Vesecký

Hororová klasika vtáhne do děje, jakkoliv se tomu člověk brání. Viděl jsem počtvrté a spousta scén mi dosud unikala. Teprve teď jsem si uvědomil, že v tomto filmu Lecter Hannibal je pouze prostředkem, jak pochopit psychologii psychopata, který vraždí otylejší dívky, aby z nich stahoval kůží. A. Hopkins a zvláště půvobná a křehká J. Fosterová byli vybrání pro své role skvěle. Ve skutečnosti těch hororových scén moc není, vlastně až v závěru, kdy dr. Lecter uniká z klece a pak když se Clarice ocitá sama v domě s vrahem. Ovšemže s americkým koncem, protože kteréhoé vraha by napadlo tak otálet se střelbou tak dlouho, až bude zastřelen. A pak jsem konečně pochopil, proč Hannibala nechal scénárista utéci - otevřely se dveře pro pokračování. V některých chvílích mi chyběla logická návaznost, což asi vzniklo konečným střihem nebo tím, že jsem si šel namazat chleba máslem. Dát pět hvězdiček je však oprávněné.

Filmová klasika. Sice o maličko slabší než Cesta do hlubin študákovy dušem, ale přesto nepřeberné množství skvělých scének: Štěstí - co je štěstí? Ó, kolena, kolena. Tuleň nese domovníkovi doutník. Z měšťanky ho vyhodili, na řemeslo se nehodí, tak aspoň kdyby tu maturitu udělal (ó, jak nadčasové!). Ale já musím ještě večer rejsovat... Boženka!... A to herecké obsazení, vůbec nevadí, že byli vesměs přestárlí a věkem mnohdy starší než jejich profesoři. Skvělý Smolík, Kreuzmann, Trégl; Pešek, Filipovský, Novotný či Strejka. Maličký, ale krásný štěk Zdeničky Baldové. A ta "rudá" agitka o problémech sociálně slabých rodičů? Bohužel, některé věci se nám dnes vracejí.

Montgomery Clift a Elizabeth Taylorová jsou jistě velkými hvězdami tohoto snímku, v němž ovšem Taylorová hraje aspoň trochu přirozeně slečinku z vyšší společnosti, jež titulnímu hrdinovi nevědomky přebrala jeho první lásku, dělnici z továrny jeho strýčka. Kdežto Clift je proti hrdinovi předlohy (T. Dreiser, Americká tragédie) již poněkud obstarožnějšího vzezření a na můj vkus v dramatických chvílích příliš přehrával. Film se předlohy nedrží tak striktně, pokud se mohu pamatovat na svoji četbu zhruba před dvaceti lety, poněkud tím smazává sociální aspekt díla. Chudý mladík se může vyšplhat po společenském žebříčku, využívaje k tomu zamilované Anne Vickersové. A tak se potřebuje zbavit chudého děvčete, jemuž udělal dítě. Že smrt na jezeře byla spíše nešťastná náhoda než vražda, je patrnější ve filmu, v knize je jasně řečeno, že dívka byla pádlem udeřena. Ale to jen na okraj. Film zcela pomíjí dlouhé měsíce, kdy chlapec čeká na popravu, kdy pozoruje výkyvy elektřiny ve vězení v okamžiku, kdy do popraveného je vpravován elektrický výboj... Čtyři hvězdičky si přes všechny výtky film zaslouží.

Příběh muže, který se obětoval pro přítele; chtěl jej dostat z vězení, ale prchá něho sám přes hory, záhy pronásledován policí, aby snad nakonec zahynul pod koly kamiónu, když se svým koněm přejížděl dálnici... Filmový western pouze průměrný, bez nějakého náboje napětí, se zbytečně dlouhou honičkou v horách, ovšem se skvělým výkonem Kirka Douglase (jak jsou si podobni se synem Michaelem). Zaujal mě však spíš začátek, když se Jack Burns rozčiluje, jak je země spoutána dráty, ploty a zákazy, jak je ta celá kdysi volná země kořistěna do soukromého vlastnictví, které ve skutečnosti bere člověku skutečnou svobodu.

Výborní P. Noiret a S. Marceauová v historickém filmu o vlivu francouzské buržoazní revoluce na venkově, kde se stává direktorem místní rodák, ale revoluční fanatik, který lidem svobodu chce vnutit i za cenu prolité krve. Děj je dost komplikovaný a postrádá pro mne nějakou konstrukci, v níž by bylo vyvrcholení s vůdčí myšlenkou. Je to až únavná snůška bojů a půtek, vraždění, setkávání a loučení, kterou si divák ztěží po shlédnutí filmu zapamatuje. Přesto jde o film, který si čtyři hvězdičky zaslouží.

Bezesporu nejlepší komedie Vlasty Buriana a jedna z nejlepších veseloher českého filmu vůbec. Nezapomenutelná je scéna Marvana a Buriana u nálevního pultu s proslulou Baladou o deliriu tremens; zde dokázal Burian, že je nejen velký komik, ale opravdu velký herec; jedná se o nejlepší režijní scénu Karla Lamače (skvělé ztvárnění Burianových grimas a hra se stínem) minimálně u českého filmu. A nejsrandovnější scéna, u níž se řehtám i po sté - ambulantní zákrok na prstu Čeňka Šlégla. Moje milované bábinky Betty Kysilková a Marie Blažková sehrály také skvěle ("stromořadí jde"); jednoznačně nepřekonatelným triem tohoto filmu jsou Burian - Šlégl - Marvan...

Vždycky jsem se na opakování tohoto filmu těšil, patříé mezi to nejlepší, co v žánru dobrodružného a historického žánru vzniklo, navíc v exotickém prostředí jihoamerického pralesa z doby, kdy se o moc v Jižní Americe dělili Španělé a Portugalci, kteří odmítali existenci jezuitských misií na svém svrchovaném území (markýz de Pombal jezuitský řád z Portugalska vypudil). Na rozdíl od evropského kontinentu, kde jezuité byli vždy řádem reakčním, v Novém světě je nutno v historických souvislostech jejich roli pokládat v mnoha směrech za pokrokovou. Oskarová ocenění tomuto filmu patří poprávu, vše umocněno výborným hereckým obsazením, kde de Niro ve svém pojetí "napraveného" Rodriga Mendozy jen těsně převyšuje výkon J. Ironse. A ovšem hudba E. Morriconeho je také výtečná, zvláště dnes již klasický motiv plavících se indiánských lodí před rozhodnouz bitvou... Pět hvězdiček.

Dlouho jsem nevěděl, co si o tomto filmu mám myslet. Jedná se o propagaci umírněného katolicismu oproštěného od nejhrubších jezuitských dogmat? Ale nakonec i Ignác z Loyoly je zde vykreslen v nějakém lepším světle, takže film skutečně asi není určen nám, vědeckým ateistům. Herecký výkon P. Leroye však nezpochybňuji a krásná byla i radostná ústřední písnička, mohly u ní být aspoň české titulky...

Třetí díl epopeje O. Vávry o husitském revolučním hnutí vznikal ještě za období pozdního stalinismu, ale objevuje se v něm odvážná myšlenka. Radikální hnutí adamitů - pikhartů vedlo společně s rozpory mezi tábority a pražany k rozštěpení husitského hnutí, které bylo předzvěstí jeho konce. Vávra tu ukazuje, jak nebezpeční jsou fanatičtí vůdci, kteří dokáží strhnout část lidu na svoji stranu. Zvlášť osobnost Kánišova je zde zobrazena velmi pozoruhodně. Člověk by řekl, že se historie českého národa neustále točí v bludném kruhu krásných myšlenek a špatných konců (1948, 1989) a že z pravdy nakonec zbývá jenom blebleble... Vávra byl klasik velkých scén jako by namalovaných generací Národního divadla, ale někdy se jeho bojové scény utápějí střízlivým okem v dosti nepravděpodobnou melu. Proto zaostávají za myšlenkovou osou díla, kterou jsem naznačil. Opět škála vynikajících herců, ovšem pro obsazení třetího dílu opět Vávrovi chyběly nové tváře, a tak je tu Vojta, Lukavský, Krejča, Voska, Matulová (hle, co se stalo z královny Johanky!) zase v novém obsazení. Jinak mě zaujala Jana Rybářová v postavě mladičké novicky. Z jejího projevu (již i ve Stříbrném větru) jako bych četl její nešťastný konec...

Zas to nebylo až tak špatný, ale... Sleduje tento film s odstupem svého věku musím kvitovat snahu podat obraz neurovnaného myšlení mladých slečen, které bez vědomí rodičů odjíždějí na letní brigádu do Nizozemska, aby se tam shodou mnoha okolností, hlídány nezletilým bratrem Iščiným, nikdy nedostaly... Sandra Nováková se zhostila své role protřelé adolescentky se svým obvyklým akcentem na sexualitu, ale mnohem více mě zaujal živočišný projev Petry Nesvačilové (Vendula), který byl mnohem důvěryhodnější. Zato Maruška Doležalová místy jako by nevěděla, co hrát - zda naivku, která se chtěla vyrovnat ostatním, nebo spíše cituplnou rozpolcenou postavu spíše tragičtějších odstínů, přecházela od jedné polohy ke druhé dost chaoticky a navíc vypadala proti svým partnerkám málo dospěle. Ale nakonec všechno dobře dopadlo, Iška pochopila, že si na lesbu nejen hraje, ale že jí skutečně je, nechala se zaučit stárnoucí Lenkou Vlasákovou; hlavně, že tu motiv homosexualismu nechyběl, to by ani nebyl současný český film. I z tohoto důvodu dvě hvězdičky musí stačit.