Vesecký

Dvoudílný španělský film podle skutečných události kolem návštěvy Evy Perónové ve frankistickém Španělsku roku 1947 mě doslova uchvátil a jedinou skvrnkou byla až přílišná podoba caudilla Franca s Marianem Labudou. Vysílala slovenská televize a myslím, že ta naše by tohle skutečné dílo neuvedla, protože druhou dějovou linií je osud španělské komunistky, která se po zavraždění svého manželka frankisty rozhodla pokračovat v manželově boji za svobodu, demokracii a spravedlivý lidský řád. Jedinou nadějí poté, co nechala pod dveřmi argentinského velvyslanectví v Madridu vybuchnout pár dynamitových náloží, je omilostnění zprostředkované Evitou... Sama Evita je (nevím, jak hodnověrně) zobrazena jako žena soucítící s trpícími obyčejnými lidmi, která mezi ně chodila, oblékala se prostě a dokonce s nimi pravidelně posnídala. Stejně jako díla o španělské občanské válce mi i tento film necvhal nazřít odvážné povahy španělského lidu ve spravedlivém boji proti fašismu a utlačování chudých bohatými.

Koukalo se na to příjemně, detektivní zápletka zajímavá, byť nepravděpodobná, na dvojici stařečků bych takový zločin nikdy netipoval. A po letech se na obrazovce konečně objevila moje milovaná Ornella Muttiová... Vtipy byly slaboučké, spíše amerického naturelu a obdobně se tu střetávaly nevýrazné herecké osobnosti, jakými jsou J. Candy a zvláště J. Belushi, jehož vyskakování v kasinu bylo příšerně a rádoby vtipně přehrávané, s mnohem kvalitnějšími herci italskými. Tři hvězdičky dávám zaslouženě.

Vždycky mě dojme. Krásná příroda, krásná zvířata a podivuhodně vycvičená, mile překvapuje využití snových triků pražským Krátkým filmem, k tomu výtečná hudba a krásné poselství. Nejdřív smutek ze zavalené medvědice (ve skutečnosti nebyla mrtvá, bylo vidět, že dýchá), na konci silný medvěd, který dá život svému potenciálnímu vrahovi - a mezitím řada hezkých příhod (rozesmála ta, jak se medvídě snaží porazit mladý stromek). Co říci - pět hvezdiček.

Umělecky prostě skvělé dílo. Michalkov v tomto filmu navazuje na předchozí tradici filmových adaptací klasických ruských literárních děl a daří se mu to na výbornou. Celé je to prodchnuto symbiózou nádherné lyriky s jemným ruským humorem tak příznačným pro tvorbu demokratů 19. století, jak si nevzpomenout na našeho profesora ruštiny, který nás učil k lásce k ruské literatuře; však i Gončarova jsme museli znát u maturity! Výborná i hudba a snímky překrásné ruské venkovské přírody s lukami a březovými hájky! Herecké umění Tabakova, jeho zvládnutí obtížné role původně melancholického unuděného šlechtice s přerodem, jaký umí jen láska, ale okamžitě se zase ponořující do minulosti, když si Oblomov uvědomuje, jakou falešnou hru s níim hraje nezralá Olga v podání také výtečné Jeleny Solovjevové. Není třeba váhat - pět hvězdiček!

Otakar Vávra byl jistě mistr historických dějů a když mu k tomu pomohl levný kompars, tak i bitva u Sudoměře byla výborně sehraná. Jen by z filmu mělo být zřejmější, proč se z Prahy na Tábor putovalo až skoro přes Strakonice a v Táboře, který si Žižka vyvolil, už jej a jeho vojsko vítají táborité. Některé scény byly málo důvěryhodné, scénárista se soustředil tentokrát více na politiku soupeřících stran, a to trošku mohlo laika unavit. Přesto je Jan Žižka i svým hereckým obsazením důstojným pokračováním Jana Husa a v mnohém má co říci k dnešku (Zikmund jako předobraz budoucích mocipánů, jimž se náš národ již předem klaněl pln nadějí na bohatou odměnu). Nemluvě již o skvělých hercích, někteří však hráli ve zmiňovaných filmech dvě různé postavy (ovšem Štěpánek, ale i Řepa, Vojta), což pak náš film vzápětí opakuje v dilogii o Švejkovi. Velmi dobré čtyři hvězdičky.

Trochu jsem váhal mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, nakonec jsem se přiklonil z nostalgických důvodů k pěti. Je to přece jen film především pro děti a jako kluk jsem se vždycky smál, když zlý král Kazisvět musel prchat z Radovanova zámku. Láska a dobro zvítězilo, zlo odešlo s prázdnou. V době, kdy svět žil v studenoválečnickém napětí, měla nesporný význam postava Kazisvěta, představitele těch sil, které usilovaly (a dnes opět vystrkují růžky) o rozpoutání války v zájmu své světovlády. A pak Josef Zíma byl idolem mládeže na přelomu 50. a 60. let a v začátcích televize byl i mým miláčkem; samozřejmě, nikdy nebyl výrazným hercem, byť byl dlouhá léta členem činohry MDP. Těžko hodnotit další jednotlivé herce, záměr natočit veršovanou pohádku jim ztěžoval možnost vlastního projevu. Přesto však vyzdvihněme Stanislava Neumanna a Martina Růžka, ale i Marie Kyselková se zhostila Lady jako faktická amatérka poměrně slušně. Trošku mi také vadila přemíra baletů, film celkově nebyl dlouhý, ale některé sekvence byly zbytečně rozvleklé.

Několik hodin práce naší kriminálky za bývalého režimu jako poděkování těm, kteří strážili klid a štěstí našich domovů. Žádné akční scény, honičky, nic podobného. Jen mravenčí práce kolektivu ostravských kriminalistů, u dnešní generace, která si žádá vzrušení a adrenalin, by takový film neuspěl. Scénář byl však pouze průměrný a vsuvky Vlastimila Haška o tom, jak v roce padesátém třetím.... nebo rádoby vtipné vstupy B. Šmídy s minimaxem byly spíše trapné až amatérské. Nebylo také vysvětlené, jak zemřelo první nalezené novorozeně, všechny tři paralelní příběhy byly poněkud nedotažené. Tři hvězdičky je možná až příliš.

V obsahu filmu je řečeno vše podstatné. Je to především film k hlubokému zamyšlení. Řečtí komunisté pronásledováni fašistickou diktaturou ve své zemi nalézají mj. útočiště i ve stalinském SSSR, které je však z chorobné nedůvěry k cizímu živlu internuje na stepi v Kazachstánu. Mladá komunistka Elena se ke svému neštěstí potká se svým milým ve chvíli, kdy je nepatřičné milovat se v tramvaji - lid želí smrti Stalina... Je internována na Sibiř a její Spyros, který do Svazu přijel, aby ji tajně odvezl za sebou do USA, zatčen... Na Sibiři se pak setká s druhým osudovým mužem, německým Židem Jákobem... A pak to celé půlstoletí, které vrcholí na přelomu století v Berlíně, v době, kdy mají lidé už jiné starosti, ale svět se nijak podstatně nezměnil a ze snů mládí zůstal jen prach a nostalgie. A protože si tyhle sny mnozí z nás nesli po celou tu dobu taky, je to především film k hlubokému zamyšlení. Je v něm pár hluchých míst, maskéři nedokázali dostatečně plynule herce "stárnout", konec je až zbytečně natažený. I proto "jen" čtyři hvězdičky.

¨Režijní Mádlův debut přijímám poněkud s rozpaky. Zajisté, Jiří Mádl má režisérský talent, který jednou zúročí, protože jisté náznaky vlastní invence jsou znát i u tohoto filmu, i když vliv "boarďáků" je zde znatelný. Z rolí chlapců se mi zdá propracovanější role Haryse, rodinné násilí se v jeho případě zdá opravdovější, kdežto rodina hlavního představitele tak přirozeně nevyznívá. Mádl své jedenáctileté hrdiny pojímá v duchu amerikanizovaného pojetí dnešního života takřka jako dospělé lidi, jimž uniká předčasně jejich dětství; už v těchto letech mají vyhraněný životní cíl (prosadit se v Hollywoodu, no těbuch), což je sice v souladu s dnešním oficiálním pojímáním života, ale je to ohromně nepřirozené. Mádl na několika místech používá svého izerovského fekálního humoru (asi to dnešní mládež vyžaduje, ach jo), který je zcela samoúčelný a zbytečný. A jaký by to byl český film bez nějakých postižených lidí, ať už sexuálně, tělesně nebo psychicky. Takže i zde se musí objevit postižený starší bratr, po němž už rodina nemůže plánovat další děti... Bohužel, stalo se z toho nezbytné klišé našeho moderního filmu, u něhož jsou patrné také hollywoodské vzory. Sečteno a podtrženo, tři hvězdičky za snahu.

Tři polští dělníci plus jejich kápo, který získal jako černou zakázku připravit pro svého polského "šéfa" v Londýně britské sídlo, a to v době, kdy Jaruzelski vyhlásil v Polsku stanné právo... Téma zajisté zajímavé, ale řada věcí dost málo pravděpodobných. To byli skutečně ti tři tak hloupí? To ten systém krádeží ve stále stejných obchodech Nowakovi stále tak dobře procházel? Téma událostí konce roku 1981 v Polsku bylo dle data výroby filmu tehdy aktuální, ale časem jaksi vybledlé a dnes se tedy jeví jako samoúčelné. Bylo to slabé i pro Ironse. Dvě hvězdičky.