-bad-mad-wolf-

"Jsme šáhlí nerdi" aneb solidní rozjezd, kámo. Prolínající/doplňující se vyprávění super, bossfight mrkal na pátou hvězdu, hudebně a atmosféricky opět eighties nerdgasm. Ocenit je třeba fakt, že ač ve vzduchu visí potenciál masivního rozpočtu, tvůrci prokazují snahu přitlačit i na stísněně hororovou strunu a mysteriózní komorno, což bylo doménou zejména první řady.

Zatím suverénně nejslabší VLDL série, která si třetí hvězdu uhrála jen technickým zpracováním. Humor je nečekaně bezradný a křečovitě tlačený, přičemž stejně jen recykluje už dříve viděné - a to má Witcher 3, na nějž se tu vizuálně odkazuje, parodovatelných prvků nepřeberné množství. Zarážející, jak nevtipné to je... zvláště v kontextu předchozích projektů.

Není to moc chytrej film, herecký výkony jsou spíš ochotnický a technická stránka úplně do deště taky není. Přesto jsem Kamaráda viděl už snad stokrát a ještě ho párkrát uvidim, stejně jako Vítr v kapse a první Discopříběh - raný soukupovky jsou totiž výpovědí doby z trochu jinýho úhlu pohledu a maj adolescentní šmrnc, kterej trefil mládež a zároveň moc nenasral soudruhy - win win. Osmdesátková atmosféra lehkýho podsvětí, životů mladých frajírků a zasmrádlých barů je tu prostě skvělá. Škoda, že Soukupovi po revoluci jeblo a začal točit Dagmary.

Autorskej záměr fajn, výsledek rozplizlej do podivnýho banálního čehosi... ničehosi. Trailer (kterej si i po osmi letech dobře pamatuju!) se ukázal jako dost matoucí - sliboval vypravěčsky i formálně podstatně rozmáchlejší podívanou (která se nedostavila) s osudovým odérem (kterej se nedostavil) a motivačním jádrem (který se dostavilo částečně). Nejsilnějším elementem je nakonec jednoznačně herecká stránka. Vidět to v době premiéry, řekl bych něco ve smyslu "zejtra to snad Havlíkovi vyjde" - má zjevný ambice, tak snad nezůstane "napořád" jen u nich.

Taková roztomilá sedmdesátková blbina, v níž se spolu kočkujou perverzní důchodci, zfetovaní pornobohémové a hladoví aligátoři. Exploitační potenciál se drží v umírněnějších vodách a jako slasher to taky moc nevyniká, potěší každopádně nadhled, fajn režijní i scenáristický nápady, zmáknutá atmosféra a Mia Goth v dost bizarní dvojroli. Policejní rámeček příběhu se ukázal jako fajn pomůcka - na začátku skvěle nahecuje očekávání, v závěru humorně podtrhuje.

Divák spolu s Chihiro hned na začátku vleze do naprosto fantasmagorickýho světa, v němž se na něj dvě hodiny valí zástupy bizarních výjevů, postaviček a zákonitostí. Netuší, co a proč se vlastně děje a nedozví se to de facto ani na konci, kde ho film vyplivne zpátky do světa normálního. Ta masivní míra ulítlý a v nejlepším smyslu slova kouzelný imaginace je nicméně natolik pohlcující, že od toho jeden nemůže odtrhnout oči. Bezpáteřník owned!

Na ty marvelácký velkofilmy je vypsaná nějaká norma? Přeskočíme hype a otupělý chvalozpěvy, který se v době premiéry ozývaly ze všech stran a řekneme si pár věcí: film trvá dvě a půl hodiny, přičemž svou zápletku by vměstnal do devadesáti minut. Jsou tu minimálně tři DLOUHÝ, melodramaticky osudový scény a všechny tři jsou trapný (čti: postavy se slzičkama v očích omílaj ty nejohranější a nejpatetičtější klišé, přičemž jim k tomu vrže nikterak vyčuhující Giacchinův soundtrack). Přidaná hodnota, simulovaná linkou o mediálním obrazu superhrdiny a odhalování jeho identity byla líp zpracovaná snad i v nevážným Kick-Ass. Ústřední zápletka a motivace postav - napsalo pětiletý dítě, ale budiž, tady klidně debilitu omluvme oblíbenou berličkou "je to podle komiksu o superhrdinech". Teď to nejpodstatnější: interakce s univerzy ostatních Spidermanů. Občas to funguje. Pár dobrých fórů, pár dobrých odkazů na scény z potrefených filmů, náznaky zajímavých kolizí tam, kde se univerza odlišujou. Za dvě a půl hodiny toho ale mohlo bejt trochu víc. Dialogy trpí vatou a akční scény ničím nepřekvapí (nutno dodat, že tvůrci místy sklouzávají do vod onanistický exhibice). Kdybych byl větší svině, řekl bych, že nejlepší z celýho filmu je trailer na dvojku Doctora Strange, což je samozřejmě dost smutný. Vůbec nejsmutnější je ovšem fatální promrhání obřího potenciálu námětu - a to nejen pro všeobecnou popkulturní prču kolem multiverza, ale i ohledně "léčby" záporáků, jejichž povahy a osudy známe z jiných filmů. Z tohohle se dalo vytřískat tolik zvratů a nevyzpytatelnosti! Bohužel, když máte ve finále dementní scénář a vy ho schválíte, zbyde vám slzopudná tuctovka pro dospívající s nezbytnou digitální přesdržkovanou na konci.

Rodriguezovské epizody mají takové společné jmenovatele. Všichni v nich střílí hůř než stormtroopeři, choreografie je dementní a všechno spoléhá především na cool momenty. Zamrzí převážná absence epičnosti a vůbec čehokoliv, co by říkalo, že jsme ve velkém finále (zdejší finální přestřelka/honička není ani tak dlouhá a intenzivní, jako spíše zdlouhavá a umělá). Boj se dvěma droid-tanky je chvílemi extrémně WTF - jste obří zabijácká mašina, vaše oběti před vámi utíkají rovně v široké otevřené ulici a vy... prostě střílíte za ně do písku. Vážně na to máme koukat? Hlídání celého města v SEDMI lidech, prapodivné rozhodování o obraně a náhle jednoduché odstranění mastermindů... no, snad se k tomu ani nebudu vyjadřovat. Jsou tu i scény, které jsou super, byť paradoxně nesouvisí se samotnou "válkou" - třeba krocení splašeného rancora nebo bad ass revival s Cad Banem. V celkovém součtu mě nejvíc mrzí, že po téhle epizodě přichází dost vniveč to úzké propojení s Mandalorianem, jež se mi doteď líbilo - a to jak pro Bobu, tak pro Manda (a Luka taky). Mandovi se aspoň vyřešila situace s prckem (byť víme, PROČ se TOHLE stalo), ale Boba se může právem cítit jako při přerušené masturbaci - pravá satisfakce tak úplně nedorazila a celá řádka dřívějších podzápletek, postav a náznaků zamrzla v mrtvém bodě. Doufejme, že se v případných pokračováních rozjedou suverénnější linky a nebudeme mít pocit, že se vlk nažral a koza zůstala celá. Teda spíše Disney se nažral a divák zůstal... v očekávání.

Poslední dvě epizody kdekdo namítá, že je to moc Mando a málo Boba, každopádně podobné výtky jsou trochu mimo. Naopak, symbiotické zpracování materiálu je výbornou volbou, která umožňuje širší rozprostření vyprávění, aniž by kdokoliv významněji trpěl. Tenhle spin-of byl koneckonců s Mandalorianem od prvopočátku úzce spjatý - v Mandalorianovi začal, s Mandalorianem tematicky souvisí, v Mandalorianovi byl oficiálně ohlášen a pokud bude třeba, v budoucnu se od Mandaloriana osamostatní. Vzhledem k tomu, že Fettova linie aktuálně směřuje k jedinému cíli, kterému je věnována péče dostatečná, není ani druhý odklon do bratrských vod na škodu. Pokud by se k bratříčkům v dalších seriálech nezaujatě přidala ještě nějaká ta sestřenka a synovec, buďme rádi. A zbytek? "I will give you a choice." - je až paradoxní, jak silný tenhle moment byl v kontextu příběhu, v němž zjevně nepřehodil výhybku vypravěč (Kathleen Kennedy, jdi se bodnout).

Minulá epizoda měla jen rancora, tahle je na nerdgasmic momenty bohatší (přičemž zejména Sarlacc revisited kdekomu utrhne genitálie). Předvídatelnost a povinný fanservice zůstávají, ale moc hezky to bobtná a moc hezky se na to kouká. Když těsně před závěrem zabrnkají TY správný notičky, je vymalováno.