Vesecký

Příjemná konverzační komedie, která nevyžaduje příliš přemýšlení. Jo, tenkrát Američané ještě uměli dělat komedie, u nichž se sice nechytáme za břicho, ale které mají hlavu a patu a jakýs takýs příběh. Samozřejmě to byl film pro D. Martina v postavě zpěváka Dina. Dvojice amatérských hudebníků - pumpaře a učitele hudby - se rozhodne konečně prodat své písničky, a tak zpěváka Dina, který náhodou uvízne v jejich městečku, nechají nalákat na domnělou manželku Orvilla Spoonera, ve skutečnosti štětku z místního bordelu. Slabší čtyři hvězdičky, řekl bych tak 3,75...

Roztomilá crazy parodie na kriminální sérii s delikventem Pacínkem za čytři hvězdičky ode mne. Docela svěží a dobře vymyšlený děj s plejádou výborných herců, kteří se tu skutečně vyřádili. Mladičká Jarka Obermaierová v roli protřelé naivky, která tu naivku hraje až do konce, kdy kriminalisté konečně dopadnou zločince - který se jim stačí ještě navíc sám zabít řemdihem. Krásné vstávání mistra Nedbala z rakve či Řanda, který se zavře do železné panny... Vše zarámováno do kreseb Neprakty. Nu, a pak Václav Lohniský v předobraze doktora Chocholouška. Jen k ostatním komentářům - v tomto filmu nelze vidět detektivku.

Kolikrát jsem tenhle film viděl a vždycky mě potěšil svým zpracováním, dějem, nezapomenutelnou ústřední melodií i tím Ítýovým "domů"... Všichni tři sourozenci od té nejmenší až po toho puberťáka hráli velmi důvěryhodně a o pěti hvězdičkách nemůže být pochyb. Je to jistě nejlepší americká moderní pohádka, nejlepší od dob Disneyovy kreslené Sněhurky! A především - krásná ústřední myšlenka o přátelství, které nepřekoná ani vzdálenost miliónů kilometrů. City, které jsou vlastní jenom dětem a nám bláznům, protože dospělí zhrubnou a stydí se za prolité slzy. Prolil jsem je při závěrečné scéně vždycky. Člověku dodá takový film aspoň trochu ošidného optimismu v dnešní nepěkné společnosti.

V šedesátých letech patřily hudební revue k oblíbeným žánrům a Vratislav Blažek s muzikanty typu Bažanta a Maláska to skutečně uměl, jenže Starci na chmelu byli asi jediní, kteří přežili a Strašná žena, ačkoliv není zas až tak strašná, upadla po právu do zapomnění, o čemž svědčí i to, že melodie z tohoto filmu prakticky neznáme. Druhým fenoménem ve sportovní oblasti bylo krasobruslení, oblíbené naší televizní veřejností a populární i v tehdejší NDR. Není divu, že film je vlastně krasobruslařskou exhibicí, kdy samotný děj, v němž dostal jako jednu z mála hlavních rolí příležitost Jiří Lír, v podstatě nemá žádný význam a jeho humor vyprchal i s takovými herci, jako byli Sovák a Menšík.

Válka mezi Chile a Argentinou se nikdy neudála a přitom měla jednoho padlého. Příběh pětice chilské předsunuté hlídky v pampě na jihu Patagonie je milý svou zápletkou, zároveň však právě ona současně burcuje svědomí mocných tohoto světa i těch drobných lumpíčků, kteří jsou schopni vyvolat vojenské střetnutí pro mizernou záminku. Tady šlo o sporné ostrovy a chilská pětice, bloudící pampou, potká stejně bezradnou hlídku nepřátelskou, totiž argentinskou, a postupně seč spřátelí. Když papež zprostředkuje mír, chilská hlídka, jíž nefunguje vysílačka, se o tom nedozví a padne několik válečných ran, při nichž zahyne chilský vojáček... Film aspiruje vysoko, ale místy je příliš rozvláčný, chybí mu jistá svižnost, která by nenechala unaveného diváka usnout. Čtyři hvězdičky.

Hodnotil jsem naštěstí před přečtením obsahu, a tak jsem dal "jen" dvě hvězdičky, protože jsem asi neporozuměl, co tím chtěl Truffaut říci. Připadalo mi to rozdrobené, neucelené, vlastně jsem nevěděl do poslední chvíle, o čem ten film má vyprávět. Filmový mág Truffaut mě prostě neoslovil. Asi k tomu přispěl i příšerný český dabing, zvláště postpřechodový hlas jednoho chlapce, který vypadal tak na deset, a potom ještě to mimino, co vypadlo z okna a ještě se tomu pitomě řehocelo. Jak spisovně mluvilo! Vtipné bylo aspoň to, jak ti dva hoši vylákali dvě holky do kina a pak je obě "dostal" ten smělejší...

Zpracování románu K. J. Beneše nepostrádá autentičnost předlohy, třebaže závěr filmu Vávra pozměnil, aby uspokojil rozechvělé obecenstvo tehdejších biografů. Film má jeden velký dar - sešly se v něm tři velké české herečky, které hrají své sestry - R. Nasková, T. Brzková a L. Dostalová. Mně osobně však Vávrovy rané filmy příliš nesedí, tady navíc i ti kvalitní herci jako Štěpánek a Kohout (u Mandlové to nebylo tak neobvyklé) příšerně přehrávali, třebaže to asi bylo režisérovým úmyslem. Viděl jsem ho poněkolikáté a dost jsem se nudil. Lepší tři hvězdičky.

Jedno z neotřesnějších a umělecky nejdokonalejších svědectví o fašistickém převratu v Chile 11.9.1973. Tenhle film mě dostal už při prvním sledování a mnohokrát jsem si na něj bezděky vzpomněl, třebaže jsem zapomněl jeho název. Vždy, když někdo chválí pinochetovský režim, tak si říkám, podívej, jaká zvěrstva dokázal. Doporučuji ke shlédnutí všem antikomunistům, pokud je možné je vůbec přesvědčit... Možná některé sekvence se zdály být zdlouhavé, ale byl to jasný režisérský úmysl. Člověka mrazí v zádech, když vidí, jak na paleťácích přivážejí na prosekturu hromady mrtvých obětí. Jak se chladnokrevný lékař - řezník zbavil těžce zraněného, který se omylem přimotal mezi mrtvé. Jaké šílenství zažili ti, kteří museli pitvat tělo Salvadora Allendeho, největší postavu chilského 20. století... Převrat jsem těžce prožíval už tenkrát, kdy jsem byl na vysoké škole, a smutným osudem chilského socialismu jsem byl hluboce otřesen...

Kriminální drama mělo všechno, co má správný film, který má člověka vtáhnout do děje a už nepostit. Zajímavou zápletku, nepředvídatelný děj a hlavně závěrečné rozuzlení (jen ty tři mrtvoly by si scénárista mohl odpustit) i hlavní čtveřici vynikajících herců - Delon, Bourvil, Volonté a Montand. Delon v roli propuštěného delikventa, jemuž je ještě ve vězení tip na skvělou loupež klenotů na náměstí Vendée. Volonté jako vězeň, který uprchnul při převozu z vlaku a náhodně jej osud svede s Delonem. Bourvil jako komisař, jehož povinností je nalézt uprchlého a Montand jako alkoholu propadlý bývalý policista a nyní pomocník kriminálníků... Nelze než dát vět hvězd.

Jeden z mých nejoblíbenějších. Konfrontace "západně" uvažujícího anglického intelektuála s drsnou společností Kréty ve společnosti dobrého člověka Zorby. Zorba je představitelem životních optimistů, které nezlomí žádný životní problém, neboť, jak sám říká, život je řešení problémů. Zároveň člověk, který umí žít naplno a nestará se o zítřek. A taky člověk milující své bližní, sousedy ze zapadlé vísky, kde se ještě o čest bojuje s nožem v ruce. Smrt dvou žen - mladé krásné vdovy, kterou dav obviní z hromadného smilstva a viny na smrti mladého hocha, lynčuje ji a nakonec je brutálně podříznuta; smrt stárnoucí Francouzky, majitelky hotelu, která zůstala ve vsi zapomenuta a jen vzpomíná na staré lásky - a její vyrabovaná domácnost. Vrcholem filmu je záverečná taneční scéna. Quinnova životní role. Žít se musí s tím, co život přináší. A že věru toho špatného je mnohem víc... Nádherná hudba Theodorakisova, úžasné výkony Irene Papasové i Lily Kedrovové.... Kniha je stejně nádherná. "Řek Zorba" je věrným souputníkem Rollandova románu "Dobrý člověk ještě žije".