Vesecký

Roztomilá veselohra o tom, jak se dva mladí lidé (vzápětí skuteční manželé Abrhám a Šafránková) rozhodli provést předsvatební test snášenlivosti v zátěžových situacích - od vysokých hor po říční koryto. Ten příběh mne kdysi hodně bral, zvlášť v době, kdy jsem byl v patřričném věku, jako mnozí jiní do Libušky zamilován... Film má výborné herecké obsazení, ale Abrhám i Šafránková (a snad ještě více ona) mu dominují. Její hra úst a očí hraničí s koketností. Dnes po letech tomu spíš dávám výrazně dobré čtyřhvězdičkové hodnocení než "pětku", i po letech je to velmi dobré.

Srdeční záležitost, perfektně udělaná pohádka, u níž obdivuji bohatý a pro neznalé napínavý děj převzatý z řeckých bájí, krásné herecké výkony, půvab Andromedy, vtip a nadsázku (bohové na Olympu, rozkošný Bubo), ale především mistrné triky, kterým se nemůže ani jen přiblížit nic, co je děláno na počítači. A vynikající masky!

Hitchcock byl ve své době mistrem svého oboru a v tomhle filmu to beze zbytku prokázal. Příběh falešně nastrčeného agenta nepostrádal vzrušení, v mém věku spíše zvědavosti, jak se s tím scénář i režisér vypořádal. Ovšemže s krasavcem značky C. Grant to měl jednodušší, tyhle americké filmy z 50. let můžu, ale s prominutím zase nemusím zrovna filmy z prostředí agentů. špionů a rozvědek. Nehledě na to, že v životě jsem stál vždycky na opačné straně než rozvědky USA... Ten sladkobolný konec se dal očekávat, ale bohužel šplhání po památníku v Jižní Dakotě snížilo definitivně hodnocení na tři hvězdičky. To tam být nemuselo, zvlášť když bylo jasné, že kladní hrdinové přežijí ve zdraví a ti lumpové bídně zhynou...

Rozhodoval jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, návrat Malenina muže a Malenina procházka mezi ženami, které ji o rok dříve málem utloukli a donutily odejít z městečka, to přiklonily ke čtyřem. Monica Belluciová není vynikající herečka, spíš pro některé muže může mít stejnou přitažlivost jako pro ty Maleniny ctitele. Malena byla za války dlouho věrná svému manželovi a až zpráva o jeho smrti, nenávist měštek a nedostatek financí jí donutily k prostituci. Malý Renato prožívá své první milostnéí vzplanutí, poznává nový svět, svoji proměnu v muže. Bohužel, na plátně se vůbec nemění a nic na tom nemění, že po popravě Mussoliniho mu otec nechá ušít dlouhé kalhoty. Režijně je film zvládnut solidně, po této stránce je vrcholem filmu scéna lynče. Vulgárnost je tak na hranici únosnosti, ale spíš film v mých očích sráží.

Tyhle filmy mě dokážou dostat. Barva pleti byla téhož typu jako Květ pouště - a shodou okolností to byl také britský snímek a koprodukcí Jižní Afriky. Ukazuje, jak zrůdná dokáže být skutečně totalitní společnost, která vládla takřka půlstoletí v JAR. Oficiální politika apartheidu byla odnoží fašismu a je s podivem, jak se jí tamní občané dokázali zbavit. Dnes bychom se mohli jejich rasové snášenlivosti učit. Osud mladé Sandry Langové, která se narodila svým bílým rodičům v barvě kakaa, byl jen jedním z mnohých. Přestože byla nakonec úřady prohlášena za rasově čistou, měla nadále se svou barvou potíže a mezi sebe ji nepřijala ani zuluská komunita, k níž se uchýlila se svým Petrusem. Nakonec byla opuštěna všemi, které kdysi milovala... Takové snímky by měly být odměňovány oskary. Pěšt hvězdiček.

Neprávem opomíjený film Karla Kachyni. Obraz hospodářské krize v roce 1932 na Valašsku, kde lidé marně shánějí obživu. Vesnice přežívaly, ale pokud v gruntu hospodařil takový sedlák, jakého mistrně zobrazil Petr Čepek (vedle Petrolejových lamp možná jedna z jeho stěžejních rolí), který i drobné výdělky propíjí a čeká na možnost vypálení rodné chalupy, aby získal slibovanou pojistku, pak jejich obyvatelům nepomůže ani vrátivší se synek Jožin, který hledá v rodném hnízdě záchranu pro svou rodinu. Krutost kapitalismu v plné nahotě, bídu lidí umocňuje jejich závislost na pověrách a církvi, jež přivádí do hrobu krásnou dívenku plnou života. Vše kolorováno lidovými obyčeji od Tří králů až ke svatebnímu obřadu. A ještě krásná role tehdy mladého Rudolfa Hrušínského jako vesnického blázna, který měl být zneužit při vypálení chalupy. Trošku jsem nepochopil roli potulného cimbalisty v podání Václava Babky. Tato role věčnému plívovskému učiteli neseděla.

Kdysi to byl první film, který mě s touto okouzlující a vynikající americkou herečkou seznámil; film Čekej do tmy pokládám za nejlepší filmový horor všech dob. Slepá dívka, která se ocitne v kleštích zločinců, kteří hledají panenku, v níž jsou ukryté drogy, krásná Audrey Hepburnová, to je téma, které musí dostat každého. Prakticky celý film se odehrává v jediné místnosti, přitom je od začátku do konce ohromně napínavý a plný zápletek, v nichž se člověku, který nezná dopředu děj, musí zrychlit srdeční tep až k infarktovému stavu... Jedinou drobnost bych celému filmu vytkl - byt plný benzínu musel být asi hodně studený, když po zapálení sirky benzínové páry nevybuchly... Ale to je detail, který na výsledku nemůže nic změnit.

Jeden z těch řadových a spíše slabších snímků předválečné produkce, v němž samozřejmě vyniká dvojice Pištěk - Nedošinská - cenný a vzácný je jejich manželský duet; ukazuje se, že jsme ve 30. letech měli výborné hudebníky, Josef Kumok k nim nesporně patřil. Jinak je příběh všední a pokud ho vidíme víckrát, docela se nudíme. Duo Mrázek - Paul mi tu nesedí vůbec, Bušová je jako v mnoha dalších filmech toporná, Kšírová se do své role nehodí a Ela Šárková ve své tradiční roli kabaretní umělkyně nedostala příliš prostoru. Kohoutův humor taky příliš nemusím, jen na tu bábovku bych měl taky chuť. Rozhodoval jsem mezi dvěma a třemi hvězdičkami, nakonec to sklouzlo ke dvěma.

Tento film byl uveden na komerčním FilmBoxu a jest se domnívat, že naše veřejnoprávní televize by s ním měla dost velké problémy. Při pokojné demonstraci palestinských civilistů v nárazníkovém pásmu v Gaze je při zachraňování dětí smrtelně postřčeken britský novinář. Jeho rodiče a sourozenci se vydávají do okupované Palestiny, aby vypátrali, jak jejich Tom zahynul a aby dosáhli spravedlnosti. Britové natočili snímek, který dokládá nekalé praktiky izraelských okupačních sil, jež se snaží ututlat každý případ, kdy je zastřelen nevinný civilista. Ukazuje, že pánem situace v Izraeli není demokratická vláda, ale armáda ("aby se člověk mohl stát premiérem, musí být nejdřív generálem"). Až po dlouhých měsících všemožných průtahů se Tomově otci - právníkovi - podaří dosáhnout, aby armáda případ vyšetřila a střílejícího vojáka potrestala. Jenže si člověk říká, to je zřejmě jeden případ z mnoha a jen dokladem platnosti, které platí na obou stranách znepřátelených sil: Mrtvý protivník, dobrý protivník... Tenhle hraný dokument se tak směle řadí ke snímku "Ráj hned teď".

Je to klasický Woody, ale přitom to není klasický Allen... Ze začátku to vypadá, že si jako obvykle bere na paškál americkou snobskou smetánku, která dělá ze sebe pokladnici rozumu, ale přitom po celý děj jsou pro ni tím nejdůležitějším obchody. A do takové rodinky se má přiženit nadaný spisovatel, kterého skutečné umění přitahuje. A nakonec ho Paříž pohltí tím, že ho na jeho půlnočních toulkách vrátí do období, v němž spatřuje největší kouzlo Paříže, do 20. let 20. století, plných osobností, které Paříž tehdy přitáhla, aby tu nějaký čas žili. Picasso, Dalí, Hemingway, Fitzgerald či Buňuel... Touží se sem vracet za půvabnou kráskou, ale jen do té doby, než se oba dva dostanou ještě hlouběji do minulosti, do Paříže Moulin Rouge a impresionismu. Tady pak pochopí věčnou touhu člověka žít v době, o níž se domnívá, že by pro něj byla tou nejlepší. A že jde o někonečný řetězec, takže se rád vrací do současnosti, aby ovšem dal ve woodyovském stylu vale své snoubence i rodičům. Tím získává i moje sympatie, neboť americkému stylu života vůbec, ale vůbec nefandím. A Paříž miluji. Filmu nelze dát nic jiného než pět hvězd.