labrador - člověk Didier se stává hvězdou týmu, ale ke konci utkání se vrátí do své psí podoby... Senzační a ne příliš otřelý nápad a zejména výborné ztvárnění psího chování v podání Alaina Chabata. Pět hvezdiček.

Ztřeštěná komedie o záměnách Jákoba za podnikatele Datla, záměna pučistů za policajty, záměna už nevím koho za koho, až musel dávat člověk dobrý pozor, kdo je kdo. Začalo to originálně koupelí ve žvýkací lázni, pak ale už to běželo nezadržitelně, aniž se co dělo, Datlovi pospíchali na svatbu, pak Datla vzal revolucionář na letiště jako rukojmí, konečně se tam připletli policisté, ale nevěděl jsem, jak se tam vzali... Atakdále...pořád dokolečka, až to přestalo být komediální. Tak to jsou bezprostřední dojmy. Louis de Funés jako vždy výborný, akorát škoda, že jsme nestačili nadabovat všechny jeho filmy Filipovským. Nakonec - film měl jistě i své poslání: nelze hledět na to, kterou víru člověk vyznává, ale jaký je člověk...

Samozřejmě, je to limonádka jak z Červené knihovny, ale takových byla většina předválečných filmových veseloher. Bylo tam i pár dějových nelogičností, které se daly přehlédnout. Hana Vítová není "mojí" herečkou, Gustav Nezval je nevýrazný, ale objevují se tam ve skvělé formě další herci. Zbožňuji lidové herectví Betty Kysilkové, nádhernou komiku Zdeničky Baldové, jako vždy výborný je v roli statkáře Drahana Theodor Pištěk, ze studentů je jedničkou Jindřich Plachta. Některé scény jsou nezapomenutelné, zvláště ta s močůvkou politým Plachtou a následná scéna u oběda. Čtyři hvězdičky plným právem, tenhle film je možné sledovat mnohokrát.

Co se týká obsahu, závažnosti příběhu i exotického prostředí bych dal jasných pět hvězdiček, ale musím jednu ubrat za nedotažený scénář, který někde až zabíhá do amatérismu, zvlášť v obou scénách útěku; také herecké výkony nejsou právě předností tohoto filmu. Příběh je i tak velmi otřesný a ukazuje, kam je možné dohnat chudé nevzdělané lidi, kteří věří dealerům s dětmi. Místo cesty do ráje je čeká krutý osud prostitutek uprostřed amazonského pralesa. Zvlášť otřesně působí scéna popravy dívky, kterou nechá majitel bordelu uvázat za svůj terénní vůz a uvláčí ji po hrbolaté a kamenité cestě k smrti. Přes všechny nedostatky se mi asi film vryje hluboko do paměti.